Etiopská žena znetvořená poté, co ji v roce 2017 napadl kyselinou její odcizený manžel, říká, že navzdory svému utrpení má důvody být vděčná.
„Na světě je více dobrých lidí než těch zlých,“ řekla Atsede Nguseová do telefonu ze svého nového domova v USA.
„Dojala mě laskavost a láska, kterou mi lidé po incidentu projevili,“ dodala devětadvacetiletá matka jednoho dítěte.
Kyselina, kterou ji polili, jí zničila obličej a propálila celé tělo.
Nemohla se nechat ošetřit v etiopské nemocnici a na cestu jinam neměla peníze.
Když se dozvěděli, co se stalo, přátelé a příznivci vybírali peníze na zaplacení léčby v Thajsku.
Tyto peníze však došly dříve, než se paní Atsede řádně vyléčila, a musela se vrátit domů.
Poté jí podruhé někdo přišel na pomoc.
„Dotklo se to mého srdce“
Menbere Aklilu, etiopská aktivistka za práva žen žijící v USA, si o tom, co se paní Atsede stalo, přečetla na Facebooku.
Jako žena, která sama přežila domácí násilí, řekla, že chce pomoci.
„Když jsem četla její příběh, bylo mi to líto jako všem ostatním. Ale když jsem se dozvěděla, že je matkou, pomyslela jsem si: „Co kdyby byl můj syn na místě jejího syna?“
„Tohle se opravdu dotklo mého srdce.“
- Uvnitř nemocnice, kde léčí jizvy po útoku kyselinou
- Znásilněný komiksový „superhrdina“ se vrací v nové roli
Nevládní organizace Acid Survivors Trust International se sídlem ve Velké Británii odhaduje, že každý rok je v Etiopii kyselinou napadeno 50 až 75 žen
Tento údaj zapadá do širšího vzorce domácího násilí.
Etiopská vládní studie z roku 2016 uvádí, že více než třetina dospělých žen, které jsou nebo byly ve vztahu, se stala obětí fyzického, sexuálního nebo emocionálního násilí ze strany svého partnera.
Útok na paní Atsede lze vnímat v tomto kontextu.
Varování sousedů
Její manžel, za kterého se provdala v roce 2012, ji bil kvůli drobným neshodám.
„Naši sousedé měli obavy a říkali, že mě možná jednou zabije. Přes to všechno jsem s ním dál žila kvůli svému dítěti. Nechtěla jsem, aby vyrůstal bez otce, jako jsem vyrůstala já.“
Nakonec v roce 2015, poté co byla zbita tak surově, že přišla o několik zubů a otekl jí obličej, opustila Gambellu na západě Etiopie a vrátila se do svého rodného města.
„Poté, co jsem odešla do Adigratu, mi máma a sestra, které žily v Saúdské Arábii, pomohly otevřít malý obchod s kosmetikou. Dařilo se mi dobře.“
V červnu 2017 se jí však manžel znovu ozval po telefonu a předstíral, že je v zahraničí.
„Choval se, jako by volal ze Saúdské Arábie. Ale najednou jsem uslyšela zvuk dětí, které mluvily naším místním jazykem, tigrínštinou.“
Následující měsíc přišel do domu její matky v Adigratu.
„Schovával se . Viděla jsem, jak se ke mně přiblížil. Pak mi něco vylil na hlavu a na celé tělo,“ vzpomíná paní Atsede a hlas se jí láme.
Kyselina ji začala okamžitě pálit.
„Pak jsem křičela a volala o pomoc. Přiběhla moje matka, bratr a sestra. On však utekl ve vozidle, které na něj čekalo.“
„Sdílíme svou bolest“
Paní Atsede utrpěla velké popáleniny rukou, obličeje, hrudníku, uší a jedné nohy. Přišla také o zrak.
Místní nemocnice jí nedokázala pomoci.
"Absolvovala jsem kurz Braillova písma a učím se na počítači. Mám velké sny a vím, že se mi to podaří"", Zdroj: Zdroj: Atsede Nguse, Popis zdroje: Obrázek: Přežil útok kyselinou, Obrázek: Žena, která přežila útok kyselinou
Nejsilnější pro ni však byla reakce jejího pětiletého syna.
„Po útoku mi rodina přivedla syna na návštěvu. Když vešel do pokoje, kde jsem byla, řekli mu, aby mě pozdravil se slovy: „To je tvoje máma.“
„Pak se na mě podíval a řekl: „Ne, to není moje máma, moje máma je krásná.“
Po návratu z Thajska paní Atsede pobývala v centru pro osoby, které přežily domácí násilí, v hlavním městě Addis Abebě.
Operace očních víček
Paní Menbere ji tam kontaktovala a po boji s imigračním procesem se jí podařilo dostat ji do USA.
Sbírala peníze od přátel a rodiny – a dokonce jí pomohli i cizí lidé poté, co se dozvěděli o těžké situaci paní Atsede.
Aktivistka říká, že se k paní Atsede chová jako k vlastní dceři: „Žijeme spolu. Sdílíme svou bolest a zkušenosti.
„Pomáhám ženám, protože se mám ráda. Protože pokaždé, když někomu pomáháte, hojí se vaše vlastní rána. Navíc věřím, že mohu motivovat ostatní, aby pomáhali.“
Paní Atsede nyní pomáhají lékaři v Kalifornii a je odhodlaná žít normální život.
„Podstoupila jsem úspěšnou operaci očních víček. Neměla jsem oční víčka. Nyní mohu otevírat a zavírat oči,“ říká a doufá, že jednoho dne se jí zrak vrátí.
„Absolvovala jsem také kurz Braillova písma a učím se pracovat s počítačem. Mám velké sny a vím, že se mi to podaří.“
Její manžel se nikdy nenašel, ale byl v nepřítomnosti odsouzen na doživotí.
„Kdybych ho mohla vidět, položila bych mu jen jednu otázku: ‚Proč jsi mi to udělal?'“
Mohlo by vás také zajímat:
Mohlo by vás také zajímat: