Několik minulých příspěvků (1., 2., 3., 4., 5., 6. část) se zabývalo ušním mazem, nebo jak se správně říká – cerumenem.

Níže čtenáři naleznou informace o řešení problémů s ušním mazem v domácích podmínkách a také o tom, kdy je vhodné vyhledat odborníka.

Dávné využití ušního mazu

• Iluminování rukopisů – Ve středověku se ušní maz a další látky (například moč) používaly k přípravě pigmentů používaných k ilustraci iluminovaných rukopisů. Doporučení: neolizujte stránky ani prsty, kterými stránky otáčíte.
• Balzám na rty – Předpokládá se, že základem prvního balzámu na rty mohl být ušní vosk:1 „Nic nebylo lepšího než ušní vosk, aby se zabránilo bolestivým následkům vyplývajícím z poranění hřebíkem (nebo) špejlí“. Ušní maz byl také doporučován na popraskané rty v časopise European Journal of Clinical Microbiology.2
• Voskování nití – Než byly běžně dostupné komerčně vyráběné voskované nitě, používaly švadleny vlastní ušní maz, aby zabránily roztřepení ustřižených konců nití.3

Účelem a vznikem ušního mazu jsme se zabývali v předchozích příspěvcích. Tento příspěvek se týká toho, co dělat pro běžnou správu ušního mazu a co dělat, pokud se ušní maz stane problémem.

Ošetření ušního mazu (cerumenu)

Za ideálních okolností není třeba čistit zvukovody, protože pohyb čelisti pomáhá přirozenému procesu čištění uší. Všichni však víme, že tomu tak vždy není. Mnoho problémů lze zvládnout domácím ošetřením, ale k odstranění pevně zabaleného cerumenu je nejčastěji nutná odborná pomoc. Americká akademie otolaryngologie nedoporučuje odstraňování ušního mazu, pokud přebytečný ušní maz nezpůsobuje zdravotní problémy.4

Pokud nedojde k ucpání, je nejlepší nechat ušní maz být. Pamatujte, že ušní maz je potřebný k ochraně ucha. To, že máte ušní maz, neznamená, že vaše uši nejsou čisté.

Přesto by se ušní kanálky měly čistit, pokud se v nich nahromadí dostatek ušního mazu, který způsobuje příznaky nebo brání potřebnému posouzení ucha lékařem. Tento stav ucpání se nazývá ucpání cerumenem

Kdy bych měl/a navštívit lékaře kvůli problémům s ušním mazem?

Ušní maz, který způsobuje problémy, může odstranit váš lékař. Váš lékař může použít irigaci (výplach ucha), kyretu (malý nástroj ve tvaru lžičky) nebo odsávání.

V případě, že domácí léčba uvedená dále v tomto příspěvku není uspokojivá nebo se ušního mazu nahromadilo tolik, že ucpal zvukovod, může vám lékař předepsat ušní kapky určené ke změkčení ušního mazu nebo jej může vyprat či odsát. Příležitostně může být nutné, aby ušní maz odstranil otolaryngolog pomocí mikroskopické vizualizace.

Příznaky, které je třeba zkontrolovat, abyste se rozhodli, zda a kdy byste měli navštívit lékaře. S lékařem byste se měli poradit, když:

• Z ucha vám vytéká hlen nebo krev
• V uších vám zvoní nebo máte pocit plnosti
• Částečná ztráta sluchu, která může být progresivní
• Bolest v uchu
• Pevnost v uchu, nebo pocit, že je ucho ucpané
• Tinnitus (zvonění nebo bzučení v uchu)
• Svědění, zápach nebo výtok
• Kašel

Pozorně sledujte změny svého zdravotního stavu a v případě jejich výskytu se určitě obraťte na svého lékaře:

• Bolest nebo snížený sluch po 1 týdnu domácí léčby
• Jakékoli nové příznaky, jako je nevolnost nebo problémy s rovnováhou
• Bolest nebo výtok, který vypadá jinak než ušní maz
• Protržený ušní bubínek
• Prodělal/a jste operaci ucha
• Trubice v uších
• Diabetes
• Oslabený imunitní systém

Domácí léčba ušního mazu

Účinná je řada metod odstraňování ušního mazu, ale jejich srovnatelné výhody nebyly stanoveny.5

Bavlněné tampony – vyhněte se jim!“

Vatové tampony (Q-tips nebo vatové tyčinky) se obecně k odstraňování ušního mazu nedoporučují, ačkoli existuje podezření, že jsou nejčastěji používaným nástrojem. Předpokládá se, že zatlačí většinu ušního mazu dále do zvukovodu a odstraní pouze malou část volného a lepkavého vosku z vnější části zvukovodu, který náhodou ulpí na vláknech tamponu (obrázek 1).

