Řím Řím
Římské hlavní město
Koloseum v Římě, Itálie
Vlajka Hlavní znak
Přezdívka: Věčné město, Caput Mundi, město sedmi pahorků
Souřadnice: 41°54′N 12°30′E
Rozloha
– Celkem	1 285,31 km² (496.3 km²)
Nadmořská výška	20 m (66 ft)
Počet obyvatel (září 2011)
– Celkem	2 777,979
Časové pásmo	CET (UTC+1)
– Letní (DST)	CEST (UTC+2)
Poštovní směrovací čísla	00100; 00121 až 00199
Kód(y) oblasti	06
Patroni	Svatý Petr a svatý Pavel
Webové stránky: Oficiální stránky

Historie Říma trvá více než 2500 let. Je proslulý jako jedno ze zakladatelských měst západní civilizace. Vedle ústředního místa v dějinách Římské říše má Řím významné místo i v dějinách křesťanství. Dodnes přetrvává jako město obklopující Vatikán, sídlo papežství. Celosvětová římskokatolická církev je spravována z Vatikánu, který je řízen Svatým stolcem jako nezávislá enkláva uvnitř Říma a nejmenší suverénní stát na světě.

Dnes je Řím moderní, kosmopolitní město a třetí nejnavštěvovanější turistická destinace v Evropské unii. Díky svému vlivu v politice, médiích, umění a kultuře je Řím označován za globální město a po celém světě je znám jako „Věčné město“.

Jako jedno z mála velkých evropských měst, které uniklo druhé světové válce relativně bez úhony, zůstává centrum Říma v podstatě renesanční a barokní. Historické centrum včetně četných církevních a veřejných budov je zapsáno na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Tato organizace jej zaznamenala pro jeho „jedinečné umělecké úspěchy“, „pozoruhodné příklady velkých raně křesťanských bazilik“, protože „mělo značný vliv na vývoj architektury a monumentálního umění“ a je „přímo a hmatatelně spojeno s dějinami počátků křesťanského náboženství.“

Geografie

Jméno mohlo být odvozeno od jmen legendárních zakladatelů Říma, dvojčat Romula a Rema, nebo od etruského slova „rumon“, což znamená „řeka“, nebo od řeckého „reuma“, což znamená „tekoucí“, nebo od archaického latinského slova „ruma“, které znamená hrb na hřbetě zvířete a lze si ho představit jako „kopec“.“

Město Řím se nachází v regionu Lazio ve střední Itálii na řece Tibeře (italsky Tevere). Původní osídlení se rozvíjelo na pahorcích, které stály před brodem u ostrova Tiber, jediným přirozeným brodem na řece. Historické centrum Říma bylo postaveno na sedmi pahorcích: Aventinský pahorek, Caeliův pahorek, Kapitolský pahorek, Eskvilinský pahorek, Palatinský pahorek, Kvirinálský pahorek a Viminálský pahorek. Městem protéká také další řeka, Aniene, která se severně od historického centra vlévá do Tibery.

Ačkoli centrum města leží asi 24 km ve vnitrozemí od Tyrhénského moře, území města zasahuje až k pobřeží, kde se nachází jihozápadní čtvrť Ostia. Nadmořská výška centrální části Říma se pohybuje od 13 m (43 stop) nad mořem (u paty Pantheonu) do 139 m (456 stop) nad mořem (vrchol Monte Mario). Komuna Řím se rozkládá na celkové ploše přibližně 1 285 km² (496 km²), včetně mnoha zelených ploch.

Řím se těší typickému středomořskému klimatu. Průměrná maximální teplota v červenci se pohybuje kolem 30 °C (86 °F), i když může být nepříjemné horko, kdy teploty v poledne často přesahují 35 °C (95 °F). Římané mají v srpnu tendenci jezdit na dovolenou do chladnějších míst. Průměrná maximální denní teplota v lednu je 13°C (55°F). Římské ottobrate neboli „krásné říjnové dny“ jsou známé jako slunečné a teplé dny. Průměrný roční úhrn srážek je 31 palců (790 mm).

Historicky se za městské hranice Říma považovala oblast uvnitř městských hradeb, které byly v roce 270 př. n. l. dlouhé 12 mil (19 km). Moderní Římané často považují městskou oblast za vymezenou okružní silnicí Grande Raccordo Anulare, která obíhá centrum města ve vzdálenosti asi 6 mil (10 km).

