Planaria
Planárka Schmidtea mediterranea
Vědecké zařazení
Říše: Animalia Podříše: Eumetazoa Superphylum: Platyzoa Phylum: Platyhelminthes Třída: Turbellaria Řád: Seriata Podřád: Tricladida Rod: Planariidae

Planarie je každá plochá hlístice (fylum Platyhelminthes) podřádu (nebo řádu) Tricladida třídy Turbellaria. Primárně volně žijící planárníci se vyznačují měkkým, širokým, listovitým (při prodloužení) tělem s řasinkami a trojvrstevným trávicím traktem (což se odráží v názvu Tricladida).

Planárníci neboli trikládi jsou široce rozšířeni, běžní a rozmanití. Vyskytují se především ve sladkovodních ekosystémech, ale lze je nalézt i v mořském a suchozemském prostředí.

Termín „planárka“ se nejčastěji používá jako společný název pro všechny příslušníky čeledi Tricladida, zatímco „planaria“ je název jednoho rodu v rámci čeledi Planariidae. V rámci Tricladida existuje několik čeledí planárníků.

Planárníci jsou běžné organismy pro vědecký výzkum a výuku ve třídě. Jejich schopnost regenerovat části těla a rozmnožovat se nepohlavně zvyšuje zájem o ně ve výzkumu. Carranza et al. (1998) poznamenávají, že planárníci jsou pravděpodobně nejznámější z volně žijících platyhelminthes, a to především díky intenzivnímu výzkumu souvisejícímu s buněčnou regenerací, tvorbou vzorů a expresí Hox genů.

Ačkoli je Tricladida nejlépe považována za podřád řádu Seriata (Carranza et al. 1998), existují taxonomie, kde je Tricladida řazena jako řád. Systematici tradičně rozeznávají tři hlavní skupiny trikládidů: Paludicola (sladkovodní planárníci), Maricola (mořští planárníci) a Terricola (suchozemští planárníci), ale někteří navrhují i čtvrtý infrařád planárníků Cavernicola (Carranza et al. 1998).

Někteří planárníci získali status škůdce v důsledku toho, že jsou invazními druhy.

Charakteristika

Planárníci jsou celosvětově rozšířeni a běžní v mnoha částech světa, žijí ve sladkovodních rybnících a řekách. Vyskytují se také jako obyvatelé rostlin nebo v mořském prostředí.

Planárníci mají velikost od přibližně 3 do 12 mm. Na hlavě mají dvě oční jamky (známé také jako ocelli), které dokáží rozpoznat intenzitu světla. Oční skvrny fungují jako fotoreceptory a slouží k pohybu směrem od světelných zdrojů. Hlava může mít také chapadla. Ocas je obvykle špičatý.

Stejně jako všechny ploché hlístice mají planárníci tři zárodečné vrstvy (ektoderm, mezoderm a endoderm), ale postrádají pravý coelom (tělní dutinu).

Planárníci mají jednoduché orgánové soustavy a chybí jim dýchací a oběhová soustava. Mají jednootevřený trávicí trakt s třívětvovou trávicí dutinou, která se skládá z jedné přední větve a dvou zadních větví.

Trávicí soustava se skládá z úst, hltanu a střeva. Ústa jsou umístěna uprostřed spodní části těla, často v polovině nebo více směrem k ocasu. Z úst se vylučují trávicí enzymy, které zahajují vnější trávení. Hltan spojuje ústa se střevy. Střeva planárníka se rozvětvují po celém těle. Živí se živými nebo mrtvými drobnými živočichy, které sají svalnatými ústy. Odtud potrava prochází hltanem do střev a v buňkách vystýlajících střevo probíhá trávení potravy, která pak difunduje do zbytku těla.

Planika přijímá kyslík a uvolňuje oxid uhličitý difuzí. Vylučovací soustava je tvořena mnoha trubicemi s mnoha plamennými buňkami a vylučovacími póry na nich. Plamenné buňky odstraňují z těla nežádoucí tekutiny tím, že je odvádějí kanálky, které vedou do vylučovacích pórů, kde se odpadní látky uvolňují na hřbetní povrch planárie.

Planárie má základní nervovou soustavu. V hlavě planárníka se pod očními důlky nachází mozek. Z mozku vycházejí dva nervové provazce, které se spojují u ocasu. Na nervové provazce je napojeno mnoho příčných nervů, díky nimž vypadá jako žebřík. Díky žebříkovitému nervovému systému je schopen koordinovaně reagovat.

Planárník se může rozmnožovat nepohlavně nebo pohlavně, přičemž nejčastější je pohlavní rozmnožování. Při nepohlavním rozmnožování planárník ukotví konec ocasu, pak oddělí konec ocasu od přední části (linie prasknutí je vzadu za ústy, přičemž každá polovina odroste ztracené části. Při pohlavním rozmnožování jsou planárníci hermafroditní, každý jedinec má samčí a samičí část, varlata i vaječníky. Každý planárník dává a přijímá spermie. Vajíčka se vyvíjejí uvnitř těla a jsou vylučována v tobolkách. O několik týdnů později se vajíčka líhnou a vyrůstají z nich dospělí jedinci.

Planáři se mohou rozmnožovat také regenerací. Pokud je planárie podélně nebo příčně rozříznuta na dvě poloviny, mohou z obou polovin vzniknout dvě nové planárie (regenerace). V jednom pokusu T. H. Morgan zjistil, že kousek odpovídající 1⁄ 279 planárie může úspěšně regenerovat v nového červa. Tato velikost (asi 10 000 buněk) je obvykle přijímána jako nejmenší fragment, který může regenerovat v nového planárníka.

Planárníci se pohybují pomocí tlukoucích řasinek na ventrálním povrchu, což jim umožňuje klouzat po vrstvě hlenu. Někteří se pohybují vlněním celého těla pomocí stahů svalů zabudovaných do tělní stěny.

Nejčastěji používanými planáriemi ve středních školách a v laboratořích prvních ročníků vysokých škol jsou hnědá Dugesia tigrina. Dalšími běžnými druhy jsou černavé Planaria maculata a Dugesia dorotocephala. V poslední době se však díky svým diploidním chromozomům a existenci asexuálních i sexuálních kmenů stává druhem, který je pro moderní molekulárně biologický a genomický výzkum nejvhodnější, druh Schmidtea mediterranea. Nedávné genetické screeny využívající technologii dvouvláknové RNA odhalily 240 genů, které ovlivňují regeneraci u S. mediterranea. Zajímavé je, že mnoho z těchto genů se nachází v lidském genomu.

• Ball, I. R. a T. B. Reynoldson. 1981. Britští planárníci. Cambridge University Press.
• Carranza, S., D. T. J. Littlewood, K. A. Clough, I. Ruiz-Trillo, J. Baguna a M. Riutort. 1998. A Robust Molecular Phylogeny of the Tricladida (Platyhelminthes: Seriata) with a Discussion on Morphological Synapomorphies. Proc. R. Soc. Long. B 265:631-640. Retrieved June 18, 2007.
• Sanchez Laboratory. 2007. Regenerace. Výzkum regenerace v laboratoři Sanchez. Retrieved June 18 2007.

.