Některá místa jsou žraločí než jiná. Tímto pojmem je definován Červený trojúhelník, mlhavá oblast strachu, která se táhne podél kalifornského pobřeží od Monterey po Bodega Bay. Pokud chcete vědět, podle čeho se dané místo klasifikuje jako žraločí, můžete se zeptat Royce Fraleyho. Není odborníkem na bílé žraloky, ale jeho zkušenosti mluví za vše: V roce 1997 ho poblíž Bodega Bay „torpédoval“ bílý žralok. Žralok ho zasáhl tak silně, že ho vymrštil do vzduchu, ale nekousl. V roce 2002 Royce přitlačil na stehenní tepnu místního obyvatele, který byl u jejich domovské přestávky pokousán až na kost. A v prosinci 2006 Royce napadl patnáctimetrový velký bílý žralok a stáhl ho pod hladinu, zatímco jsem ho pozoroval ze vzdálenosti sta metrů.

Konvenční moudrost říká, že pravděpodobnost, že Royce zažije vícenásobné setkání se žralokem, je astronomická – asi jako že do člověka dvakrát udeří blesk. Ale poté, co jsem sledoval Roycův útok, jsem se začal divit. Nebylo to zdaleka první setkání se žralokem bílým. Když mi bylo šestnáct, kroužil kolem mě hřbetní ploutví a moji vyděšení rodiče to sledovali z útesu. Viděl jsem, jak bílý žralok srazil kamaráda z prkna. O několik let později jsem viděl, jak se vedle mě zvedají hřbetní a ocasní ploutve, a viděl jsem, jak pode mnou v čisté, klidné vodě pomalu proplouvá žralok široký jako auto. Nakonec, když jsem po útoku pomohl Roycovi na pláž, jsem začal přemýšlet, jestli ta hra není zmanipulovaná. Royce byl můj pátý kamarád, kterého žralok zasáhl. Možná je „zasáhl blesk“ proto, že se při bouřce drželi kovových tyčí.

Výzkum bohužel toto tvrzení potvrzuje. Scot Anderson studuje bílé žraloky již více než 25 let. V 90. letech strávil mnoho skleněných podzimních dnů lovem bílých žraloků u severního cípu Point Reyes, přičemž jako návnadu používal surfovací prkno. Průměrně trvalo šest hodin, než žralok prkno „prozkoumal“. Později začal Anderson místo surfu používat siluetu tuleně. Do roku 2004 se počet jeho incidentů zvýšil na každých 1,9 hodiny – tedy stejně jako na Farallonských ostrovech, kde je podle tradiční moudrosti vstup do vody sebevraždou.

Každých 1,9 hodiny. To je jednou za sezení. „Žraloci tam samozřejmě jsou a místní o tom vědí, ale nezastaví je to,“ vysvětluje Anderson. „Lidé mají surfování strašně rádi,“ souhlasí Royce. „Podle mě to musí být ta nejlepší věc na celé planetě. Takže nechcete věřit, že vás může zasáhnout žralok – je tu popírání žraloků.“ Anderson spatřil několik stejných jednotlivých žraloků, kteří přicházejí na Point Reyes už více než 20 let, a stejně tak dlouho viděl poblíž surfovat stejné hardcore místní obyvatele. „Slyšíte statistiky o tom, jak nepravděpodobné jsou útoky žraloků, ale skutečnost je taková, že když vezmete základní skupinu lidí, kteří tady surfují, pravděpodobnost, že budou napadeni, se hodně, hodně zvyšuje. Šance, že je někdo napadne, je třeba 1:100.“

Co tedy mohou surfaři v Norcalu dělat, aby minimalizovali riziko? „Co se týče bezpečnosti před žraloky, říkám hlavně to, že byste se měli držet dál od vody v místech, kde se žraloci vyskytují,“ vysvětluje Anderson. „Ale pokud se přesto chystáte surfovat, musíte znát první pomoc – rozhodující je, jak zastavit krvácení. Mějte u sebe vysílačku nebo mobilní telefon a používejte systém kamarádů.“

Anderson připisuje hojný výskyt žraloků v Point Reyes velké populaci pěti druhů ploutvonožců. Nedávné studie odhadují populaci běluh v Červeném trojúhelníku na 215 jedinců. Anderson se domnívá, že toto číslo je překvapivě malé. Důležitým osobám surfařů bude toto číslo pravděpodobně připadat překvapivě velké.

Údaje o sledování naznačují, že žraloci bílí se netoulají po pobřeží – místo toho se každý podzim vracejí na „pobřežní shromaždiště“, jako jsou Tomales Point, Ano Nuevo a Farallones. Snad nejhorší je, že místní obyvatelé v blízkosti těchto ohnisek obvykle vstupují do potravního řetězce kvůli studeným, osamělým, nedbalým vlnám nevalné kvality.

Pro Royce bylo samotné nebezpečí vždy prvkem přitažlivosti. „Je to součást adrenalinového zážitku. Nerad to říkám, ale lidi to vzrušuje… jsi s kamarády, je to naprosto nádherné a jo, je to ostré. Ale pro spoustu lidí to k tomu přispívá.“ Royce z útoku vyvázl relativně bez úhony. Nejvíce to odnesla jeho deska. Poté se přeorientoval na rodinu a přistihl se, že přehodnocuje své priority. Surfování nikdy nezanechal, ale vyhýbá se surfování na obzvlášť ostrých místních místech daleko od pomoci. „Někdy mě to úplně vytočí, jindy jsem plně v pohodě,“ vysvětluje. „Ale nic se nevyrovná pocitu, když vás chce sežrat zvíře… dokud se vám to nestane, nevíte, jak budete reagovat.“