-Biblické údaje:

1. Perský král, totožný s Xerxem (486-465 př. n. l.). Kniha Ester pojednává pouze o jednom období jeho vlády. Uvádí, že vládl sto dvaceti sedmi provinciím – „od Indie až po Etiopii“ (Esth. i. 1). Ve třetím roce své vlády uspořádal hostinu, aby ukázal své bohatství a nádheru; „moc Persie a Médie, šlechta a knížata provincií byli před ním“ (ibid. i. 3). Po této hostině, která trvala sto osmdesát dní, uspořádal další, sedmidenní, na niž byl pozván „všechen lid… velký i malý“. V téže době uspořádala královna Vašti hostinu pro ženy (i. 9). Sedmého dne (i. 10) Achašveróš předvolal královnu, aby před něj předstoupila, a také hodovníky, aby všichni viděli její krásu. To Vašti přirozeně odmítla (i. 12), ale král, rozhněvaný její neposlušností, dal na radu svých rádců a královnu postavil stranou. Zároveň rozeslal po celé zemi proklamace, v nichž prohlásil manžela za vládce v každé domácnosti (i. 22). Lze předpokládat, že mezi událostmi první a druhé kapitoly uplyne několik let, během nichž se Achašveróš zabývá pokusem o zotročení Řecka. To se mu nepodaří a vrací se do Persie. Po návratu se pro něj najde druhá choť a v desátém měsíci sedmého roku jeho vlády (ii. 16) se královnou stává Ester. Biblický příběh pak představuje něco, co muselo být v životě perských panovníků velmi častou epizodou. Dva eunuchové, Bigthan a Tereš (persky Bagatana a Tiris; Jules Oppert, „Commentaire Historique et Philologique du Livre d’Esther“, s. 22), vytvoří spiknutí proti Achašveróšovi, které by mohlo mít úspěch, kdyby Mardocheus (prostřednictvím židovského otroka jednoho ze spiklenců, naznačuje Josef, „Ant.“, s. 22) nezaložil spiknutí proti Achašveróšovi. xi. 6, § 4; ale prostřednictvím Mordokajovy znalosti sedmdesáti jazyků, navrhuje Targum) odhalil Ester, která to zase řekla Achašveróšovi. Spiklenci jsou oběšeni a zpráva o spiknutí a jeho odhalení zapsána do kronik. Později král odmění Mordechaje za jeho věrnost (Esth. vi. 2-12). Haman se nyní dostává do popředí jako Ahasverův hlavní rádce (iii. 1). Mordokaj nechce prokazovat úctu Hamanovi, a ten proto pohrdá tím, že by vztáhl ruku jen na Mordokaje, a zosnuje plán na vyhlazení všech Židů v celém království. Král dá svůj souhlas (iii. 11), ale na Esterinu přímluvu jej odvolá, Hamana usmrtí a Mordechaje povýší na místo, které zastával Haman. Jsou rozeslány nové proklamace, které Židům přikazují bránit se a mstít se svým nepřátelům (viii. 13). Žádné další informace o Achašveróšovi Bible neuvádí. Pouze jednou je o něm zmínka – v Ezdráši, iv. 6. Viz Ester, Haman, Mordechaj, Purim.

Alabastrová váza s Xerxovým jménem v perských, suských, asyrských klínopisných a egyptských hieroglyfech.

(Z pařížského Louvru.)

