Úloha médií je větší než kdykoli předtím. Nejlepší na tom je, že média s přibývajícími dny stále rostou a ovlivňují naše životy. Média hrají ústřední roli v informování veřejnosti o dění ve světě. Lidé se při získávání zpráv a aktuálních informací spoléhají na média, jako je televize, tisk a internet. Každý se dnes může dozvědět téměř cokoli, co chce vědět, pouhým kliknutím na tlačítko ve svém chytrém telefonu nebo tabletu. Vzhledem k tomu, jak jsou dnes média opojná, mají však tendenci utvářet veřejné mínění, zejména pokud jde o důležitá témata, jako je vzdělávání a náboženství.

Úkolem médií je přenášet realitu a odhalovat základní fakta věcí. Změnit mentalitu lidí prostřednictvím médií tak, aby byla tolerantnější, chápavější a výchovnější, je velmi obtížný úkol. Publikum si utváří své názory a postoje, ať už samo, nebo spolu s ostatními, v reakci na mediální sdělení. Míra vlivu médií je však různá a sdělení z médií nepřijímají všichni diváci stejně.

Přímá zkušenost, znalosti z jiných zdrojů a logika jsou některé faktory, které přispívají k tomu, do jaké míry diváci přijímají nebo odmítají sdělení z médií. Média mají obrovskou zodpovědnost za poskytování věcného zpravodajství, které nepotvrzuje mýty a stereotypy, nepodporuje zobecňování a nešíří dezinformace.

Teorie nastolování agendy klade hlavní důraz na utváření veřejného mínění. Pokud jde o zpravodajství, došlo k fenomenálnímu celostátnímu poklesu místních zpravodajských sítí a novin a k nárůstu celostátních zpravodajských sítí a novin. Pokud se o nějaké zprávě informuje častěji, zejména v celostátních zpravodajských relacích, bude publikum považovat danou záležitost za důležitější.

Podle Lumen Learning „Většina výzkumů o agenda-settingu vychází ze dvou základních předpokladů: Za prvé, že tisk a média neodrážejí realitu, ale filtrují ji a utvářejí; a za druhé, že soustředění médií na několik málo otázek a témat vede k tomu, že veřejnost tyto otázky vnímá jako důležitější než jiné.“ (417). K nastolování agendy dochází prostřednictvím kognitivního procesu známého jako „přístupnost“.

Přístupnost znamená, že čím častěji a výrazněji zpravodajská média informují o nějakém problému, tím více případů se tento problém stává přístupným v paměti publika. Masmediální zpravodajství obecně a zejména agenda-setting mají silný vliv na to, co si jednotlivci myslí, že si myslí i ostatní lidé.

Teorie agenda-setting má obrovský vliv na utváření veřejného vzdělávání, protože většina rodičů má velmi silný názor na to, kde se jejich dítěti dostane vzdělání. Rodiče vybírají školy pro své děti na základě řady faktorů: sport, náboženství, divadlo, učitelé, pověst atd.

V souvislosti s veřejnou a soukromou školou mají rodiče také tendenci upřednostňovat jednu před druhou podle toho, kam sami chodili do školy. Pokud se v některých celostátních zpravodajských médiích dozvědí špatné zprávy o jedné škole nebo o propuknutí nemoci, rodiče si rychle vytvoří názor na určité školy. Zejména proto, že je dnes všechno na internetu, mohou rodiče vidět o škole cokoli pozitivního nebo negativního.

Například v souvislosti s touto chřipkovou epidemií jsem mluvil s řadou rodičů o tom, co si o tom myslí, a mnoho rodičů bylo velmi naštvaných a znepokojených. Začali nazývat veřejné školy nečistými a špinavými, přestože epidemie je všude, nejen ve školách.

Někteří rodiče posílají své děti do veřejných škol, jen pokud si nemohou dovolit soukromé vzdělání nebo nemají žádné náboženské přesvědčení. Veřejné školy mají obecně pověst škol, které nejsou tak dobré jako soukromé; ve skutečnosti jsou si však soukromé a veřejné školy velmi podobné. Rodiče žáků veřejných škol mají tendenci se domnívat, že jsou odsuzováni za to, že posílají své dítě do veřejné školy, jako by pro své dítě dělali nějak méně. Soukromé školy mají pověst škol, které jsou akademicky lepší a zvyšují šance dítěte dostat se na skvělou vysokou školu.

