Zkuste tuto otázku položit kterémukoli muži: Jediné, čeho se vám dostane jako odpovědi, je pokrčení ramen a nechápavý výraz tváře. Jediná věc, kterou raketoví vědci ani astrofyzici nikdy nebudou schopni pochopit, je to, jak ženy myslí a cítí. Věčný šestiletý Calvin (z knihy „Calvin & Hobbes“) Billa Wattersona, žádný chytrý učenec, ale ztělesnění sebevědomého, ale věčně zmateného chlapce, shrnuje své nepochopení opačného pohlaví: „Jaké to je být dívkou? Je to jako být broukem? Představuji si, že brouci a dívky matně vnímají, že si s nimi příroda krutě zahrává, ale chybí jim inteligence, aby skutečně pochopili její velikost!“

Ve skutečnosti je to samozřejmě naopak. Příroda si krutě zahrála spíše s muži – než se ženami. Mužská mysl z větší části pracuje po jediné podélné dráze: A spouští B, B spouští C a tak dále. Považují se za chytré, protože jsou sotva schopni pochopit kauzální řetězce. Inteligence mužů se projevuje tím, do jaké míry dokáží odhadnout nebo předpovědět posloupnost kroků v řetězové reakci. Podobně jako šachisté dokáží někteří muži uvažovat jeden nebo dva kroky dopředu, jiní sedm nebo osm. Alternativy k jejich jednorozměrné, údajně „logické“ cestě myšlení jsou mimo jejich představivost.

Ženské myšlení je naproti tomu mnohem složitější. Ženy ve své osobnosti zahrnují několik různých povah. Kromě přímočarého „logického“ způsobu myšlení mužů v sobě (podle C. G. Junga) zahrnují personifikaci nevědomého protisexuálního obrazu, jinými slovy vnitřního muže v ženě. Tento archetyp zahrnuje řadu instinktů, které jsou docela užitečné při doplňování ženských emocí. Kromě toho ženská mysl zahrnuje třetí řídící sílu, takzvaný „stín“, protiobraz jejich skutečného charakteru. Žena pracovního typu se například může ztotožnit s pocity rozmazleného kumštýře. Žena, která celý život vedla expedice v Etiopii, Somálsku a Afghánistánu, může náhle zjihnout při běhu nylonové punčochy. To, co dělá ženy pro muže tak nepochopitelné, je, že dokáží ve zlomku vteřiny přeskočit z jedné roviny své osobnosti do druhé. V důsledku toho se ta okouzlující dáma, se kterou flirtujete, náhle změní v ostrou obchodnici, aby v příštím okamžiku reagovala jako bezradná studentka. Od mužské mysli, která je pouhou zjednodušenou a neúplnou verzí ženské mysli, by se žádalo příliš mnoho, aby dokázala pochopit takovou složitost u opačného pohlaví.

Dalo by se ovšem namítnout, že i muži do své osobnosti zahrnují animu a stín. No a co? Účinek všech tří osobností je stále stejný: jednostranná snaha o ctižádostivost, soutěživost a nakonec o triumf. Přiznejme si to: My muži máme žalostně jednoduché myšlení. Jak prostomyslní? Švýcarská autorka Melina Moserová zná odpověď. Uvádí jediné tři věci, které muži potřebují, aby byli šťastní:

„Co se stane, až rostoucí rychlost komunikace, hnací síla kulturního pokroku od zavedení chovatelství, najednou přestane být důležitá?“

Jsem přesvědčen, že existuje převládající hnací síla kulturního pokroku a že touto hnací silou je rychlost komunikace. Předkové moderních lidí žili v jeskyních a lovili velké savce v podstatě na stejné kulturní úrovni více než dva miliony let. Celá historie civilizace se omezuje pouze na posledních 10 000 let.

Podle mého názoru začala, když se na konci doby ledové zvedla hladina moře, čímž se vytopila ústí řek a vznikl nespočet přírodních přístavů. Vysoká hladina moře vybízela lidi, aby se nalodili na lodě a přepluli moře, čímž se urychlila výměna informací mezi různými národy. Znalosti o nových objevech a výdobytcích se šířily rychleji a kulturní pokrok dostal první významný impuls.

Od té doby je zrychlení výměny informací hnací silou kulturního pokroku. Následovalo kolo, plachetnice, vlaky, letadla, telefony, faxy. Nakonec vynález celosvětové sítě způsobil jednu z největších hysterií ve světové ekonomice. Dnes můžeme přenést pět tisíc výtisků celé Encyklopedie Britannica z (téměř) kteréhokoli místa na Zemi na (téměř) kterékoli jiné místo na Zemi za pouhou jednu sekundu, a to maximální možnou rychlostí, rychlostí světla.

Po deseti tisících letech kulturního pokroku se lidstvo dostává do bodu, kdy lze přenést jakékoli množství informací na jakékoli místo rychlostí světla. Zvyšující se rychlost komunikace, hnací síla kulturního pokroku od zavedení chovatelství, se náhle stává irelevantní.

Co se stane s pokrokem po překročení této hranice?