Pán Kartikej, syn Pána Šivy a bohyně Párvatí, je znám pod různými jmény – Swaminatha, Murugan, Muruga, Kumara, Skanda, Shanmukha atd. Pán Murugan je také lidově znám jako Subramaniam, což je běžné jméno v jižní Indii. Zdá se, že byl oblíbeným bohem války, který byl také starším bratrem Pána Ganéše. S výjimkou Tamilnádu a některých dalších míst v Indii však Skanda není v jiných částech Indie tak populární jako jeho bratr. Přesto je to velmi vyznamenaný a mocný bůh s mnoha božskými vlastnostmi.

Představujeme vám 10 zajímavostí o Pánu Kartikeji (Murugovi), které by měl znát každý.

Krásný bůh

Pán Kartikija byl prý jedním z nejkrásněji vypadajících a nejhezčích bohů. Často je popisován jako vyzařující chlapecký půvab a přitom s vážnou tváří, zcela odlišnou od jeho veselého buclatého bratra Ganéši. Často byl zobrazován jako klidná a vyrovnaná postava a jeho tvář připomínala záři měsíce v úplňku. Proto mnoho rodičů ponechává svému synovi jméno Kartikeya v naději, že se jejich syn stane velmi pohledným.

Narozen, aby zabil Tarakasuru

Žil jeden Asura jménem Tarakasura, který dostal od Pána Brahmy dobrodiní, že ho zabije jen ten, kdo je stejně silný jako Pán Šiva. Syn Pána Šivy by byl pouze tak silný jako Pán Šiva. To se stalo krátce po Satiině smrti, a tak Tarakasura považuje za samozřejmé, že Šiva byl smutný a sklíčený a vůbec by se znovu neoženil. Proto by bez manželky neměl syna.

Předpokládá se však, že Pán Murugan se zjevil jen proto, aby Tarakasuru zabil. Tarakasura dobře věděl, že Pán Šiva je asketa, a myslel si, že se neožení a nebude mít děti. Proto by byl neporazitelný. Šiva však nebyl bůh, který by mohl nechat zvítězit nespravedlnost.

Šanmukha

Pán Šiva se oženil s bohyní Parvati. Pán Šiva ji vzal do jeskyně a požádal ji, aby meditovala. Když oba meditovali, z jejich vesmírných energií se vynořila ohnivá koule.

Ostatní bohové mezitím znejistěli před Tarakasurou a poslali Agniho neboli boha ohně, aby se ohnivé koule zmocnil. Ale ani Agni nemohl snést žár energie Šivy a Párvatí. Předal tedy kouli bohyni Gangě. Když ani Ganga nemohla snést žár, uložila ohnivou kouli do jezera v rákosovém lese.

Kartikeya je také znám jako Šanmukha neboli Bůh se šesti tvářemi. Pán Šiva předává svůj ohnivý semenný oheň Agnimu, který s ním umí zacházet, dokud se záře nestane Šivovým potomkem. Agni žár neunese a předá záři Gangě. Bohyně Párvatí pak na sebe vzala podobu tohoto vodního tělesa, protože jediná mohla unést energii Šivy a Šakti. Nakonec na sebe ohnivá koule vzala podobu dítěte se šesti tvářemi – Eesanam, Sathpurusham, Vamadevam, Agoram, Sathyojatham a Adhomugam, a odtud název Šanmuga nebo Šadanan. O Kartikeju se staralo šest žen symbolizujících Plejády (v sanskrtu Kritika), a proto dostal jméno Kartikája.

Vahana

Vozidlo, na němž jezdí, je páv zvaný Paravani. Kartikéja, v jižní Indii známý také jako Pán Murugan, také jezdí na pávovi. Tento páv byl původně Asura zvaný Surapadma, zatímco kohout, kterému se říkalo anděl, Kriči. Poté, co vyprovokoval Pána Murugana v boji, se Surapadma kál v okamžiku, kdy se na něj sneslo jeho kopí. Vzal na sebe podobu stromu a začal se modlit. Strom byl rozťat na dvě poloviny. Z jedné poloviny Murugan vytáhl kohouta, kterého učinil svým znakem, a z druhé páva, kterého učinil svým jezdcem.

