Struktura a funkce hlístic

Všechny hlístice mají něco společného. Je to nematocysta, jako na obrázku níže. Nematocysta je dlouhý, tenký, svinutý žahavec. Má osten, který může vstřikovat jed. Tyto drobné jedovaté „šipky“ jsou vystřelovány ze speciálních buněk. Slouží k útoku na kořist nebo k obraně před predátory.

Hlístice nematocysta. Hlístice nematocysta se podobá jedovaté šipce. Je vystřelována ze specializované buňky.

U hlístic existují dva základní tělesné plány. Nazývají se polyp a medúza. Oba jsou znázorněny na obrázku níže. Polyp má trubicovité tělo a je obvykle přisedlý. Medúza(množné číslo, medusae) má tělo zvonovitého tvaru a je obvykle pohyblivá. U některých druhů hlístic se polyp a medúza střídají. Jiné druhy existují jen v jedné nebo druhé formě.

Tělesné plány hlístic. Hlístice mohou existovat ve formě polypa (vlevo) nebo medúzy (vpravo).

Tělo hlístic se skládá ze dvou buněčných vrstev, ektodermu a endodermu. Buňkyobklopují trávicí dutinu zvanou coelenteron (viz obrázek níže). Hlístice mají jednoduchou trávicí soustavu. Jediný otvor je obklopen chapadly, která slouží k zachycení kořisti. Chapadla jsou pokryta buňkami nematocyst. Trávení probíhá v coelenteronu. Živiny se vstřebávají a plyny se vyměňují prostřednictvím buněk vystýlajících tuto dutinu. Tekutina v coelenteronu vytváří hydrostatickou kostru.

Hlístice mají jednoduchou nervovou soustavu tvořenou nervovou sítí, která dokáže rozpoznat dotek. Mohou mít i další smyslové struktury. Například medúzy mají struktury vnímající světlo a struktury vnímající gravitaci. Tyto smysly jim dávají smysl pro pohyb nahoru a dolů. To jim také pomáhá udržovat rovnováhu.