Ach, ta pohoda při odpočinku u krbu s šálkem čaje a cukrovím při pohledu na visící ozdobné vánoční punčochy, při vzpomínkách na bezstarostné dětství, kdy být během roku hodným chlapcem nebo děvčetem bylo odměněno dobrotami nacpanými do těch velkých svátečních ponožek.

Věšení punčoch u krbu je jedním z nejčastěji dodržovaných vánočních zvyků. Krb však není výhradní možností – lidé, kteří krb nemají, věší punčochy na kliky dveří, parapety nebo sloupky postelí. Nebojte se, až přijde Štědrý večer, Ježíšek je stejně najde! Jaký byl ale původ této dlouholeté tradice? Ačkoli neexistuje jediný popis, který by ji definoval, existuje několik legend, které ilustrují zvyk věšení vánočních punčoch.

Tradice vánočních punčoch má svůj původ ve štědrých skutcích šlechtice jménem Mikuláš, který se narodil roku 280 n. l. v Malé Asii. Mikuláš zasvětil svůj život následování zásad Ježíše Krista a své bohatství používal na pomoc chudým a trpícím lidem. V mládí se stal biskupem v Myře a byl nesmírně oblíbený pro své laskavé a štědré srdce. Mikuláš žil celý život v celibátu, nikdy se neoženil ani neměl děti, ale děti miloval, a tak často litoval ty, kteří žili v jeho rodném městě. Díky této praxi se mu dostalo přízviska „dárce z Myry“. Zajímavé je, že jeho urozenost nikdy nepřevážila nad skromností, a tak své dárky rozdával vždy pozdě v noci, aby ochránil svou identitu. Nechtěl, aby děti věděly, kdo je jejich patron, a tak jim často říkal, aby šly spát, jinak je nenavštíví.

Jedna z legend týkajících se vánočních punčoch nás zavede do malé vesnice, kde se osud kdysi bohatého kupce a jeho dcer přes noc změnil, když upadli do chudoby. Otec se obával o budoucnost svých dětí a bál se, že jim v budoucnu nebude moci poskytnout věno na sňatek. V té době to znamenalo téměř ponížení kvůli nemožnosti uzavřít sňatek. Když nyní slavný svatý Mikuláš cestoval, projížděl vesnicí, vyslechl si smutný příběh o kupci a jeho dceři a od místních obyvatel se dozvěděl, že nepřijímá žádné milodary.

Jedné noci, když jel na svém nádherném bílém koni, zastavil se u kupcova domu a hodil do komína domu tři pytle plné zlatých mincí. Pytle spadly dolů přímo do dívčích punčoch, které visely u krbového pláště, aby uschly. Druhý den ráno dcery a jejich otec mince objevili a skákali radostí. Mladé ženy se šťastně a blahobytně vdaly, takže jejich příběh měl samozřejmě šťastný konec. Podrobnosti o jejich příběhu se rozšířily mezi vesničany, jejichž děti začaly věšet punčochy ke krbu v naději, že od Mikuláše dostanou dárky.

Další zábavná legenda, která vysvětluje tradici vánočních punčoch, pochází z holandského folklóru. V Nizozemsku Santa Claus, kterému se holandsky říká „Sinterklaas“, a jeho pomocník Black Pete neboli „Zwarte Piet“ každoročně zakotví v přístavu jiného města. Když se vylodí, Sinterklaas a jeho kamarád cestují na bílém oři a mule. Děti netrpělivě čekají na jejich příjezd a připravují jim speciální pochoutky ze sena a mrkve, které jim vkládají do dřeváků.

V den příjezdu si kůň, mezek a Sinterklaas pochutnávají na dětských dobrotách a pak jejich oddanost a péči odměňují drobnými dárky, jako jsou bonbony, ozdoby, oříšky ve skořápkách, miniaturní hračky atd. Když se holandští osadníci přistěhovali do Ameriky, seznámili Američany s mnoha svými tradicemi. Po nějaké době se Sinterklaasovi začalo říkat Santa Claus a dřeváky údajně nahradily punčochy.

Související příběh od nás:

Dnes četné děti po celém světě očekávají návštěvu podsaditého bělovousého muže ve svých domovech, a když vidí punčochy, vědí, že radost z toho, že v nich najdou nové malé dárky, je každým dnem blíž a blíž.

.