Pokud je navíc vatový tampon zatlačen příliš hluboko nebo je použit neopatrně, může dojít k perforaci ušního bubínku, stejně jako jakýkoli jiný předmět vložený do zvukovodu za účelem odstranění ušního mazu. Odření zvukovodu při neopatrném použití, zejména po vniknutí vody při plavání nebo koupání, může vést k infekci ucha.

Bezpečné domácí prostředky

Protože se používání vatových tamponů k odstraňování ušního mazu nedoporučuje, jaké existují případné alternativy?

Omytí ucha

Normální množství ušního mazu ve vnějším uchu a jeho okolí lze odstranit použitím měkké žínky nebo obličejového kapesníku po umytí nebo osprchování.

Samotné vyplachování ušního mazu

Běžný domácí prostředek k odstranění ušního mazu, pokud nemáte žádné komplikující faktory uvedené dříve v tomto příspěvku, zahrnuje použití sprchy s teplou vodou, peroxidem vodíku (nebo peroxidem vodíku smíchaným se stejným množstvím vody pokojové teploty) nebo teplého minerálního oleje a injekční stříkačky s baňkou. Zahřátí tekutiny je důležité, protože studená nebo horká tekutina ve zvukovodu může způsobit bolest a/nebo závratě (vertigo). Všechny tyto pomůcky lze získat v každé lékárně.

Minerální olej nebo peroxid vodíku se používá ke změkčení a uvolnění ušního mazu. V některých případech může být nutná aplikace dvakrát denně po dobu až pěti dnů.

Návod University of Texas Health Services pro samooplachování je v následujícím návodu poněkud upraven a doplněn o příspěvky dalších autorů6,7

Před vstupem do sprchy nalijte do postiženého zvukovodu několik kapek peroxidu vodíku. Poté si lehněte na opačný bok nebo jen několik minut stůjte s hlavou nakloněnou na jednu stranu. Při působení peroxidu vodíku můžete slyšet praskání nebo bublání.

Při sprchování nasajte z dlaně jedné ruky teplou vodu (ne horkou) do injekční stříkačky s baňkou. Poté s rovnou hlavou jemně vložte špičku stříkačky do zvukovodu rovnoběžně s podlahou a mírně směřující k zátylku (Obrázek 2).

Potáhněte zevní ucho nahoru a dozadu, jak je znázorněno na obrázku 3, a namiřte trysku stříkačky mírně nahoru a dozadu tak, aby voda proudila podél stropu zvukovodu, při kontaktu s ušním bubínkem se kaskádovitě stáčela zpět. Irigační roztok vytéká z kanálku podél jeho dna a bere s sebou vosk a nečistoty.8,9 Roztok používaný k irigaci zvukovodu je obvykle teplá voda, normální fyziologický roztok,10 roztok hydrogenuhličitanu sodného11 nebo roztok vody a octa, který pomáhá předcházet sekundární infekci.

Hrot stříkačky nemiřte směrem k přední části hlavy. (Nevadí, pokud stříkačka směřuje mírně vzhůru.) Jakmile se zavádění špičky do zvukovodu zastaví, energicky stříkněte teplou vodu do zvukovodu. Tento postup můžete opakovat tak často, dokud se vosk neodstraní. Pokud v kterémkoli okamžiku pocítíte bolest, okamžitě přestaňte a obraťte se na svého lékaře.

Vodu nasměrujte do horní části zvukovodu a poté nakloňte hlavu, aby ušní maz/roztok vytekl.

Irigaci lze provádět i doma s příslušným vybavením, pokud osoba dbá na to, aby irigace nebyla příliš silná. Ujistěte se, že výplachový roztok má tělesnou teplotu. Chladné nebo horké tekutiny v uchu mohou způsobit závratě. K odstranění ušního mazu nepoužívejte zubní irigační zařízení, jako je například Water Pik. Síla vody může poškodit zvukovod a může dojít k protržení ušního bubínku.

