Od Sara Heath 31. srpna 2020
Zdravotní péče prochází seismickou změnou, přičemž role veřejného a populačního zdraví hraje v péči o pacienty větší roli než kdykoli předtím. Jádrem této role je zvýšený důraz na zdravotní nerovnosti, rovnost v oblasti zdraví a kulturní kompetence v lékařské péči.
Podle Národní informační sítě pro prevenci, projektu v rámci Centra pro kontrolu nemocí &Prevence (CDC), je kulturní kompetence nezbytná pro práci napříč kulturami.
Přihlaste se k odběru našeho newsletteru!
Kulturní a jazyková kompetence je soubor shodného chování, postojů a zásad, které se spojují v systému, agentuře nebo mezi odborníky a které umožňují efektivní práci v mezikulturních situacích. Pojem „kultura“ označuje integrované vzorce lidského chování, které zahrnují jazyk, myšlení, komunikaci, jednání, zvyky, víru, hodnoty a instituce rasových, etnických, náboženských nebo sociálních skupin. ‚Kompetence‘ znamená mít schopnost efektivně fungovat jako jednotlivec a organizace v kontextu kulturních přesvědčení, chování a potřeb, které představují spotřebitelé a jejich komunity.
Koncept kulturní kompetence se stal kritickým, protože zdravotnický průmysl čelí problémům nerovností ve zdravotní péči a nerovnosti v oblasti zdraví. Z údajů vyplývá, že pacienti z etnických menšin nebo nebílí pacienti mají tendenci čelit více sociálním determinantám zdraví a špatným zdravotním výsledkům než bělošští pacienti.
Tato skutečnost se projevila během epidemie nového koronaviru, který zasáhl černošské, hispánské a americké indiánské a aljašské indiánské komunity více než bělošskou populaci. Ačkoli tyto rozdíly v medicíně existují již dlouho, pandemie COVID-19 spolu s celonárodním rasovým zúčtováním posloužila jako katalyzátor výzev ke změně v medicíně.
Kulturní kompetence se v těchto výzvách ke změně dostává do popředí. Přestože odstraňování zdravotních rozdílů a podpora rovnosti ve zdravotnictví je úsilí mnoha tváří a mnoha zúčastněných stran, kulturní kompetence slouží jako základní kámen.
Níže společnost PatientEngagementHIT nastiňuje koncept kulturní kompetence a důvody, proč je pro zdravotníky důležitá.
Jaké jsou zásady kulturní kompetence?
Zdravotnické organizace, které jsou kulturně kompetentní, mají několik různých společných faktorů, uvádí NPIN na svých webových stránkách. Zpravidla mají tyto organizace definovaný soubor zásad, pozitivní a obousměrný vztah s komunitou, které slouží, a schopnost přizpůsobit své chápání kultury komunity napříč různými iniciativami organizace.
„Kulturní kompetence je integrace a transformace znalostí o jednotlivcích a skupinách lidí do specifických standardů, politik, postupů a postojů používaných v příslušném kulturním prostředí s cílem zvýšit kvalitu služeb; tím se dosahuje lepších výsledků,“ uvádí NPIN, která přidává důraz.
Klíčové pilíře kulturní kompetence mohou zahrnovat:
- Jasné úsilí o pochopení potřeb komunity
- Široká definice kultury
- Přiznání potřeb jazykového tlumočení
- Pokračující vzdělávání vedoucích pracovníků organizace
- Školení v oblasti kulturní kompetence pro zaměstnance a lékaře
- Kulturní kompetence zakotvená v zásadách organizace
Důležité, kulturní kompetence zahrnuje také jazykovou kompetenci, jak uvádí Národní centrum pro kulturní kompetence (NCCC) při Georgetownské univerzitě.
„Schopnost organizace a jejích pracovníků efektivně komunikovat a předávat informace způsobem, který je snadno srozumitelný různým skupinám, včetně osob s omezenou znalostí angličtiny, osob s nízkou gramotností nebo negramotných, osob se zdravotním postižením a osob neslyšících nebo nedoslýchavých,“ uvádí NCCC na svých webových stránkách.
Organizace, které si cení kulturní kompetence, ji obvykle měří pomocí některých klíčových ukazatelů výkonnosti. Zlepšení kulturní kompetence by mělo organizaci pomoci navrhnout politiky, které povedou k lepším klíčovým ukazatelům výkonnosti.
Organizace, která chce snížit počet zmeškaných nebo opožděných schůzek, bude muset ztělesňovat kulturní kompetenci, aby mohla tento problém účinně řešit, nabízí jako příklad společnost NPIN. Zmeškání schůzky přesahuje nedbalost pacienta; tento pacient nemusel být schopen zajistit si v době schůzky například hlídání dětí nebo dopravu.
Zajištění kulturní kompetence znamená, že organizace je schopna rozpoznat tyto potřeby v komunitě a navrhnout nové zásady schůzek, které tyto problémy zohlední.
Jak může kulturní kompetence ovlivnit péči o pacienty?
Když kulturní kompetence není součástí DNA zdravotnické organizace, může to mít negativní důsledky pro zkušenosti pacientů.
V roce 2017 vědci v časopise Patient Experience napsali, že jazykové a kulturní bariéry stojí v cestě dobrým zkušenostem se zdravotní péčí u pacientů, kteří jsou přistěhovalci.
