Producent Hughes druhý den ráno poslouchal rádio, když mu někdo zavolal a vyprávěl posluchačům o své noci s Johnem Candym.

Říci, že to na Hughese neudělalo dojem, je slabé slovo, i když Candy jeho počínání obhajoval tím, že strýček Buck „měl být rozcuchaný“.

John Candy pomohl Macauleymu Culkinovi z těžké situace

Culkinovi bylo v době natáčení pouhých devět let a o rok později měl natáčet film Sám doma.

Být devítiletý na filmovém place musí být docela vzrušující, ale možná také trochu skličující.

Culkin byl vždy profesionál, i když měl problém zapamatovat si několik replik. Naštěstí pro něj tu byl Candy, který zasáhl, když potřeboval pomocnou ruku.

Během Milesova (Culkinova) výslechu strýčka Bucka si Candy napsal dialogy ze scénáře a nasadil si je na hlavu, aby je Culkin mohl přečíst.

To pomohlo udržet tempo dialogů a Candy si tím u svých mladých spoluhráčů vysloužil pěkné body.

Film se setkal se smíšenými recenzemi

Po svém prvním uvedení se film setkal se smíšenými recenzemi kritiků i diváků, ale od té doby se stal pro mnohé oblíbeným rodinným filmem.

O filmu se psalo, že má své „vzestupy a pády“, ale má „nepopiratelné komediální kouzlo“, které vzniklo spojením Johna Hughese, Johna Candyho a „domu plného předčasně vyspělých dětí“.

Variety popsal Candyho jako „příliš sympatického na to, aby dal roli nějaký náboj“.

Také uvedli, že „když se po něm chce, aby byl drsný nebo zlý, je nepřesvědčivý, jako při fackovacích panácích s předčasně vyspělým přítelem Bugem nejstarší neteře Tii.“

Tedy, buďme upřímní, být „příliš sympatický“ rozhodně není ta nejhorší kritika, kterou by člověk mohl dostat.

Byl jedničkou v pokladnách kin

Stejně jako mnoho jiných filmů Johna Hughese byl i Strýček Buck velmi očekávaný a v pokladnách kin se umístil na prvním místě.

Film se promítal v 1804 kinech po celých USA a o premiérovém víkendu vydělal 8,8 dolarů.

Ačkoli se to nemusí zdát jako obrovská částka, když vezmeme v úvahu inflaci, zajistilo to značný zisk.

V USA se jeho výdělek v roce 1989 umístil na 18. místě a porazily ho takové klasiky, jako jsou filmy Zlato, zmenšil jsem děti a Batman.

Od svého uvedení do kin film celosvětově vydělal téměř 80 milionů dolarů.

Celé herecké obsazení milovalo Johna Candyho

Podle Amy Madigan, která hrála Chanice, byl Candy „velmi chytrý chicagský typ“, s velmi suchým a sebekritickým smyslem pro humor.

Candy byl popisován jako „král ad libs“ a zřejmě by ztěžoval natáčení svou schopností přivést všechny k slzám smíchu.

Madiganová také popsala, že Candy byl „prostě neuvěřitelně velkorysý člověk. Skutečný rodinný typ. Ke všem se choval tak spravedlivě a byl to prostě takový pohodový člověk.“

Vždycky také zval ostatní mladé dětské hvězdy, aby s ním a jeho rodinou povečeřely, a když bylo potřeba, vždycky ochotně naslouchal.

Jean Louisa Kellyová, která hrála Tiu, také vzpomínala, jak jí Candy během natáčení na její narozeniny přinesl dort, na kterém byl polevou napsán text Beatles „bylo jí právě sedmnáct“.

Dětské hvězdy se ze školy nedostaly

Mysleli byste si, že být dětskou hvězdou znamená, že nemusíte chodit do školy. Zdá se však, že tomu tak není.

Většina filmu se samozřejmě odehrávala ve škole, takže se pro herce a štáb stala dočasným domovem.

V učebnách se vyučovalo a děti pracovaly spolu s vychovateli, aby se ujistily, že stíhají pracovat.

Kelly popsala, jak se procházela prázdnými, děsivě tichými chodbami opuštěné školy. Určitě sen každého dítěte!“

Popisovala, že herci spolu často trávili čas a na place i mimo něj se hodně smáli a škádlili.

Bylo to poprvé, kdy byl místo rockové hudby použit rap

Ve většině filmů před Strýčkem Buckem byl stereotypní rozzlobený teenager ozvučen naštvanými rockovými melodiemi.

V případě Strýčka Bucka tomu tak ale není. Ve filmu zní rapová hudba, včetně skladeb od Young MC.

Ve skutečnosti ve scéně, kdy jde strýček Buck hledat Tiu na večírek, slyší hrát rapovou hudbu.

Píseň, kterou slyší, je Bust a Move od Young MC a strýček Buck žertem říká: „Kdo to je? The Grass Roots?“.

The Grass Roots byla v šedesátých letech populární skupina, která vydala klasická čísla jako Temptation Eyes a Midnight Confessions.

John Candy a Macauley Culkin spolu pracovali třikrát

Uncle Buck byl první film, na kterém dvojice pracovala společně, a jejich chemie na plátně je jasně vidět.

Následujícím filmem byl Sám doma, ve kterém Candy hrál Guse Polinského a Culkin se samozřejmě ujal hlavní role Kevina.

Candyho role je pouze vedlejší a poprvé ho vidíme na letišti, jak nabízí Kate svezení, zatímco se snaží rezervovat letenku do Chicaga.

V roce 1991 se dvojice znovu sešla ve filmu Only the Lonely, dalším filmu Chrise Columbuse.

Tentokrát je to Candy, kdo se ujímá hlavní role, zatímco Culkin má jen malou epizodní roli.

na film vznikla parodie

Někdo by mohl namítnout, že Strýček Buck je sám o sobě dost vtipný, ale to BBC nezabránilo.

To bylo ve druhé sérii pořadu The Fast Show v epizodě nazvané Strýček Kačer II.

Pokud jste o The Fast Show ještě neslyšeli, jednalo se o britský komediální skečový pořad, který byl ve Velké Británii populární v devadesátých letech.