Pokud výplach zpočátku nepomáhá, použijte nepředepsaný změkčovač vosku, po kterém následuje jemné proplachování ušní stříkačkou každý večer po dobu jednoho nebo dvou týdnů.

Někdy je vosk tak tvrdý, že prostě nejde ven i přes opakované aplikace peroxidu vodíku a výplach. V takovém případě může být nutné umístit do postiženého zvukovodu několik kapek minerálního oleje nebo kapek na odstranění ušního mazu, počkat jeden den, až vosk změkne, a opakovat proces irigace. Do vnějšího ucha lze vložit vatový tampon, který zabrání vytékání kapek.

Změkčovadla

Používání změkčovadel ušního mazu v uchu se nedoporučuje, pokud se objeví bolest ucha, příznaky nachlazení nebo pokud někdy došlo k perforaci (proděravění) ušního bubínku nebo k jeho protržení.

Podle Americké akademie otolaryngologie – chirurgie hlavy a krku většina případů ucpání ucha voskem reaguje na domácí léčbu používanou ke změkčení vosku. Doporučují, aby pacienti zkusili do ucha umístit několik kapek minerálního oleje, dětského oleje, glycerinu nebo komerčních kapek. Při odstraňování vosku mohou pomoci také čisticí kapky, jako je peroxid vodíku nebo karbamid peroxid. Mohou změkčit ušní maz, který pak může snadněji opustit ucho. Běžně se setkáte s volně prodejnými systémy na odstraňování ušního mazu, které obsahují změkčovadlo a stříkačku s baňkou (Obrázek 4).

Jakmile je vosk uvolněný a měkký, někdy k jeho odstranění ze zvukovodu často stačí jen jemná teplá sprcha. Nasměrujte vodu do ucha a poté nakloňte hlavu, aby ušní maz vytekl.

Proces změkčování cerumenu se označuje jako cerumenolýza. Z přehledu studií Clegga a jeho kolegů12 vyplynulo, že lokální přípravky na odstranění ušního mazu mohou být lepší než žádná léčba a nemusí být velký rozdíl mezi jednotlivými typy, včetně vody a olivového oleje. Nebyl však proveden dostatečný počet studií, aby bylo možné vyvodit jednoznačné závěry, a důkazy o irigaci a manuálním odstraňování jsou nejednoznačné.

Byly navrženy různé změkčovadla, včetně např:13

• Zahřátý olivový olej, olej ze sladkých mandlí, kokosový olej nebo jakýkoli jiný olej doporučovaný pro zvukovod
• Voda
• Speciální ušní kapky
• Spray
• Peroxid vodíku (3% ve většině obchodů s potravinami) nebo karbamid peroxid
• Roztok hydrogenuhličitanu sodného ve vodě, nebo hydrogenuhličitanu sodného a glycerinu
• Glycerinu
• Dalších komerčních produktů, jako jsou Cerumol, Cerumenex, Docusate, Otex, Exterol atd.

Je třeba poznamenat, že použití čisté sterilní vody nebo sterilního solného roztoku ke změkčení ušního mazu funguje stejně dobře jako olej nebo volně prodejné ušní kapky. Také stříkačka do ucha je nejúčinnější, když se voda, fyziologický roztok nebo kapky na rozpouštění vosku vloží do zvukovodu 15 až 30 minut před ošetřením.

Ačkoli je řada změkčovadel účinná, změkčení nemusí být dostatečné. V některých případech je třeba použít cerumenolytika 2-3krát denně po dobu 3-5 dnů před extrakcí cerumenu.14

Cerumenolytika se běžně zkoušejí před tím, než zdravotník přistoupí k výplachu ucha. To může stačit k tomu, aby se přebytečný vosk pomalu přesunul z ucha. V mnoha případech vosk vypadne nebo může být bezpečně vyčištěn z vnějšího ucha žínkou. Pokud to nepomůže, lze k přípravě na výplach odborníkem použít také cerumenolytika.

Odstranění cerumenu odborníkem

Účinné je také ruční odstranění ušního mazu, které nejčastěji provádí otolaryngolog pomocí speciálních miniaturních nástrojů (kyrety/šťourátka), mikroskopu a odsávání. Ručnímu odstranění se dává přednost u úzkých zvukovodů, pokud je bubínek perforovaný, jiné metody selhaly nebo pokud má člověk cukrovku či oslabený imunitní systém.

