Na začátku každého nového roku pořádá UNICEF celosvětovou kampaň na oslavu narození prvních dětí v roce. Tentokrát jsme se radovali z příchodu roku 2020 a z příchodu něco málo přes 392 000 nových miminek. Průměrná délka života dnes narozené holčičky je 79,6 roku – u chlapce je to 76,2 roku – což znamená, že ona i její vrstevníci budou žít do konce tohoto století. A jedna věc je jasná: tito novorozenci tohoto desetiletí budou žít v zásadně odlišném světě, než jaký znali jejich rodiče.

Wolfgang Fengler

vedoucí ekonom pro jižní Afriku – Světová banka

Ve většině částí světa vyrostou tito novorozenci zdravější, bohatší a vzdělanější než jejich rodiče. Budou také žít déle. Za posledních dvacet let se již průměrná délka života zvýšila ze 71 na 78 let, přičemž největšího nárůstu bylo dosaženo v rozvíjejících se ekonomikách. Dobře informovaný čtenář se možná podiví, proč jsou tyto odhady podstatně vyšší než prognózy často uváděné z oficiálních zdrojů, jako jsou národní statistické agentury nebo populační divize OSN. Odpověď spočívá v metodě projekce. Tradičním přístupem jsou dobové odhady střední délky života, které počítají s průměrným věkem lidí, kteří dnes umírají. To stojí v protikladu ke kohortním odhadům očekávané délky života, které promítají zlepšení úmrtnosti v průběhu celého života člověka. Ten poskytuje realističtější odhad očekávané délky života a jeho výsledkem je v průměru téměř o 10 let více ve srovnání s dobovými odhady očekávané délky života. Tento blog vychází z kohortových odhadů střední délky života na portálu population.io, které vypracovala World Data Lab společně s Mezinárodním institutem aplikované systémové analýzy (IIASA).

Téměř dvě třetiny dnešních novorozenců se dožijí příštího století.

S příchodem třetí dekády 21. století mohou ti mladší z nás realisticky vzhlížet k roku 2100. Přestože průměrná celosvětová délka života je stále nižší než 80 let, téměř dvě třetiny dnešních novorozenců se dožijí příštího století: Jakmile přežijí první roky svého života, budou mít značnou šanci dožít se dospělosti a 80 let.

Mezi jednotlivými zeměmi však stále existují velké rozdíly. Typická dívka narozená v Singapuru dnes může očekávat, že se dožije více než 97 let (do února 2117), zatímco chlapec narozený v Sieře Leone může očekávat, že bude žít jen o téměř 40 let méně (do pouhých 58,5 let). Všechny tři země s nejvyšší očekávanou délkou života se nacházejí v Asii – Singapur, Japonsko a Jižní Korea – následované evropskými zeměmi a Chile. Všech deset zemí s nejnižší průměrnou délkou života se nachází v subsaharské Africe (viz obrázek 1), přestože i tam se průměrná délka života zvyšuje.

Obrázek 1. Singapur vs. Sierra Leone:

Poznámka: Očekávaná délka života u dětí narozených v lednu 2020; Zdroj: Projekce Kathariny Fenz, World Data Lab

V Evropě a Severní Americe, stejně jako v mnoha částech Asie, se přibližně 80 % nově narozených dětí dožije příštího století – téměř devět z deseti dívek narozených v Evropě! Pokud započítáme všechny děti narozené v předchozích letech, které mají také šanci, žije dnes více než 900 milionů lidí, kteří mohou očekávat, že se dožijí příštího století!“

Dramatický pokrok obsažený v těchto statistikách je zřejmý nám všem, zejména lidem z období boomu, kteří pocházejí z 20. století. A přesto stále existuje značný prostor pro další zvyšování kolektivní šance lidí na dlouhý a zdravý život. Abychom to mohli realizovat, musíme lépe porozumět příčinám úmrtnosti:

Přibližně před 50 lety umírala většina lidí na průjem, malárii, tuberkulózu nebo prostá onemocnění dýchacích cest. Jedním z velkých úspěchů rozvoje od roku 1970 je prudký pokles výskytu přenosných nemocí, včetně AIDS, v posledním desetiletí. Nakažlivé nemoci jsou sice stále hlavní příčinou úmrtí dětí a mladých dospělých – především v Africe a Asii – ale nyní představují „pouze“ asi 30 % všech úmrtí v daném roce, tedy přibližně 18 milionů. Nejvíce z nich zabíjejí nemoci dýchacích cest (3,5 milionu), průjmy (1,5 milionu), AIDS a malárie (každá přibližně 1 milion). Mezitím se počet úmrtí v důsledku dopravních nehod zvýšil na 1,3 milionu (obr. 2).

Nepřenosné nemoci naopak představují 70 % všech úmrtí, z nichž největší podíl nyní mají srdeční choroby s 20 miliony úmrtí v roce 2019 (32 %), následované rakovinou s přibližně 8 miliony (13 %). Zatímco nárůst neinfekčních onemocnění je známkou stárnutí, tj. úspěšného vývoje, na rozvíjejících se trzích roste počet lidí, kteří na neinfekční nemoci umírají v produktivním věku. Zásadní význam bude mít prevence těchto onemocnění, jako je cukrovka a rakovina, v dospělosti.

Obrázek 2. Příčiny úmrtí se při rozdělení podle věku značně liší

Zdroj: Projections World Data Lab, na základě IHME, Health Data visualizations, 2017

Zdravotní problémy, které se dříve týkaly pouze bohatých zemí (srdeční choroby, rakovina, cukrovka a demence), začnou hrát větší roli na celém světě. Mnoho rozvíjejících se ekonomik bude ve skutečnosti zažívat dvojnásobnou zátěž nemocemi. Přestože přenosných nemocí ubývá, zůstávají na zvýšené úrovni (např. v Keni zůstává příčinou úmrtí číslo 1 HIV/AIDS), zatímco nepřenosných nemocí a nehod přibývá.

Nemoci a smrt nakonec a v konečném důsledku zasáhnou každého z nás. A přesto se tak stane velmi odlišně v závislosti na našem věku, pohlaví a části světa, ve které jsme se narodili. Proto má přístup k veřejné politice založený na riziku smysl. Stručně řečeno: potřebujeme lepší a dynamičtější model, který by na detailní úrovni předpovídal rizika, jimž budou jednotlivci v každé fázi svého života nejvíce vystaveni, ať jsou kdekoli. Vytvoření takového datového modelu by bylo velkým počinem pro nové desetiletí.

Poznámka: Tento blog vychází z kapitoly knihy „Dožít se 100 let?“ v knize John Schroeter (ed): „After Shock: The World’s Foremost Futurists Reflect on 50 years of Future Shock-and Look Ahead to the Next 50“ (únor 2020).