Symbolika jeho modly

Podíváš-li se na Kartikéjovu modlu, na jedné ruce nese kopí. Říká se mu také Vel. Není to trojzubec. Je symbolem Kundaliní šakti.

V druhé ruce nese malý praporek, na němž je kohout. V jiné verzi byl Tarakasur poražen Pánem. Tarakasur (ego) se tedy stal kuřetem nebo kohoutem poté, co byl poražen Kartikejí. Poté, co Tarakasaur (ego) porazil v bitvě, Kartikéja ušetřil jeho život a zeptal se ho, jaké dobrodiní by si přál. Taraka se modlil, aby byl vždy u nohou Pána, a tak ho Pán Kartikeya učinil znakem na své vlajce. To také znamená, že ego je třeba vždy držet na uzdě. Ego je pro život nezbytné, ale mělo by být udržováno na uzdě.

Swaminatha – Šivův guru

Kdysi Kartikeya požádal Pána Brahmu, aby mu vysvětlil význam slova Om. Brahma mu to vysvětlil, ale on nebyl spokojen. Když ho později požádal Pán Šiva, vysvětlil mu celou epizodu. Pán Šiva mu řekl, že se musí učit od Pána Brahmy, protože on je nejvyšší stvořitel. Na to Kartikéja odpověděl: „Tak mi řekni, jaký je význam Óm?“ Když to Pán Šiva slyšel, usmál se a řekl: „Ani já to nevím.“ Kartikéja se usmál a řekl: „Nevím. Kartikéja tedy řekl: „Pak ti to řeknu, protože znám význam Óm.“

Pán Šiva: „Tak mi řekni význam, když ho znáš.“

Kartikéja: „Takhle ti to nemohu říct. Musíš mi říct místo Gurua. Jedině když mě postavíš na piedestal Gurua, mohu ti to říct.“

Pán Šiva: „Já ti to řeknu,“ řekl Kartikéja: (Přemýšlí pro sebe): „Guru znamená, že musí být na vyšší pozici nebo plošině. Učitel musí sedět na vyšším místě a žák si musí sednout a poslouchat ho. Ale jak mohu najít místo výše než on, vždyť je nejvyšší a největší z bohů?“

Pán Šiva tedy zvedl mladého Kartikeju na svá ramena. A pak Pán Kartikeya Pánu Šivovi do ucha vysvětlil význam mantry Pranava (Óm).

Kartikeya: „Že celé stvoření je obsaženo v Óm. Trojice – Pán Brahma, Višnu a Šiva jsou obsaženy v Óm. To je podstata a také tajemství Óm, které Pán Kartikéja vyprávěl Pánu Šivovi.“

Když to uslyšela Bohyně Párvatí (Matka Pána Kartikéji a inkarnace Božské Matky), byla nadšená a přemožená radostí.

Božka Párvatí: „Stal ses Guruem (Swami) mého Pána (Natha)!‘

Těmito slovy oslovila svého syna Sváminatha a od té doby začal být Pán Kartikéja znám také jako Sváminatha.

Jeho sňatek

Amritavalli a Saundaravalli byly dvě dcery Pána Višnua, zrozené z jeho očí. Vypěstovaly si nehynoucí lásku ke Skandovi a vykonávaly přísné askeze, aby ho získaly za manžela. Na Skandův pokyn se Amritavalli inkarnovala jako Dévasena, mladá dívka pod Indrovou kuratelou ve Svárze. Saundaravalli na sebe vzal podobu Valli, dívky pod ochranou Nambiradži, lovce poblíž Kančipuramu. Valli je tamilský výraz pro sanskrtské Lavali, druh plazivého stromu. Protože byla nalezena mezi popínavými rostlinami jako dítě, lovec ji nazval „Valli“. Po skončení války se Surapadmou byli dévové nadmíru šťastní. Skanda vyhověl Indrově prosbě, aby přijal Dévasenu za svou choť.

