V době, kdy se mnozí na celém světě soustředí na nebezpečnou vojenskou konfrontaci v Etiopii, čelí i Somálsko trojí bezpečnostní krizi, která může ohrozit zastavení pokroku země. Nestabilita Etiopie a etnické spory vyvolávají v Somálsku bezpečnostní dopady. Druhou složkou vznikající bezpečnostní bouře jsou nadcházející parlamentní a prezidentské volby v Somálsku. A plán Trumpovy administrativy stáhnout v příštích dvou měsících americké síly pro speciální operace ze Somálska ještě více oslabí různé bojující protišabábské síly a posílí militanty.

Vanda Felbab-Brown

Ředitelka – Iniciativa pro nestátní ozbrojené aktéry

Senior Fellow – Foreign Policy, Center for Security, Strategy, and Technology

Zde upřesňuji důsledky etiopské krize pro Somálsko. V některém z příštích příspěvků se budu věnovat posledním dvěma zmíněným otázkám.

Operace proti Šabábu

Silující vojenská konfrontace mezi etiopskou federální vládou a politickým vedením regionu Tigraj vyvolala znepokojivou humanitární situaci. Hrozí také, že region Tigray uvrhne do dlouhodobého násilného konfliktu, zaplete regionální aktéry a vyostří etnické násilí v celé zemi.

Kromě toho má krize potenciálně vážné důsledky pro stabilitu a bezpečnost v sousedním Somálsku. Poškozuje protipovstalecké úsilí proti silné džihádistické teroristické skupině aš-Šabáb a prohlubuje stávající napětí mezi hlavním městem a regiony Somálska.

Etiopské síly, ať už působí v rámci mise Africké unie v Somálsku (AMISOM) nebo samostatně, jsou v Somálsku mocným aktérem. Jejich vojenská síla výrazně převyšuje sílu Somálské národní armády (SNA) nebo Somálské národní policie (SPN). Navzdory dlouholetému mezinárodnímu výcviku a platbám zůstávají SNA a SNP převážně konglomeráty klanových frakčních milicí s malou samostatnou kapacitou i pro obranné operace proti hnutí al-Šabáb.

Somálské federální síly a AMISOM spoléhají na milice při ojedinělých útočných operacích proti hnutí al-Šabáb a obraně základen. Ale přestože AMISOM od roku 2016 neprováděla větší ofenzivní operace proti al-Šabáb a zůstává zalezlá v posádkách, její přítomnost a přítomnost etiopských sil, které nejsou součástí AMISOM, utužuje morálku milic.

Kamkoli se etiopské jednotky stáhly, následovaly útoky al-Šabáb proti místním milicím, vůdcům a obyvatelstvu; ve většině případů skupina nakonec tato území ovládla.

Bezpečnost v Somálsku se od roku 2016 pomalu zhoršuje. Formálně má al-Šabáb pod kontrolou méně území než na vrcholu své moci v roce 2011. Jeho působnost se však rozšiřuje, a to i do Puntlandu a Somalilandu. Pravidelně podniká teroristické útoky v Mogadišu, vybírá daně po celé zemi a má značnou svobodu pohybu, včetně hlavních silnic. Vydírá somálské podniky, z nichž některé si najímají Al-Šabáb, aby zlikvidovaly obchodní konkurenci. Al-Šabáb rovněž zajišťuje správu věcí veřejných, například pořádáním soudů šaría.

V reakci na povstání v Tigrayi se etiopská federální vláda premiéra Abiy Ahmeda uchýlila k intenzivním vojenským operacím v regionu Tigray a k čistkám etnických Tigrayů v etiopské armádě a státních úřadech. Tigrajští vojáci a velitelé v Somálsku byli odzbrojeni, zavřeni do kasáren nebo posláni do Etiopie. Tyto čistky oslabují morálku, soudržnost a akceschopnost protišabábských sil.

Pokud se tigrajská vojenská konfrontace vyostří a rozšíří se do dalších etiopských regionů – a pokud etiopská vláda stáhne ze Somálska další síly – bude mise AMISOM vážně oslabena. Síly Africké unie jsou závislé na etiopském kontingentu. Její další členové, jako Džibutsko, Burundi a Uganda, se mohou začít stahovat také, nezastaví je ani pobídky v podobě platů pro AMISOM, které platí Evropská unie (EU).

AMISOM má formálně ukončit svou misi v Somálsku do konce roku 2021, ale Somálsko není na bezpečnostní přechod připraveno.

