Lyndon Johnson si do prezidentského úřadu přinesl vizi země, která se již nebude dělit na bohaté a chudé, černé a bílé, bezmocné a držitele moci. Ze zoufalství, které následovalo po atentátu na JFK, zahájil Johnson programy, jejichž cílem bylo odstranit rozdíly mezi bohatými a chudými a současně mezi černými a bílými Američany tím, že zahájil totální „válku proti chudobě“. Jeho American Opportunity Act zahrnoval programy jako „Upward Bound“ a „Headstart“, které jsou dodnes pevnou součástí amerického školství.

Část Johnsonova plánu se zaměřila na posílení místních akčních iniciativ neboli CAP (Community Action Programs), které měly bojovat proti chudobě v jednotlivých komunitách. Pověření místních černošských vůdců (podporovaných federálními stipendii) realizací takových programů někdy vyvolávalo nelibost místních bílých politiků a příslušníků donucovacích orgánů. Tato nelibost často vedla k oficiálnímu tolerování brutálních činů uniformovaných policistů vůči černochům, které příliš často zůstávaly bez trestu. Protože nevraživost stále sílila, již tak frustrované a rozzlobené černošské obyvatelstvo amerických měst tento pocit nespravedlnosti násilně přenášelo do ulic v podobě demonstrací, rabování a ničení majetku.

Ironií osudu všechny Johnsonovy plány a legislativa „Velké společnosti“ dosahovaly určitého pokroku směrem ke zmírnění některých podmínek bránících ekonomickému vzestupu a možnostem vzdělávání, když se města obrátila k násilí. Tolerance k federálním programům byla na obou stranách barevného spektra omezená kvůli bělošským předsudkům na jedné straně a opožděné realizaci nadějí na straně druhé.

K velkým rasovým nepokojům docházelo ve Spojených státech přinejmenším od harlemských nepokojů v roce 1948, ale 60. léta překonala vše, co bylo zažito dříve. Při pětidenních nepokojích ve Watts v srpnu 1965 zemřelo 34 lidí a tisíc jich bylo zraněno; při nepokojích v Detroitu v roce 1966 zemřelo 43 lidí. Po zavraždění Martina Luthera Kinga v roce 1968 vypukly nepokoje ve více než 120 městech včetně Chicaga a Washingtonu. Měli jsme před sebou ještě mnoho kilometrů, než jsme mohli usnout.

.