2. Otec Dareia Médského (Dan. ix. 1).

G. B. L.-V rabínské literatuře:

Ahasuerus, perský král z knihy Ester, je rabíny ztotožňován s králem zmíněným v Dan. ix. 1 jako otcem Dareia, krále Médie, a s tím, který je zmíněn v Ezdráši, iv. 6, je počítán mezi tři krále biblických dějin, kteří vládli celé zeměkouli; dalšími dvěma jsou Achab a Nabuchodonozor (Meg. 11a; Targ. Šeni na Esth. i. 2 má čtyři, počítá mezi ně i Šalomouna; viz Meg. 11b). Byl zlý od začátku až do konce své vlády. Na základě pomlouvačné zprávy Samaritánů zastavil práci na obnově Chrámu, započatou za Kýra (Ezdráš, iv. 6; Ester R. intro.). O tom, zda byl moudrým, nebo pošetilým vládcem, se přou Rab a Samuel (Meg. 12a). Podle R. Gamaliela II. byl prostě rozmarný a kolísavý (ib. 12b); podle jiné tradice, kterou předal Abba Gorion, byl tak nestálý, že obětoval svou ženu svému příteli a svého přítele své ženě (Mid. Abba Gorion i. 1), čímž pravděpodobně myslel císaře Domiciána, o němž tento výrok platil (srov. Bacher, „Ag. Tan.“ i. 96 a násl.). Ve své ctižádosti chtěl Achašveróš usednout na nádherný trůn krále Šalomouna, který popisuje Midraš a Targum k Ester, ale nemohl. Zvláště hříšné bylo jeho „ukazování bohatství svého slavného království“ svým knížatům (Esth. i. 4), neboť nechal ze své královské pokladnice vynést na hostinu všechny posvátné nádoby ze svatyně, aby se tímto majetkem pochlubil, čímž se dopustil urážky Boha a Židů. Shromáždil velké poklady a ve své lakomosti je ukryl. Jeho nástupce Kýros je našel a nabídl je Židům, aby z nich obnovili chrám. Jsou to „poklady temnoty“, které Kýrovi slíbil Iz. xlv. 3 (Ester R. i. 4). Achašveróšův neklid oné noci, která rozhodla o osudu Židů, způsobil archanděl Michael (Gabriel), který ho 366krát srazil k zemi a pak před něj přivedl družinu řezníků, pekařů a zřízenců, jimž král ve svém hněvu řekl: „Otrávili jste mě!“ Oni mu odpověděli: „Podívejte se, zda jsou otráveni Ester a Haman, kteří s vámi jedli a pili.“ Když Achašveróš zjistil, že jsou v pořádku, poslal pro knihu letopisů a tam se dozvěděl o Mordokajově neodměněném činu (Midr. Abba Gorion).

PirḲe Rabbi Eliezer, xi., v souladu s Targ. Šeni o Ester, na začátku počítá deset králů jako vládce celé zeměkoule: Bůh, Nimrod, Josef, Šalamoun, Achab, Achašveróš, Nabukadnezar a Alexandr Veliký; pak jako devátý Mesiáš a nakonec opět sám Bůh. Tam se také říká, že Achašveróš byl nejbohatší ze všech perských a médských králů; že je o něm zmínka v knize Daniel (xi. 2), kde se říká: „Čtvrtý bude mnohem bohatší než oni všichni“; a také že na hlavní třídě svého hlavního města postavil pohovky ze zlata a stříbra, aby celému světu ukázal své bohatství; všechno nádobí a náčiní, které používal, bylo ze zlata, zatímco dlažba jeho paláce byla celá z drahých kamenů a perel.

K. – Kritický pohled:

Přestože Josefus („Ant.“ xi. 6) i Septuaginta označují Achašveróše jako Artaxerxa, moderní badatelé, jako Keil („Komentář k Ester“), Bertheau a Ryssel („Komentář k Ester“), Wildeboer („Kurzer Hand-Kommentar“, 1898), Sayce („Vyšší kritika a památky“, str. 469) a Schrader („K. A. T.“, s. 375) se shodují, že Achašverošem je míněn Xerxes a nikdo jiný, a to z různých důvodů: (1) Achašveróš je pokusem hebrejštiny představit perské Chšajarša, přičemž alef je protetický, stejně jako je tomu v Ašdarpenim (Esth. iii. 12), kde perské je Kšatrapawan (Wildeboer, in loco). V řečtině jej představuje Xerxes. (2) Popis, který Hérodotos podává o Xerxově povaze, odpovídá biblickému a později i midrašickému obrazu – vznětlivý, pošetilý, nestálý a vznětlivý. (3) Král musí být Peršan, neboť celá atmosféra je perská. Dvůr je v Šúšanu a úředníci jsou Peršané. (4) Mezi třetím a sedmým rokem své vlády se Achašveróš v biblickém vyprávění ztrácí z dohledu; ale to byla právě doba, kdy se Xerxés zabýval invazí do Řecka.

Nemůže být tedy pochyb o tom, že panovník, jehož jméno přešlo mezi Hebrejci jako Achašveróš, byl ten, který je v perských nápisech znám jako Chšajarša a mezi Řeky jako Xerxés. Babylónské tabulky píší jeho jméno Khisiarshu, Akhshiyarshu atd. Aramejský nápis („C. I. S.“ ii. 1, 122) ho píše .

Zda jsou ve Starém zákoně nějaké zmínky o Achašveróšovi, které jsou skutečně historické, je vážnou otázkou. Achašveroš z Dan. ix. 1, otec Dareia „z rodu Médů“, je dějinám stejně neznámý jako jeho syn. Oba jsou pravděpodobně zmatenými představami o perských králích špatně informovaného pisatele (viz „Journal of Bibl. Lit.“ xvii. 71). Stejně tak zmínka o Achašveróšovi v Ezdráši, iv. 6 se vyskytuje tam, kde by se dal očekávat Kambýsés nebo Dareios, pokud je výrok historický, a je nepochybně výsledkem neznalosti pozdního pisatele.

.