Historie

Založení

Podle římské tradice město založila 21. dubna 753 př. n. l. dvojčata Romulus a Remus. Archeologické nálezy podporují názor, že Řím vyrostl z pasteveckých osad na pahorku Palatinu vybudovaných v oblasti, která se stala Fórem Romulovým, pravděpodobně v polovině 8. století př. n. l. Původní osada se vyvinula v hlavní město Římského království (podle tradice mu vládlo postupně sedm králů) a poté Římské republiky (od roku 510 př. n. l., řízené senátem) a nakonec Římské říše (od roku 27 př. n. l., řízené císařem). Součástí raného růstu města bylo vojenské dobývání, obchodní převaha a také selektivní asimilace sousedních civilizací, především Etrusků a Řeků. Řím byl až do roku 386 př. n. l. neporažen ve válce, kdy byl krátce obsazen Galy.

Římská nadvláda se rozšířila na pobřeží Středozemního moře, dosáhla počtu jednoho milionu obyvatel a po téměř 1000 let byl Řím politicky nejdůležitějším, nejbohatším a největším městem západního světa, dokud jej nepřekonalo východní hlavní město Konstantinopol.

Podzim a středověk

S vládou Konstantina I. (306-337) získal římský biskup politický i náboženský význam, nakonec se mu začalo říkat papež a Řím se stal centrem katolické církve. Po vyplenění Říma Alarichem I. v roce 410 n. l. a pádu Západořímské říše v roce 476 n. l. se Řím střídavě nacházel v byzantském a loupeživém vlivu germánských barbarů. Počet jeho obyvatel se během raného středověku snížil na pouhých 20 000. Rozlehlé město se tak zredukovalo na skupiny obydlených budov, které se střídaly s rozsáhlými plochami ruin a vegetace. Řím zůstal nominálně součástí Byzantské říše až do roku 751, kdy Lombarďané definitivně zrušili ravennský exarchát. V roce 756 udělil Pepin Krátký (714-768) papeži světskou jurisdikci nad Římem a okolními oblastmi, čímž vznikly papežské státy.

Řím zůstal hlavním městem papežských států až do jeho připojení k Italskému království v roce 1870; ve středověku se město stalo významným poutním místem a ohniskem bojů mezi papežstvím a Svatou říší římskou počínaje Karlem Velikým (747-814), který byl v roce 800 papežem Lvem III. v Římě korunován jejím prvním císařem. Kromě krátkých období, kdy byl Řím ve středověku nezávislým městem, si po staletí udržel status papežského hlavního města a „svatého města“, a to i v době, kdy papež nakrátko přesídlil do Avignonu (1309-1377).

Renesance

V druhé polovině 15. století se sídlo italské renesance přesunulo z Florencie do Říma. Papežové chtěli překonat velkolepost ostatních italských měst a vytvářeli stále extravagantnější kostely, mosty a veřejná prostranství, včetně nové baziliky svatého Petra, Sixtinské kaple, Ponte Sisto a Piazza Navona. Papežové byli také mecenáši umění a angažovali takové umělce, jako byli Michelangelo, Perugino, Rafael, Ghirlandaio, Luca Signorelli, Botticelli a Cosimo Rosselli. Toto období bylo také nechvalně proslulé papežskou korupcí, kdy mnozí papežové plodili děti a dopouštěli se nepotismu a simonie. Korupce papežů a rozmařilost jejich stavebních projektů částečně vedly k protestantské reformaci (1517-1648) a následně k protireformaci (1560-1648).

Sjednocení

Itálie se ocitla v národnostních zmatcích 19. století a dvakrát získala a ztratila krátkodobou nezávislost. Řím se stal ohniskem nadějí na sjednocení Itálie, když byl zbytek Itálie sjednocen pod Italské království s dočasným hlavním městem ve Florencii. V roce 1861 byl Řím prohlášen za hlavní město Itálie, i když byl stále pod kontrolou papeže. V 60. letech 19. století byly poslední zbytky papežských držav pod francouzskou ochranou. A teprve když byla v roce 1870 v důsledku vypuknutí prusko-francouzské války zrušena, podařilo se italským vojskům Řím dobýt.