Pro poskytovatele mohou být jazykové bariéry nepříjemné při interakci, protože si kladou otázku, zda komunikují srozumitelně. A u pacientů může nedostatek kulturních kompetencí způsobit, že se zdráhají vyhledat péči nebo hlubší spolupráci s poskytovatelem.
„Váhají vyhledat péči u západních lékařů kvůli zkušenosti se stereotypy ze strany lékařů,“ uvedli výzkumníci. „Nedostatečné kulturní povědomí lékařů navíc ovlivňuje i komunikaci s jejich kulturně citlivými pacienty z řad přistěhovalců.“
Pacienti z řad přistěhovalců se prý také zdráhají zapojit pomocí digitálních nebo propojených zdravotnických technologií. V některých kulturách je osobní setkání jedinou vhodnou strategií pro vyhledání lékařské péče. Imigranti se do značné míry neradi zapojují prostřednictvím telezdraví nebo zabezpečených zpráv, zjistili výzkumníci.
Studie z roku 2018 publikovaná v časopise Journal of Medical Internet Research zjistila více podobností a odhalila, že kulturní a jazykové bariéry brání pacientům a poskytovatelům v navázání smysluplných vztahů.
Výzkumníci prostřednictvím kvalitativních rozhovorů s 19 pacienty hovořícími anglicky, španělsky nebo míšensky identifikovali klíčové trendy, které budují i zhoršují zkušenosti pacientů.
Ačkoli všichni účastníci studie uvedli, že si cení dobrého vztahu mezi pacientem a poskytovatelem a definovali dobrý vztah jako vztah zahrnující aktivní naslouchání a důvěru, španělsky a miensky mluvící pacienti uváděli určité překážky.
„Pro španělsky a miensky mluvící pacienty přidávalo mluvení jiným jazykem než angličtinou další vrstvu složitosti a obtíží, pokud jde o základní interakci s lékaři a personálem, jakož i interakci konkrétně s rezidenty,“ uvedl tým. „Pacienti popisovali obecné obavy, zda si lékaři a pacienti plně rozumí, když musí pracovat prostřednictvím tlumočníka.“
Některé chování lékařů pomohlo. Lékaři, kteří kladli důraz na tón, používali neverbální signály a snažili se mluvit rodným jazykem pacienta, byli během studie vnímáni příznivě.
Tyto problémy nicméně ztěžují některým skupinám obyvatel dosažení wellness. Soustředěná snaha o budování kulturní kompetence na úrovni organizace bude důležitá, protože národ bude i nadále usilovat o lepší zdraví populace.
Kroky k dosažení kulturní kompetence
Prvním krokem k budování kulturní kompetence ve zdravotnické organizaci je pochopení zdravotních potřeb komunity, uvádí Americká asociace nemocnic v příručce na toto téma.
„Nemocnice nebo zdravotnický systém analyzuje demografické údaje, aby zjistil složení místní komunity a populace pacientů nemocnice,“ píše AHA. „Na základě této analýzy může nemocnice nebo systém péče provést mikrotargetingové průzkumy s cílem určit potřeby konkrétních komunit.“
Odtud mohou poskytovatelé zdravotní péče navázat kontakt s komunitou a následně řídit sebevzdělávání lékařů a zaměstnanců.
Tento proces vzdělávání poskytovatelů bude pravděpodobně probíhat ve fázích, radí AHA. Organizace mohou začít tím, že nastíní, proč poskytovatelé potřebují budovat kulturní kompetence. Tento proces může zahrnovat vysvětlení měnící se demografické situace v USA a rizik spojených s nízkou kulturní kompetencí.
Poté mohou organizace s poskytovateli zkontrolovat, jak kulturní kompetence utváří způsob, jakým bude organizace komunikovat se společností a s jednotlivými pacienty.
Závěrečná etapa vzdělávání poskytovatelů by měla zahrnovat nástin specifických potřeb určitých demografických skupin a poučení o kulturních normách a citlivosti.
Důležité je, že zdravotnická organizace bude muset kulturní kompetenci zakotvit do svých organizačních politik, tvrdí NCCC. Ve skutečnosti se může jednat o nejvíce nerozvinutou oblast budování kulturní kompetence, tvrdí středisko.
Začlenění těchto zásad do politiky organizace bude kodifikovat poslání a hodnoty organizace; podpoří poskytovatele, kteří usilují o kulturní kompetenci ve své vlastní praxi; stanoví metriku pro měření kulturní kompetence u lékařů; a zastřešujícím způsobem institucionalizuje kulturní kompetenci.
Dále mohou zdravotnické organizace zvážit, jak budou samy sebe a své jednotlivé poskytovatele a zaměstnance hodnotit, uvedlo středisko NCCC. Podle sebehodnocení, které NCCC nabízí, by se sebehodnocení mělo zabývat jak kulturní kompetencí jako celkovým principem, tak jejími specifickými aspekty, jako je například jazyková kompetence.
Kulturní kompetence není standardizovaná lékařská dovednost; místo toho je kulturní kompetence z definice kontextualizovaná s ohledem na komunitu a organizaci nebo lékaře, kterým slouží.
Jelikož se ve zdravotnictví i nadále projevují důsledky omezené kulturní kompetence, bude pro vedení organizace nezbytné vytvořit plán na posouzení kulturní kompetence ve své organizaci a vytvořit plán na vzdělávání zaměstnanců a kodifikaci této kompetence do politiky.
View on PatientEngagementHIT