Božská svatba se s velkým nadšením slavila v Tirupparankundramu u Maduraje za přítomnosti Parvati a Šivy. Následovala Indrova opětovná korunovace v Amaravati ve Svárgu. Dévové znovu získali svou moc a postavení. Skanda se usadil ve Skandagiri. Poté se vydal do Tiruttani poblíž Čennaje, kde se Valli staral o pole ječmene. Po sérii sportovních milostných hrátek, při nichž mu podal pomocnou ruku i jeho bratr Vighnesvára, se s ní oženil. Jeho oblíbenou zbraní je Vel neboli oštěp, odtud lidové jméno Velayudhan – ten, jehož zbraní je oštěp.

Slavnosti na počest Kartikeji

Šarad Purnima, známá také jako Kumara Purnima, která se slaví v den úplňku po Vidžajadašamí, je jednou z oblíbených slavností zasvěcených Kartikeji v Odíši. Předpokládá se, že svobodné dívky v tento den uctívají Kartikéju, aby získaly ženichy pohledné jako Kartikéja.

Dalším významným svátkem zasvěceným uctívání Pána Kartikéji je Thaipusam. Předpokládá se, že v tento den bohyně Párvatí darovala Pánu Muruganovi kopí, aby porazil armádu démonů Tarakasura a bojoval proti jejich zlým skutkům. Thaipusam je tedy oslavou vítězství dobra nad zlem.

Kromě toho je Skanda Sašti dalším regionálním svátkem, který slaví převážně šajvitští hinduisté a který se slaví na počest Pána Kartikeji šestý den světlých čtrnácti dnů tamilského měsíce Aippasi (říjen – listopad). Věří se, že Kartikéja v tento den zničil mýtického démona Taraku. Skanda Sašti se slaví ve všech šajvitských a subramanjových chrámech v jižní Indii a připomíná zničení zla Nejvyšší bytostí.

Dev Senapati – Bůh války

Je také nazýván „Deva Senapati“ a „Yuddharanga“. Kartikéja, bůh války a generál armády bohů, je známý svou mimořádnou silou a schopnostmi. Říká se o něm, že byl ztělesněním dokonalosti, byl nesmírně statečný a inteligentní a velmi obratný ve válečném umění. Je považován za vrchního velitele dévů, neboť byl stvořen především k ničení démonů, kteří symbolizují negativní lidské sklony. Pán Kartikéja se narodil, aby zabil Tarakasuru, je tedy rozeným válečníkem.

Buddhismus a džinismus

Podle Richarda Gombricha byl Skanda důležitým božstvem v panteonu théravádového buddhismu, v zemích, jako je Srí Lanka a Thajsko. Nikaja Samgraha popisuje Skandu Kumaru jako strážní božstvo země spolu s Upulvanem (Višnuem), Samanem a Vibhisanou

Podobně se o něm jako o strážním bohu zmiňuje i siamský text z 16. století Jinakalamali. Existují buddhistické sinhálské svatyně, například v Kataragamě, zasvěcené Skandovi, které v minulosti sloužili hinduističtí kněží, což přitahovalo buddhistické věřící a těšilo se královské podpoře. Brian Morris uvádí, že od 50. let 20. století přitahuje Skandova svatyně v Kataragamě každoročně přes půl milionu zbožných poutníků, z nichž většinu tvoří buddhisté.

V čínském buddhismu je Skanda zobrazován jako Weituo, mladý nebeský generál, strážní božstvo místních klášterů a ochránce buddhistické dhammy. Podle Henrika Sørensena se toto zobrazení stalo běžným po období Tang a ustálilo se v pozdním období Song. Skandu převzal také korejský buddhismus a objevuje se na jeho dřevotiscích a malbách.

Podle Asko Parpola je džinistické božstvo Naigamesa, které je také označováno jako Hari-Naigamesin, v raných džinistických textech zobrazováno jako jezdec na pávovi a jako vůdce božské armády, což jsou oba symboly Kartikeji.

(Poslední aktualizace: 11. listopadu 2020)