Krátce před osmou hodinou ranní 26. prosince 2004 zasáhlo severní Indonésii zemětřesení o síle 9,1 stupně Richterovy škály.

V následujících hodinách se Indickým oceánem rozlétla mohutná vlna tsunami, která zabila téměř 230 000 lidí, většinu z nich v Indonésii.

Před 15. výročím tragédie navštívil Chaiyot Yongcharoenchai z thajské redakce BBC jižní Thajsko, které tsunami zpustošila.

Přinášíme vyprávění některých z těch, kteří přežili, a o tom, co udělali pro to, aby následně pomohli. Některé detaily vám mohou připadat znepokojivé.

Wittaya Tantawanich – záchranář, pláž Patong

To ráno bylo na pláži Patong velmi klidné. Měl jsem stanoviště poblíž nemocnice Patong na záchranářském voze. Pak jsem dostal hlad, tak jsem jel směrem k pláži, abych našel něco k jídlu.

Dr Weerawit Sarideepan – tehdejší lékař v nemocnici Vachira Phuket

Byl to den po večírku zaměstnanců nemocnice – měl jsem volno a dlouho jsem si poležel. V 8:00 jsem uslyšel, že se mi otřásají dřevěná okna v ložnici. Řekl jsem své ženě, že to musí být z auta venku. Pak jsem se převalil a usnul.

Samran Chanyang – mistr obřadů a hrobník v chrámu Yan Yao

Ráno 26. prosince 2004, což byl buddhistický svatý den, jsem vedl modlitební obřad. Modlitbu jsem odříkal do mikrofonu, aby ji všichni slyšeli. Najednou jsme ztratili proud a pocítili jsme zemětřesení. Poté jsem pokračoval bez reproduktoru.

Wittaya Tantawanich

Seděl jsem tam, abych si vychutnal snídani s výhledem na pláž. Když jsem tam seděla, ucítila jsem zemětřesení asi v 8:00 hodin. Nikdo nepanikařil ani se nebál. Dál jsem tam seděl a čekal na tísňové volání.

Sathaporn Sawangpuk – kapitán lodi Mahidol

Byli jsme na cestě zpět z měsíčního mořského výzkumu v Indickém oceánu. Zastavili jsme se na ostrově Koh Racha Yai v Phuketu na lekci potápění pro naše stážisty. Moře bylo docela klidné, obloha byla tak jasná a modrá. Řekl jsem to svému týmu:

Primpraow Jitpentom – zdravotní sestra na potápěčském výletě u lodi Mahidol

Tuto neděli ráno jsem vzal své přátele z Bangkoku na potápěčský výlet. Já jsem to dělala mnohokrát, ale můj manžel nikdy neviděl podmořský svět. Řekla jsem mu, že to opravdu stojí za to.

Kapitán Sathaporn Sawangpuk

Po snídani jsme se všichni vydali na konec lodi na palubu, abychom sledovali potápění stážistů s instruktory. Najednou jsem ucítil, jak se loď zvedá a houpe doleva a doprava. Netušili jsme, co se stalo, ale můj instinkt mi říkal, abych nastartoval loď a vyrazil doprostřed moře.

Primpraow Jitpentom

Náš motorový člun se blížil ke břehu. Najednou instruktor potápění řekl řidiči lodi, aby zastavil, protože si všiml, že něco není v pořádku. Ukázal na moře a řekl mi, že na pláži není žádná voda. Řekl mi: „Tohle nemůže být dobré.“

Wittaya Tantawanich – na pláži Patong

V 10:00 jsem začal slyšet místní prodejce jídla, ukazovali na pláž. Všichni říkali: ‚Jdeme chytat ryby‘. Voda klesla velmi hluboko, až do středu moře, a všude kolem se povalovalo mnoho ryb. Smál jsem se tomu, co jsem viděl, ale netrvalo dlouho a uvědomil jsem si, že něco není v pořádku. Jakmile se voda vrátila, jeden prodavač potravin přiběhl zpátky a řekl všem v té oblasti, aby utíkali co nejdál od pobřeží.

Kapitán Sathaporn Sawangpuk

Když jsem se podíval směrem k pobřeží ostrova, viděl jsem, jak jedna velká vlna udeřila do pláže a smetla slunečníky a lehátka do moře.

Wittaya Tantawanich

Nevypadalo to jako vražedná vlna, kterou vidíte ve filmech. To, co jsem viděla, byla zpočátku jen blesková povodeň, která přinesla obrovské množství vody. Jak se záplava přibližovala, začala nabírat na rychlosti. Nakonec se dostala na úroveň ulice a voda dál stoupala. Naskočil jsem zpátky do auta a vyjel na kopec. V tu chvíli bylo všechno šílené. Tolik lidí utíkalo před vodou.

Somchai Jitpentom – lékař na dovolené s manželkou při potápění

Kontaktoval jsem se s kamarádem, který byl u námořnictva, a ten mi řekl, že je to tsunami. Řekl nám, ať najdeme velkou loď a vylezeme nahoru. Viděl jsem, že loď Mahidol je na cestě ze zátoky, tak jsme je zastavili a požádali o pomoc.

Kapitán Sathaporn Sawangpuk

Poté voda klesla, tak daleko, než druhá vlna znovu udeřila na pláž. Tentokrát s sebou strhla do moře bungalovy a restaurace.

Somchai Jitpentom

Když jsme nastoupili na loď, viděl jsem, jak domy a restaurace na Koh Racha Yai stahuje do moře. Tehdy jsem si uvědomil, že se stalo něco vážného. Tak jsme se všichni shodli, že bychom měli jít pomoci dalším lidem na blízký ostrov, protože jsme měli na palubě dva lékaře a dvě zdravotní sestry.