Konec mise AMISOM by mohl odstartovat velké bezpečnostní a humanitární problémy, které přesahují nápor al-Šabáb v Somálsku. Návrat burundských sil by například mohl zhoršit riziko vážného etnického násilí v Burundi, které v posledních letech probublává blízko povrchu.

AMISOM má formálně ukončit svou misi v Somálsku do konce roku 2021, ale Somálsko není na přechod k bezpečnosti připraveno. Mezinárodní společenství bude opět usilovat o prodloužení mandátu AMISOM a požádá EU o opětovné schválení plateb pro AMISOM, které vyprší v prosinci 2020. Přítomnost silného etiopského nasazení však zůstává základním kamenem jakéhokoli smysluplného prodloužení mise AMISOM.

Soupeření mezi centrem a periferií

Etiopie rovněž poskytla zásadní podporu federální vládě Somálska v jejím soupeření s federálními členskými státy Somálska.

Stejně jako v Etiopii je jádrem nestability Somálska od pádu autoritářského režimu Siada Barreho v roce 1991 napětí mezi centrem a periferií kvůli ekonomickým zdrojům a politické moci. V posledních letech se stabilizační úsilí v Somálsku soustředilo na přenesení moci z Mogadiša do somálských regionů a přeměnu dříve centralizovaného Somálska na federaci. Zatímco vytváření nových států a nové ústavy je nedokončené a pozastavené, současná somálská vláda prezidenta Mohameda Abdullahiho Mohameda (známého jako „Farmajo“), která je podporována Etiopií, chce nově centralizovat moc.

Mohamed agresivně zasahuje do politických záležitostí nových somálských států. V roce 2018 zabránil vítězství Mukhtara Robowa v prezidentských volbách v jihozápadním somálském státě. Ačkoli Mohamed zorganizoval Robowovo vysoce postavené přeběhnutí od aš-Šabábu a udělil mu amnestii, nemohl nečinně přihlížet tomu, jak Robow zastínil Mohamedova preferovaného kandidáta v tomto státě; Mohamed nechal Robowa zatknout. Na Robowově zatčení měly zásadní podíl etiopské síly, které se podílely na krvavých represích vůči Robowovým stoupencům. Bez etiopských sil by však působnost aš-Šabábu v celém jihozápadním státě, včetně jeho hlavního města Baidoa, byla ještě výraznější.

Etiopské síly byly podobně klíčové v Mohamedově soupeření s Ahmedem Madobem, prezidentem Jubalandu, dalšího členského státu federace. Madobe, dřívější přeběhlík z řad al-Šabábu a vůdce protišabábských milicí, se stal prezidentem Jubalandu v roce 2013 poté, co od al-Šabábu a konkurenčních klanů vybojoval klíčový přístav Kismayo a okolní oblasti. Madobe, který v Kismayu vládne železnou rukou, je s Mohamedem již několik let na kordy. Toto napětí se vystupňovalo v roce 2019, kdy se Mohamed pokusil zinscenovat Madobeho volební porážku a dosazení Mohamedova zmocněnce na post prezidenta Jubalandu.

Po měsících ekonomického nátlaku na Madobeho ze strany Mogadiša a různých politických manévrech a protimanevrech Mohamedův trik nevyšel a Madobe si udržel post prezidenta Jubalandu. Ne však dříve, než se etiopské jednotky podporující Mohameda na jaře 2020 téměř střetly s dalším (neochotným) členem mise AMISOM, Keňou, která Madobeho dlouhodobě podporovala. Jakákoli intenzivní konfrontace mezi etiopskými a keňskými jednotkami by mohla znamenat smrtelný úder pro AMISOM.

S podporou Etiopie a Mogadiša působí další část Jubalandu, region Gedo, v podstatě nezávisle na Madobem a v opozici vůči němu. Jeho nezávislost je Madobe trnem v oku. Pro toto uspořádání je opět rozhodující přítomnost etiopských sil.

Regionální propletence

Mohamed si rovněž znepřátelil vedení Puntlandu, dalšího členského státu federace, a také Spojených arabských emirátů (SAE), když se snažil zabránit investicím SAE do puntlandského přístavu Bosaso. Jednak považoval každou takovou iniciativu za výsadu Mogadiša, jednak nechtěl, aby se dohoda stala dalším zdrojem ekonomické moci a autonomních ambicí Puntlandu.

