Východiska: Chlorfluoruhlovodíky (CFC) používané jako hnací plyn v dávkovacích inhalátorech poškozují stratosférický ozón, což má za následek vážné obavy o veřejné zdraví. Albuterol byl přeformulován na hnací plyn, který neohrožuje ozon, hydrofluoroalkan-134a (HFA albuterol).

Cíle: Primárním cílem bylo porovnat bezpečnost HFA albuterolu s albuterolem formulovaným v chlorofluorouhlíkových hnacích plynech (CFC albuterol) během 1 roku léčby astmatiků. Jako sekundární cíl byla hodnocena bronchodilatační účinnost obou přípravků.

Metody: Byly zkombinovány výsledky dvou otevřených studií s paralelními skupinami podobného designu u astmatiků vyžadujících ke kontrole symptomů krátkodobě působící beta-agonisty. Pacienti užívali po dobu 1 roku dva výdechy denně buď HFA albuterolu, nebo CFC albuterolu. Další vdechnutí studovaného léku byla povolena podle potřeby ke kontrole příznaků astmatu. Nežádoucí příhody byly zaznamenávány při návštěvách kliniky. Pacienti si sami podávali studijní lék při čtvrtletních návštěvách a podstoupili sériovou spirometrii v průběhu 6 hodin po podání dávky. Proměnnými účinnosti bronchodilatancia na základě odpovědi FEV1 na studijní lék byly podíl respondérů, doba do nástupu účinku, procentuální změna na vrcholu, doba do dosažení vrcholu účinku, doba trvání účinku a plocha pod křivkou. Rozdíly mezi přípravky a změny proměnných účinnosti v čase byly hodnoceny pomocí modelu analýzy rozptylu. Regresní analýzy s FEV1 jako kovariátou byly provedeny post-hoc k analýze změn účinnosti bronchodilatancia v čase.

Výsledky: Demografické a výchozí charakteristiky byly u pacientů užívajících HFA albuterol (n = 337) a CFC albuterol (n = 132) podobné. Celkový počet hlášených nežádoucích účinků byl u obou léčebných postupů podobný. Byly zaznamenány rozdíly pouze ve čtyřech jednotlivých nežádoucích příhodách: skupina užívající HFA albuterol hlásila více gastroenteritidy a závratí; skupina užívající CFC albuterol hlásila více epistaxe a expektorace. Nežádoucí příhody připisované užívání studovaného léku se vyskytovaly zřídka. Žádné závažné nežádoucí příhody nesouvisely s užíváním studovaného přípravku. FEV1 před podáním dávky při čtvrtletních návštěvách se od měsíce 0 do měsíce 12 v malé míře zvýšil v obou skupinách. Bronchodilatační účinnost HFA albuterolu byla při čtvrtletních návštěvách srovnatelná s účinností CFC albuterolu, ale v průběhu 12 měsíců léčby se u obou přípravků oproti výchozí hodnotě snížila. Užívání inhalačních kortikosteroidů, nosních kortikosteroidů nebo teofylinu nevysvětlovalo zvýšení FEV1 před podáním dávky v průběhu času a nechránilo pacienty před rozvojem snížené bronchodilatační účinnosti do 12. měsíce. Změna FEV1 před dávkou zcela nevysvětlovala sníženou účinnost bronchodilatancia v průběhu času.

Závěry: HFA albuterol má při chronickém plánovaném užívání podobný bezpečnostní profil jako CFC albuterol a oba léky jsou dobře snášeny. HFA albuterol a CFC albuterol poskytovaly srovnatelnou bronchodilatační účinnost, ale bronchodilatační účinnost se u obou přípravků po 1 roce užívání snížila.