Jsou to však pověsti a stereotypy, které rodiče přiživují. Oba typy vzdělávání mají své klady i zápory, proto by si rodiče měli udělat o školách průzkum, místo aby automaticky předpokládali, že škola je hrozná nebo úžasná. Ve skutečnosti to může být úplný opak toho, co si mysleli.

Náboženství je stále velmi kontroverzní téma. V roce 1925 přijal zákonodárný sbor státu Tennessee Butlerův zákon, podle kterého bylo vyučování evoluce pouze jednoho druhu – člověka – na veřejných školách přestupkem. John Scopes byl přistižen při výuce evoluce člověka, a tak vznikl „opičí proces“, známý také jako stát Tennessee vs. John Scopes. Bylo to velmi kontroverzní, protože se střetlo náboženství s vědou.

V současné době budou soukromé školy vyučovat evoluci kvůli případu Epperson vs. Arkansas, kdy arkansaský zákon zakazující výuku evoluce byl v rozporu s prvním dodatkem. V reakci na Eppersonův případ přijali kreacionisté v Louisianě zákon, podle něhož by měly veřejné školy věnovat stejný čas alternativním teoriím původu.

Podle Birgit Meyerové a Annelies Moorsové v knize „Náboženství, média a veřejná sféra“ „navzdory modernistickým předpokladům o úpadku náboženství jako veřejné síly se náboženstvím daří po celém světě.“

Jedním z hlavních problémů je však přítomnost náboženství ve veřejné sféře, zejména v politice. Náboženská přesvědčení se ve veřejné diskusi objevují pouze jako názory a nositel zmíněných názorů musí v rámci racionálních a diskurzivních pravidel zapojit i jiné názory. Částečně se však náboženstvím daří i proto, že vznikají nová náboženství nebo jsou jejich „odnoží“. Ta vznikají především kvůli politice a zpochybnění autority moderního státu, který má náboženství omezovat.

Jedním z nově vznikajících náboženství je například fundamentalistické muslimství, které je ve zkratce popisováno jako reakce na nedosažitelnou modernizaci. Každý člověk se snaží prosadit svůj názor a vytvoření nového náboženství je skvělý způsob, jak se zviditelnit a najít další lidi se stejným přesvědčením. Na druhou stranu přijetí masových médií vyvolává mnoho obav o autoritu a legitimitu. Není žádným tajemstvím, že lidé udělají cokoli, aby byli viděni nebo slyšeni, což by vytvořilo další problém v tom, že by věřící člověk přeháněl a nevhodně vyjadřoval své náboženství.

Média nejsou nepřítelem jen pro náboženství. Má i své pozitivní stránky. Podle knihy „Nová média a přetváření náboženské praxe“ „nové mediální nástroje podporují síťové formy společenství, podněcují experimentování s vytvářením náboženské identity a sebeprezentací a podporují čerpání z více různých náboženských zdrojů a setkání současně“. To podporuje otevřenou, proměnlivou a individualizovanou formu náboženské angažovanosti, protože média jsou využívána k novému vymezení náboženské praxe v současném životě. Začal obrovský rozmach náboženských blogů, které mohou lidem pomoci získat osobnější pohled na náboženství i osobní názory.

Všeobecně platí, že média v zásadě pomáhají nebo škodí veřejnosti padesát na padesát. Vzhledem k tomu, že je dnes všechno online, je velmi těžké skrývat informace, protože lidé si mohou jednoduše vyhledat cokoli. Média mají obrovský vliv na to, jak se lidé dívají na věci, zejména na náboženství a vzdělání. Náboženství a vzdělání budou vždy kontroverzní ve veřejném mínění, zejména proto, že to bylo vše od vzniku obou. Pokud čtenář používá informativní a odborné zdroje, bude schopen si prostřednictvím médií vytvořit racionální názor nad určitým tématem.

Marie Brayová je studentkou čtvrtého ročníku oboru komunikační studia. ✉ [email protected].