Dvacáté století

Po vítězné první světové válce (1914-1918) se v Římě dostal k moci italský fašismus vedený Benitem Mussolinim (1883-1945), který v roce 1922 vpochodoval do města, nakonec vyhlásil novou říši a spojil Itálii s nacistickým Německem. V tomto období došlo k rychlému nárůstu počtu obyvatel z 212 000 v době sjednocení na více než milion, tento trend však zastavila druhá světová válka (1939-1945), během níž byl Řím poškozen jak bombardováním spojeneckých vojsk, tak nacistickou okupací. Po popravě Mussoliniho a skončení války byla v roce 1946 v referendu zrušena monarchie ve prospěch Italské republiky.

Řím po válce zaznamenal prudký vzestup a byl jednou z hnacích sil „italského hospodářského zázraku“ poválečné obnovy a modernizace. V padesátých a počátkem šedesátých let, v letech la dolce vita („sladkého života“), se stalo módním městem a nový vzestupný trend počtu obyvatel pokračoval až do poloviny osmdesátých let, kdy měla obec více než 2 800 000 obyvatel; poté začal počet obyvatel pomalu klesat, protože se stále více obyvatel stěhovalo na blízká předměstí.

Vláda

Řím je hlavním městem Itálie a sídlem italské vlády, republiky, v níž je hlavou státu prezident, který je volen sborem volitelů na sedmileté období. Předseda vlády, který stojí v čele vlády, je jmenován prezidentem a potvrzován parlamentem. Dvoukomorový parlament se skládá z 315členného senátu a 630členné poslanecké sněmovny, přičemž obě komory jsou voleny lidovým hlasováním na pětileté funkční období.

Řím je největší z 8101 italských comuni a je řízen starostou a městskou radou. Sídlo comune se nachází na Kapitolu, historickém sídle vlády v Římě. Řím je rozdělen na 19 správních oblastí, tzv. municipi, z nichž každá je řízena prezidentem a čtyřčlennou radou, která je volena každých pět let.

Historické centrum je rozděleno na 22 rioni, z nichž všechny se nacházejí uvnitř Aureliánských hradeb s výjimkou Prati a Borga. Novější čtvrti byly označeny jako kvartály, kterých bylo v roce 2008 celkem 35. Řím má také šest oficiálně určených předměstských zón a 52 zemědělských zón.

Řím je jedinečný tím, že se na jeho území nachází suverénní stát – Vatikán, který je enklávou Říma a svrchovaným vlastnictvím Svatého stolce, nejvyšší vlády římskokatolické církve. V Římě sídlí zahraniční velvyslanectví jak pro Itálii, tak pro Svatý stolec, i když často je pro obě země akreditován stejný velvyslanec.

Řím je také sídlem organizací OSN, jako je Světový potravinový program, Organizace pro výživu a zemědělství a Mezinárodní fond pro zemědělský rozvoj. V roce 1957 byla v Římě podepsána Římská smlouva, kterou bylo založeno Evropské hospodářské společenství (předchůdce Evropské unie), a v červenci 2004 se zde konal také oficiální podpis návrhu evropské ústavy.

Hospodářství

Itálie má diverzifikovanou průmyslovou ekonomiku s přibližně stejným celkovým výkonem i výkonem na obyvatele jako Francie a Spojené království, ačkoli ji omezují vysoké daně, rigidní trh práce a příliš štědré důchody. Současný Řím má dynamickou a rozmanitou ekonomiku s prosperujícími technologiemi, komunikacemi a službami.

Město je centrem bankovnictví a také elektronického a leteckého průmyslu. Četná mezinárodní sídla, ministerstva, konferenční centra, sportoviště a muzea se nacházejí v hlavních obchodních čtvrtích Říma: Esposizione Universale Roma; Torrino (jižněji od EUR); Magliana; Parco de‘ Medici-Laurentina a Tiburtina-valley.

Ve městě sídlí tři ze 100 největších světových společností:

Jedním z hlavních průmyslových odvětví Říma je nevyhnutelně cestovní ruch s řadou významných muzeí včetně Vatikánského muzea, Galerie Borghese a Musei Capitolini. K průmyslovým odvětvím patří strojírenství, elektronika, chemický průmysl, polygrafie, oděvní průmysl a potravinářství.

Řím je centrem italského filmového průmyslu díky filmovým studiím Cinecittà, která v roce 1937 založil Benito Mussolini. Komplex studií o rozloze 99 akrů (40 ha) se nachází 5,6 mil (9 km) od centra Říma a je součástí jedné z největších produkčních komunit na světě, druhé největší po Hollywoodu.

