Jacqueline Lee Bouvierová Kennedyová

Inaugurace Johna F. Kennedyho v roce 1961 přivedla do Bílého domu a do srdce národa krásnou mladou ženu a první malé děti prezidenta po půl století.

Narodila se jako Jacqueline Lee Bouvierová, dcera Johna Vernona Bouviera III. a jeho manželky Janet Lee. Její raná léta byla rozdělena mezi New York a East Hampton na Long Islandu, kde se naučila jezdit na koni téměř hned, jak uměla chodit. Vzdělání získala na nejlepších soukromých školách; psala básně a povídky, kreslila k nim ilustrace a studovala balet. Její matka, která se rozvedla, se v roce 1942 provdala za Hugha D. Auchinclosse a přivedla své dvě dcery do „Merrywoodu“, jeho domu poblíž Washingtonu, D. C., přičemž léto trávila na jeho panství v Newportu na Rhode Islandu. Jacqueline byla v sezóně 1947-1948 označena za „debutantku roku“, ale společenský úspěch jí nebránil v tom, aby se dále vzdělávala. Jako studentka Vassaru hodně cestovala a před ukončením studia na Univerzitě George Washingtona strávila první ročník ve Francii. Tyto zkušenosti v ní zanechaly velké pochopení pro obyvatele cizích zemí, zejména pro Francouze.

Ve Washingtonu přijala práci „zvídavé fotografky“ pro místní noviny. Její cesta se brzy zkřížila s cestou senátora Kennedyho, který měl pověst nejžádanějšího starého mládence v hlavním městě. Jejich románek se vyvíjel pomalu a v soukromí, ale jejich svatba v Newportu v roce 1953 přilákala celonárodní publicitu.

Sňatkem se „Jackie“ musela přizpůsobit nové roli manželky jedné z nejenergičtějších politických osobností země. Její vlastní veřejná vystoupení byla velmi úspěšná, ale jejich počet byl omezený. Po smutném potratu a narození mrtvé dcery se v roce 1957 narodila Caroline Bouvierová; John junior se narodil mezi volbami v roce 1960 a dnem inaugurace. Patrick Bouvier, narozený předčasně 7. srpna 1963, zemřel o dva dny později.

Do role první dámy vnesla Jacqueline Kennedyová krásu, inteligenci a kultivovaný vkus. Její zájem o umění, propagovaný tiskem a televizí, podnítil pozornost ke kultuře, která se na celostátní úrovni nikdy předtím neprojevila. Věnovala mnoho času a studia tomu, aby se Bílý dům stal muzeem americké historie a dekorativního umění a zároveň rodinným sídlem plným elegance a šarmu. Svou hlavní roli však definovala jako „starat se o prezidenta“ a dodala, že „pokud se vám nedaří výchova dětí, nemyslím si, že cokoli jiného děláte dobře, má velký význam.“

Statečná odvaha paní Kennedyové během tragédie atentátu na jejího manžela jí získala obdiv celého světa. Poté se zdálo, že jí veřejnost nikdy nedopřeje soukromí, které si pro sebe a své děti přála. Přestěhovala se do New Yorku a v roce 1968 se provdala za bohatého řeckého podnikatele Aristotela Onassise, o 23 let staršího, který zemřel v březnu 1975. Od roku 1978 až do své smrti v roce 1994 pracovala paní Onassisová v New Yorku jako redaktorka časopisu Doubleday. Na jejím pohřbu její syn popsal tři její vlastnosti: „láska ke slovům, pouto domova a rodiny a její dobrodružný duch.“

.