V dubnu 2018 Mohamed zabavil 10 milionů dolarů z emirátského letadla s tím, že peníze byly určeny jako úplatky proti Mogadišu pro federální členské státy. Spojené arabské emiráty, které tvrdí, že Mohamed je na výplatní listině konkurenčního Kataru, aktivně působí proti Mogadišu a skutečně podporují somálské federální členské státy v opozici vůči Mohamedovi.

Po celá léta SAE rovněž sponzorovaly jednu ze dvou nejsilnějších milicí v Puntlandu, Puntlandské námořní policejní síly (PMPF). Ačkoli PMPF původně vznikly jako protipirátské síly, slouží de facto jako pretoriánská garda puntlandských prezidentů a pojistka proti Mogadišu a somálským federálním silám.

Regionální propletence jsou však složité. Mohamed si vybudoval úzké vztahy nejen s Abiyem, kterého vnímá jako spřízněného centralizátora neochotného k decentralizaci moci, ale také s eritrejským prezidentem Isaiasem Afwerkim. Členské státy federace se obávají, že údajně stovky somálských vojáků, kteří byli vycvičeni v Eritreji, se stanou Mohamedovou osobní silou. Isaias a Abiy však mají blízko k SAE. V případě eskalace vnitřního konfliktu v Somálsku, v němž by se SAE postavily na stranu federálních členských států proti Mogadišu, by se Abiy a Isaias mohli cítit nuceni Mohameda opustit. To by Mogadišo značně oslabilo a pravděpodobně by to posílilo dynamiku rozkolu v Somálsku. Tato dynamika může zesílit i v případě, že Mohamed nebude v únoru 2021 znovu zvolen somálským prezidentem.

Pokud by došlo k výbuchu násilí mezi Mogadišem a federálními členskými státy, rychle by to do sebe nasálo i místní milice: klanové, patřící mocenským špičkám nebo sponzorované vnějšími aktéry. Madobe by mohlo získat odvahu k postupu proti Gedo nebo se pokusit vytlačit somálské federální síly z Jubalandu, což by mohlo vyvolat také vojenskou konfrontaci mezi Keňou, Mogadišem a zbytky etiopských jednotek. Puntland – který je proti Mohamedovi a má blízko k Madobe – by mohl zintenzivnit své protimogadišské kroky a obnovit provokativní opatření, jako je utužení spojenectví se Spojenými arabskými emiráty. (Katar může být v pokušení čelit takovým krokům prostřednictvím svých zástupců v Puntlandu.) Toho by využil jak al-Šabáb, tak Islámský stát v Somálsku, který se nachází v Puntlandu. V jihozápadním státě by se klany podporující Robowa mohly snažit postupovat proti Mohamedovým politickým spojencům a federálním silám, ať už Mohamed příští rok zůstane u moci, nebo ne.

Ve všech těchto potenciálních vrstevnatých konfliktech by byl (nepřímým) vítězem al-Šabáb, jehož schopnosti proti širokému okruhu aktérů a viditelná územní kontrola by se výrazně zvýšily.

Somálsko by se mohlo snadno zvrhnout ve složitou občanskou válku zahrnující al-Šabáb, klany, členské státy federace a Mogadišo. Roky úsilí o budování státu by mohly být rychle zlikvidovány.

Proč je ke stabilizaci Somálska zapotřebí deeskalace v Etiopii

Krátce řečeno, jakékoli oslabení přítomnosti etiopských sil v Somálsku by mohlo odstartovat explozi napětí mezi somálským centrem a periferií do složitých násilných konfliktů. Toto napětí je již nyní na nejvyšším bodě za poslední roky.

Rychlá deeskalace násilného požáru v Etiopii je tedy životně důležitá nejen pro stabilizaci Etiopie, ale i Somálska. Naopak dlouhodobá destabilizace Etiopie zhorší mnohé nebezpečné bezpečnostní trendy v Somálsku. Pokud se podaří dosáhnout deeskalace v Etiopii prostřednictvím politických jednání vedoucích ke spravedlivému rozdělení moci, bude mít Somálsko k dispozici užitečný model. Pokud deeskalace vznikne v důsledku toho, že etiopská federální vláda rozdrtí politické vedení Tigraje a vystaví region bolestivé humanitární krizi a dalším trestům, Mogadišo i členské státy somálské federace se špatně poučí.

Mezitím by se však mezinárodní společenství mělo snažit odradit somálské federální členské státy i Mohameda (a případně jeho nástupce) od toho, aby využívali nestability v Etiopii k politickým provokacím a spouštěcím manévrům.

.