500 Vzpoura proti hinduismu a jeho zvířecím obětem dala vzniknout džinismu. Na shromážděních, která jsou zábavou ve městech po celém údolí Gangy, debatují vůdci kultů a získávají stoupence. Siddártha Gautama je úspěšný debatér a vůdce hnutí. Odmítá také zvířecí oběti a metafyziku. Vytváříprůvodce životem a (podle tvrzení předávaných následovníky) říká, že lidé musí být spíše svým vlastním světlem než následovat dogmata kněžstva.

499 V Malé Asii začínají Řekové povstáníproti perské nadvládě.

490 Aby potrestal pevninské Řeky za jejich podporu povstání v Malé Asii, posílá perský král Dareios Veliký flotilu přes Egejské moře a vyloďuje vojáky u Marathonu, dvacet šest mil severně od Athén. Běžec překonává vzdálenost, aby oznámil příchod Peršanů. Koalice městských států poráží Peršany u Marathonu a Peršané se stahují. V Athénách prý bůh Pan daroval Řekům vítězství, aby získal zpět jejich oddanost, která podle jeho názoru klesala.

486 Dareios Veliký umírá ve věku kolem dvaasedmdesáti let.

485 Athénský básník Aischylos se dožívá čtyřiceti let. Než zemře, napíše asi devadesát her. V Athénách se rozvíjí literatura, která přesahuje jednoduché dělení na dobré a zlé lidi, přístup zaměřený na člověka, který by se dal nazvat humanistickým. Jsou to spisovatelé, na které by si Jahvista Izajáš stěžoval, že „…nevěnují pozornost Hospodinovým činům“. (Izajáš 5,12)

480 Xerxes, syn Dareiův, táhne s vojskem přes Thrákii do pevninského Řecka. peršané se snaží rozšířit svou říši příliš daleko.

431 začíná Velká peloponéská válka,na jedné straně stojí Sparta a její spojenci, na druhé Athény a jejich spojenci. atéňané vybudovali mezi ostrovními státy říši a věří, že jevládnou nebo budou vládnout. Sparta a její spojenci se obávají aténské nadvlády, napadnouAttiku a oznámí, že bojují proti aténskému imperialismu za svou nezávislost a za svobodu Řeků.

430 Čínský učenec Mo-zi se blíží čtyřicítce. Na rozdíl od Konfucia a jeho následovníků Mo-zi věří, že všichni lidé jsou si před pánem nebes rovni. Věří, že nebeské mocnosti projevujílásku ke všem lidem. Mo-zi hovoří o hodnotě práce obyčejných lidí a obhajuje povyšování lidí do mocenských pozic pouze na základě jejich schopností a ctností. Mo-zi je svědkem toho, jak místní vládci posílají svá vojska proti sousedním státům, ničí úrodu, vybíjejí dobytek, vypalují města a chrámy, zabíjejí civilisty a odvlékají lidi do otroctví. snaží se být prostředníkem mezi vládci, kteří spolu válčí. Vytváří armádu dobře vycvičených a vysoce disciplinovaných bojovníků, kterou nabízí vládcům bránícím se proti agresi.

404 Athény příliš spoléhaly na vojenskou sílu a příliš málo na srdce a mysl. Velká peloponéská válka končí porážkou Athén a vítězstvím Sparty a jejích spojenců. Sparta je nyní nesporným vůdcem a policejní silou mezi řeckými městskými státy.

401? Radiokarbonové datování ukazuje, že v tomto století žila žena Haraldskær – na území dnešního Dánska. Její tělo bylo objeveno v Dánsku v roce 1835. Vědci odhadují, že mohla měřit 150 cm, že zemřela ve věku přibližně 50 let, v dobrém zdravotním stavu a bez známek degenerativního onemocnění. Obsah jejího žaludku tvořilo neloupané proso a ostružiny. Wikipedie píše: „Na jejím krku byla slabá rýha, jako by mohl být použit provaz k mučení nebo škrcení.“. Kremace byla v tomto období na tomto místě převládajícím způsobem pohřbívání a ti, kdo zkoumali její ostatky, se domnívají, že Haraldskærská žena byla obětí rituální oběti.