Kurýta na odstranění ušního mazu

Metodu kyret (obrázek 5) otolaryngologové používají spíše v případech, kdy je zvukovod částečně ucpaný a materiál nepřiléhá ke kůži zvukovodu. Kyreta fyzicky uvolňuje ušní maz a vybírá jej ze zvukovodu (obrázek 6). K dispozici je upravená kyreta, která má bezpečnostní zarážku zabraňující hlubokému zavedení pro vlastní použití, ale v současné době se nedoporučuje (Obrázek 7).

Ušní svíčky

Ušní svíčkování (ear coning, termo-aurikulární terapie), je praktika alternativní medicíny, o které se tvrdí, že zlepšuje celkové zdraví a pohodu zapálením jednoho konce duté svíčky a vložením druhého konce do zvukovodu (obrázek 8). Podle lékařů je tato metoda nebezpečná a neúčinná.15

Americká akademie otolaryngologie uvádí, že ušní svíčky nejsou bezpečnou možností odstraňování ušního mazu a že jejich používání k odstraňování ušního mazu nepodporují žádné kontrolované studie ani vědecké důkazy. Úřad pro kontrolu potravin a léčiv od roku 1996 úspěšně přijal několik regulačních opatření proti prodeji a distribuci ušních svíček, včetně zabavení výrobků s ušními svíčkami a nařízení soudních zákazů.

Jak předcházet nadměrnému množství ušního mazu

Neexistují žádné ověřené způsoby, jak zabránit ucpávání ušního mazu, ale důrazně se nedoporučuje vkládat do zvukovodu špičky Q nebo jiné předměty. Pokud jste náchylní k opakovanému výskytu mazu, zvažte návštěvu svého lékaře každých 6 až 12 měsíců, aby vás prohlédl a provedl běžné preventivní čištění.

Odkazy &Poznámky pod čarou

1Vydání časopisu American Frugal Housewife z roku 1832.

2Shwaab M, Gurr A, Neumann A, Dazert S, Minovi A. Human antimicrobial proteins in ear wax. (2011). European journal of clinical microbiology & infekční onemocnění: official publication of the European Society of Clinical Microbiology 30 (8): 997-1004.

3Beaudry, Mary C., Bodkin Biographies.

4Roland P et al. Clinical practice guideline: Cerumen impaction, Otolaryngology-Head and Neck Surgery (2008) 139, S1-S21.

5Clegg AJ et al. (June 2010). Bezpečnost a účinnost různých metod odstraňování ušního mazu: systematický přehled a ekonomické hodnocení. Health Technol Assess 14 (28): 1-192.

6Wilson PL, Roeser RJ (prosinec 1997). Cerumen management: odborné otázky a techniky. Journal of the American Academy of Audiology 8 (6): 421-430.

7Blake P, Matthews R, Hornibrook J (listopad 1998). „When not to syringe an ear“ (Kdy nepoužívat injekční stříkačku do ucha). The New Zealand Medical Journal 111 (1077): 422-424.

8Wilson PL, Roeser RJ (prosinec 1997). Cerumen management: odborné otázky a techniky. Journal of the American Academy of Audiology 8 (6): 421-430.

9Blake P, Matthews R, Hornibrook J (listopad 1998). tamtéž.

10Ernst AA, Takakuwa KM, Letner C, Weiss SJ (září 1999). Warmed versus room temperature saline solution for ear irrigation: a randomized clinical trial. Annals of Emergency Medicine 34 (3): 347-350.

11Bull, P. D. (2002). Lecture notes on diseases of the ear, nose, and throat (6. vydání). Oxford: Blackwell Science. s. 26-27.

12Clegg, AJ et al. (2010). tamtéž.

13Fraser JG (říjen 1970). Účinnost voskových rozpouštědel: studie in vitro a klinická studie. The Journal of Laryngology and Otology 84 (10): 1055-64.

14Wilson PL, Roeser RJ (prosinec 1997). Cerumen management: odborné otázky a techniky. Journal of the American Academy of Audiology 8 (6): 421-430.

15Seely DR, Quigley SM, Langman AW (říjen 1996). Ušní svíčky – účinnost a bezpečnost. The Laryngoscope 106 (10): 1226-1229.

.