Řím byl v roce 2005 uveden jako město s 38. největším hrubým domácím produktem na světě ve výši 123 miliard USD. HDP na obyvatele činil 47 000 USD. Město vytváří 6,7 % italského HDP, což bylo více než kterékoli jiné město v této zemi, a nadále rostlo tempem 4 % ročně, tedy rychleji než kterékoli jiné město v zemi.

Řím je centrem sítě silnic, které zhruba kopírují linie starořímských cest začínajících na Kapitolu, a trpí značnou dopravní zátěží. Dnes Řím obchází ve vzdálenosti asi 10 km okružní silnice zvaná Grande Raccordo Anulare.

Nadzemní veřejnou dopravu v Římě tvoří síť autobusů a tramvají. V Římě jezdí dvoulinkové metro Metropolitana, jehož výstavba byla zahájena ve 30. letech 20. století. Hlavní římské vlakové nádraží Termini je jedním z největších nádraží v Evropě, má 29 nástupišť, ročně jím projde více než 150 milionů cestujících a denně jím projde asi 400 000 lidí.

Mezinárodní římské letiště Fiumicino je hlavním italským letištěm, starší římské letiště Ciampino je společné civilní a vojenské letiště a Aeroporto dell’Urbe je malé letiště s malým provozem, které se nachází asi 6 km severně od centra města.

Demografické údaje

.

.

Historické centrum Říma, nemovitosti Svatého stolce v tomto městě požívající exteritoriálních práv a San Paolo Fuori le Mura*
Světové dědictví UNESCO
Státní strana	Itálie
Typ	Kulturní
Kritéria	i, iii, iv
Reference	91
Region**	Evropa a Severní Amerika
Historie nápisů
Popis	1980 (3. zasedání)
Rozšíření	1990
Ohrožení	1991-1998
* Název zapsaný na Seznamu světového dědictví. ** Region podle klasifikace UNESCO.

V roce 2007 žilo v Římě 2 718 768 obyvatel a v širším okolí Říma asi čtyři miliony. Za pět let od roku 2002 do roku 2007 vzrostl počet obyvatel Říma o 6,54 %, zatímco v celé Itálii o 3,56 %. V roce 2007 se v Římě narodilo 9,10 dětí na 1000 obyvatel, zatímco italský průměr činil 9,45 dětí.

Řím byl až do devatenáctého století největším městem na světě a pravděpodobně největším, jaké kdy bylo postaveno. Odhady jeho největšího počtu obyvatel se pohybují od 450 000 do více než 3,5 milionu lidí v době císaře Augusta (63 př. n. l. až 19 n. l.). Po pádu Římské říše počet obyvatel města dramaticky klesl na méně než 50 000 a až do renesance stagnoval nebo se dále zmenšoval. Když Italské království v roce 1870 Řím anektovalo, mělo město přibližně 200 000 obyvatel, jejichž počet se v předvečer první světové války rychle zvýšil na 600 000.

Velkou většinu obyvatelstva v roce 2006, 92,63 %, tvořili Italové. Nejpočetnější další etnické skupiny pocházely z Rumunska a Polska, 3,14 procenta, východní Asie (převážně Filipínci), 1,28 procenta, a Ameriky (převážně z Peru), 1,09 procenta. V Římě žily také desítky tisíc nelegálních přistěhovalců.

Původním jazykem Říma byla latina, která se během středověku vyvinula v italštinu. Ta vznikla spojením různých regionálních dialektů, mezi nimiž převládal toskánský dialekt, ale obyvatelé Říma si vytvořili i vlastní dialekt, románštinu.

Řím je centrem římskokatolického vyznání křesťanství a podobně jako ve zbytku Itálie je velká většina Římanů římskými katolíky. V posledních letech se v Římě výrazně rozrostla islámská komunita, z velké části díky přistěhovalectví ze severoafrických a blízkovýchodních zemí. V důsledku toho město podpořilo stavbu největší mešity v Evropě, která byla slavnostně otevřena v roce 1995.

Řím je celonárodním centrem vysokoškolského vzdělávání. Jeho první univerzita La Sapienza (založená v roce 1303) má více než 150 000 studentů. Římská univerzita Tor Vergata byla založena v roce 1982 a Roma Tre v roce 1992. V Římě se nachází také řada papežských univerzit a institutů, včetně Papežské gregoriánské univerzity (nejstarší jezuitská univerzita na světě, založená v roce 1551), Papežské univerzity svatého Tomáše Akvinského. Je zde řada soukromých univerzit.