časová osa 1000-501 | 4. století př. n. l. (400 až 301)

479 Nedaleko Athén athénské loďstvoa jeho spojenci zničí perskou flotilu. Vzhledem k tomu, že velká část perské armády je závislá na zásobování loděmi, je nucena táhnout zpět do Malé Asie.

460 Athénské loďstvo stále válčí s Peršany a Athény, které si upevňují vůdčí postavení, mění své spojenectví s ostatními řeckými městy v říši.

458 Peršané dovolují jahvistickým kněžím, aby se vrátili z Babylonu do Judska, a nabádají kněze, aby udržovali pořádek v souladu s jejich učením – běžná praxe Peršanů vůči poddaným národům. Peršané nedovolí Židům krále, což velekněžím nevadí. Do Jeruzaléma přijíždí velekněz Ezdráš s 1 800 dalšími a nachází asimilace. Začíná organizovat judaistické právo podle linie identity s uctíváním Jahveho. Muži jsou brzy vyzváni, aby ze svých domovů vyhnali své cizí manželky. Judaistické právo má být založeno na shromážděných pěti knihách údajně sepsaných Mojžíšem: Je podporována netolerance vůči jiným náboženstvím.

450 V Athénách vyučuje filozof Anaxagoras. Předvádí laboratorní demonstrace, provádí jednoduché experimenty a testuje hypotézy. Domnívá se, že hmota, která je příliš malá na to, abychom ji viděli, je nekonečně početná a rozložená ve všech věcech. Spekuluje, že mysl je látka oddělená od všech ostatních látek, že mysl byla první příčinou veškerého pohybu. Ztotožňuje mysl (spíše kolektivní než individuální) s duší, kterou nazývá nous, a pro Anaxagoru je nous Bůh, čímž dává vzniknout monoteismu vedle toho, co vzniklo v upanišadách.

445 Protagorovi je kolem čtyřiceti let a stěhuje se z Thrákie do Athén. Je demokrat a v rozporu s obecným míněním hovoří o lidech z různých oblastí světa jako o lidech sdílejících společné lidství.Tvrdí, že kritikou tradice a odstraněním zvyků pocházejících z „barbarských dob“ mohou lidé vytvořit lepší společnost. Staví se proti tradici zákonů vydávaných králi, které zvýhodňují privilegované a které jsou označovány za zákony vytvořené bohy. Tvrdí, že zákony by měli vytvářet obyčejní lidé a pro obyčejné lidi. Tvrdí, že lidstvo se musí samo naučit, co je spravedlivé a správné – názor, že „člověk je mírou všech věcí“.

445 Hebrejský kněz Ezdráš předčítá jeruzalémskému lidu Knihu zákona.

442 V Římě je zavedena legislativaproti zákonu zakazujícímu sňatky mezi aristokraty a prostými lidmi. Aristokraté(patricijové) se obávají o čistotu své krve a označují zákonodárství za vzpouru proti nebeským zákonům. Rodiny prostých lidí (plebejců) v čele s energickými podnikateli nashromáždily velké bohatství a patricijové z chudších rodin mají zájem o sňatky s těmito bohatšími rodinami. zákon proti zákazu sňatků mezi aristokraty a prostými lidmi je zrušen.

440 Hérodotovi je kolem čtyřiceti let. napsal nebo brzy napíše o perské válce a o svých cestách do Babylonu, Egypta, na Krym, do Itálie a jinam. Jeho otevřenost vůči lidem, které navštívil, má za následek, že ho kolegové Řekové nazývají „milovníkem barbarů“. Na rozdíl od kněžských spisovatelů nepíše proto, aby chválil své bohy, a přiznává, že jeho dílo je subjektivní.

1000 až 501 př. n. l. | 4. století př. n. l. (400 až 301)