Primpraow Jitpentom – zdravotní sestra a Somchaiova manželka

Své syny jsem pevně držela v náručí a říkala jim: „Maminka a tatínek vás mají moc rádi. Kdyby se něco stalo, zůstaňte na hladině v této záchranné vestě. Nesnažte se plavat, někdo vás najde a pomůže vám.“

Wittaya Tantawanich – na pláži Patong

Slyšel jsem ve vysílačce, že udeřila druhá vlna. Netrvalo dlouho a v celém městě zavládl chaos. Po ústupu druhé vlny jsem se vrátil dolů. V tu chvíli jsem ještě netušil, co se stalo. Jediné, co jsem věděl, bylo, že musím lidem pomoci.“

Samran Chanyang – mistr obřadů a hrobník v chrámu Yan Yao

Obřad skončil jako každý jiný den. Pak jsem se vrátil domů, hned za chrám.

Najednou jsem uslyšel, jak po hlavní ulici projíždí spousta aut. Všechna projížděla rychle a troubila a projížděla kolem. Pak tady vesničané začali mluvit o tom, že vesnice podél zdejší pláže jsou kvůli vlně všechny pryč.

Dr Weerawit Sarideepan – tehdejší lékař v nemocnici Vachira Phuket

Když jsem se kolem 10:00 opět probudil, vzal jsem rodinu na snídani, než mi zavolali z nemocnice, že mě volají na pohotovost. Měli jsme plán, jak zvládnout katastrofu obrovského rozsahu. Ale neměli jsme plán na něco tak velkého.

Wittaya Tantawanich – na pláži Patong

Dostal jsem žádost, abych se vydal do supermarketu na pobřežní komunikaci, kde bylo uvnitř uvězněno mnoho lidí. Když jsem dorazil, viděl jsem zaměstnance plavat obličejem dolů ve vodě, která zaplavila suterén budovy. Někteří z nich ještě žili, ale mnoho jich bylo mrtvých.

Samran Chanyang – u chrámu Yan Yao

Zapnul jsem televizi a viděl, co se stalo v mém okolí. Do té doby jsem o tsunami nevěděl. Byla jsem v šoku a měla jsem obavy, protože můj syn odjel pracovat do Khao Lak . Byl malířem a měl to pro něj být poslední pracovní den před dlouhou přestávkou. Kontaktoval jsem ho, ale nepodařilo se mi ho zastihnout.

Primpraow Jitpentom – na potápěčském výletě

Rozhodli jsme se vydat směrem k ostrovu Phi Phi, protože to nebylo příliš daleko a byly těžce zasaženy. Když jsme dorazili na místo, nebylo to nic, co bych očekával. Viděl jsem jen mrtvá těla plovoucí ve vodě.

Wittaya Tantawanich

Když jsme se snažili pomoci dalším lidem v supermarketu, zaslechl jsem zvenčí, že se blíží další vlna. Hledala jsem nejbližší cestu ven, ale věděla jsem, že to nestihnu. Zavřel jsem tedy oči, modlil se a připravoval se na smrt. Naštěstí se dostala až na úroveň ulice a zastavila se.

Dr Weerawit Sarideepan

Na místo byly vyslány stovky mrtvých těl, která čekala na identifikaci. Většina z nich měla zlomené kosti nebo řezné rány na těle. Pak začala přicházet mrtvá těla.

Samran Chanyang – v chrámu Yan Yao

Tři přátelé mého syna mi řekli, že je nezvěstný. Chtěl jsem ho jít hledat, ale pak mě kontaktovali z nemocnice. Říkali, že potřebují místo pro uložení mrtvých těl z vlny, takže jsem musel být v pohotovosti v chrámu a čekat, až nemocnice přiveze těla. V 19:00 začaly přicházet stovky mrtvých těl. Neměli jsme pro ně místo, takže je zabalili do igelitu a bílých prostěradel a pak je položili na zem po celém chrámu.

Dr Weerawit Sarideepan

Ředitel nemocnice mě požádal, abych šel pomoci implantovat mikročipy do mrtvých těl, jak to požadovala forenzní policie. Když jsem přijel poprvé, místní policie mě vzala do Wat Yan Yao, kde byly tisíce mrtvých těl čekajících na identifikaci. Když jsem vstoupil do chrámu, ucítil jsem vůni mrtvých těl tak, jako nikdy v životě. Všiml jsem si, že půda chrámu je pokrytá krví a lymfou.

Primpraow Jitpentom – na potápěčském výletě

Rozhodli jsme se pomoci pouze zraněným přeživším a nakonec jsme zachránili nejméně 414 turistů a místních obyvatel a převezli je do lépe vybavené nemocnice na Phuketu. Byli jsme rádi, že jsme ten den mohli pomoci mnoha lidem.

Samran Chanyang

Následující den začínají přicházet další těla. Armáda začala přivážet kontejnery, do kterých se těla ukládají. V polovině druhého dne jsem viděl horu hromadících se mrtvých těl a byl to velmi smutný pohled.

Samran Chanyang

Vydal jsem se s ostatními syny a přáteli hledat svého nejstaršího syna. Trvalo mi půl dne, než jsem ho našel. Byl uvězněný a zemřel uvnitř budovy, kde byl.

Wittaya Tantawanich – na pláži Patong

Celý život jsem pracoval jako záchranář, ale nikdy předtím jsem nic tak obrovského nezažil.

Kapitán Sathaporn Sawangpuk

Byla to vlna jako žádná jiná.

.