Zajímavá místa

Jedním ze symbolů Říma je Koloseum (70-80 př. n. l.), největší amfiteátr, jaký kdy byl v Římské říši postaven. Původně se do něj vešlo 60 000 diváků a sloužil ke gladiátorským zápasům. Seznam významných památek zahrnuje Forum Romanum, Domus Aurea, Pantheon, Trajánův sloup, Trajánův trh, katakomby, Circus Maximus, Caracallovy lázně, Andělský hrad, Augustovo mauzoleum, Ara Pacis, Konstantinův oblouk, Cestovu pyramidu a Bocca della Verità.

Často opomíjený Řím má rozsáhlé středověké dědictví. Mezi baziliky z paleokřesťanského období patří Santa Maria Maggiore a San Paolo Fuori le Mura, v obou se nacházejí vzácné mozaiky ze 4. století. Bazilika San Clemente z dvanáctého století, která se nachází nedaleko Kolosea, je postavena na dobře zachovalém kostele ze čtvrtého století (s mnoha freskami), který byl postaven vedle mithrovského chrámu ze třetího století. Pozoruhodné středověké mozaiky a fresky se nacházejí v kostelech Santa Maria in Trastevere, Santi Quattro Coronati a Santa Prassede. K laickým stavbám patří řada věží, z nichž největší jsou Torre delle Milizie a Torre dei Conti, obě vedle Fóra Romana, a obrovské schodiště vedoucí k bazilice Santa Maria in Ara Coeli.

Nejpůsobivějším mistrovským dílem renesanční architektury v Římě je Michelangelovo náměstí Piazza del Campidoglio spolu s Palazzo Senatorio, sídlem městské vlády. V tomto období si velké římské šlechtické rody stavěly honosná sídla jako Palazzo del Quirinale (nyní sídlo prezidenta Italské republiky), Palazzo Venezia, Palazzo Farnese, Palazzo Barberini, Palazzo Chigi (nyní sídlo italského premiéra), Palazzo Spada, Palazzo della Cancelleria a Villa Farnesina.

Hlavní náměstí, často zdobená obelisky a postavená v 17. století, jsou Piazza Navona, Piazza di Spagna, Campo de‘ Fiori, Piazza Venezia, Piazza Farnese a Piazza della Minerva. Velkou plochu zaujímají veřejné parky a přírodní rezervace.

Po roce 1870, kdy se Řím stal hlavním městem nového Italského království, bylo postaveno mnoho velkých paláců v neoklasicistním stylu, v nichž sídlí ministerstva, velvyslanectví a další vládní úřady, především Památník Vittoria Emanuela II, kde se nachází Hrob neznámého vojína, který představuje 650 000 Italů padlých v první světové válce.

Nejvýznamnějším fašistickým místem je římská čtvrť Esposizione Universale, především Palazzo della Civiltà Italiana (1938-1943), jehož ikonický design byl označen jako kostkové nebo čtvercové Koloseum.

Mezi nejvýznamnější muzea a galerie patří Národní muzeum Říma, Muzeum římské civilizace, Národní etruské muzeum Villa Giulia, Kapitolská muzea, Galerie Borghese, Muzeum Castel Sant’Angelo a Národní galerie moderního umění. V Římě sídlí Národní akademie Santa Cecilia (Accademia Nazionale di Santa Cecilia) založená v roce 1585, operní divadlo Teatro dell’Opera di Roma a několik menších hudebních institucí.

Řím hostil letní olympijské hry v roce 1960 a je oficiálním kandidátem na pořádání letních olympijských her v roce 2020. Nejoblíbenějším sportem v Římě je stejně jako ve zbytku země fotbal. Širšího uznání se dostává ragbyovému svazu. Každý rok v květnu se v Římě koná tenisový turnaj ATP Masters Series na antukových kurtech Foro Italico. V období po druhé světové válce byla nesmírně populární cyklistika.

Pohled do budoucnosti

„Věčné město“ je přezdívka pro město Řím, které je největším a nejlidnatějším městem Itálie. Řím má obrovské dědictví, neboť stojí na více než 2500leté historii, kdysi byl největším městem světa, byl centrem západní civilizace a dodnes je srdcem křesťanství, neboť je sídlem římskokatolické církve, která ovládá Vatikán. Toto dědictví a navíc slavné římské stavby a status světového kulturního dědictví nadále každoročně přitahují stálý proud mezinárodních návštěvníků, což z něj činí třetí nejnavštěvovanější turistickou destinaci v Evropské unii.

Poznámky

.