Osmdesátá léta byla ve filmu zásadní dekádou. Rozkvetla éra blockbusterů a začaly vzkvétat franšízy. Komedie provokovaly k slzám, dramata k zamyšlení. V kukuřici se ozývaly hlasy a v Americe absolutně žádné kočky. Filmy 80. let se také daly skvěle citovat, od pointy až po šokující odhalení ve třetím dějství. Tyto filmové hlášky z 80. let se vryly do srdcí a duší všech dětí 80. let.

Faye Dunawayová v roli Joan Crawfordové, tyranské filmové hvězdy a matky ve filmu Mommie Dearest z roku 1981, je jedním z nejděsivějších a nejnesmazatelnějších filmových výkonů vůbec. Po celou dobu se pohybuje na špičkách mezi přehnanou genialitou a strašidelným selháním. Její výbuch hněvu na dceru za to, že používá mizerně obyčejná drátěná ramínka, je replika, která definovala kariéru dvou hereček.

Pokud si myslíte, že hláška zní: „Luku, já jsem tvůj otec,“ musíte vyhledat na poličce DVD s trilogií Star Wars a podívat se na ně znovu. Ale bez ohledu na to, jaká byla přesná formulace, odhalení, že největší padouch galaxie je otcem jejího největšího hrdiny, vyvolalo mezi filmovými diváky šok. Od té doby se každý šokující zvrat na konci filmu honí za přiznáním otcovství Dartha Vadera (James Earl Jones).

Vybrat jen jednu hlášku z proslulého a vtipem nabitého Letadla je téměř nemožný úkol. Nebo by byl, kdyby díky dokonalému mrtvolnému projevu Leslieho Nielsena v odpovědi na pobídku „To snad nemyslíte vážně!“ nevyčnívala tato hláška nad ostatními.

V čem je hláška jako „E.T. telefon domů“ tak skvělá, je to, kolik různých emocí vyvolá. Když ji řekne poprvé, je tu úžas nad tím, že tenhle legrační malý mimozemský tvor mluví. Když ji řekne podruhé – poté, co jsme si všichni mysleli, že je mrtvý – je to prostě ten nejúchvatnější okamžik, který vyvolává stejnou měrou vzrušení i slzy. Film Stevena Spielberga závisí na tom, že si diváci k E.T. vytvoří pouto, a tahle jediná věta to skutečně zpečetila.

Mateřská panika a vztek, které Shirley MacLaine předvádí, když nadává nemocničnímu personálu, aby její dceři (Debra Winger) dával léky proti bolesti, zatímco ona umírá v nemocnici, jsou v rozporu s pověstí filmu jako pětihodinového pláčku. Ve zkušených rukou MacLaineové (která za tento výkon získala Oscara) je tento moment vtipný i trýznivý zároveň.

Celie (Whoopi Goldberg) se u stolu konečně postaví násilnickému Mistrovi (Danny Glover), drží mu nůž pod krkem a nadává mu. Pro Celie je to dlouho očekávaný okamžik, kdy si bere zpět svou moc a muži, který ji tak dlouho držel při zemi, slibuje jen zkázu.

Komediální pohled režiséra Jamese L. Brookse na měnící se odvětví televizního zpravodajství – které se mění od špinavé podstaty k okázalému stylu – je napěchován skvělými hláškami. Ale tahle, v níž Holly Hunterová reaguje na shazování s upřímnou sebelítostí, je zároveň rozkošně vtipná a chytře řízná.

Cherův absolutní triumf vyvrcholil Oscarem a také nesmrtelností její charakteristické hlášky z filmu. Fanoušci Cher, filmoví fanoušci, a dokonce i lidé, kteří film nikdy neviděli, znají zvuk této facky, po níž následuje její ikonické „Snap out of it!“. Ubohé, nic netušící tváře roztoužených snílků by po Moonstruck už nikdy nebyly v bezpečí.

Režisér animovaných filmů Don Bluth koncem 80. let na chvíli konkuroval společnosti Disney filmy jako Americký ocásek, který vyprávěl příběh ruských Židů přistěhovalých do Spojených států, aby unikli pogromům, prostřednictvím alegorie myší přistěhovalých do Spojených států, aby unikly kočkám. Na lodi plující přes oceán zpívá taťka Myšák (Nehemiah Persoff) o příslibu zlaté, přívětivé Ameriky, kde budou konečně v bezpečí před kočkami, a dokonce i ulice jsou dlážděny sýrem.

Ano, ano, slova, která vás pravděpodobně napadnou jako první, když si vzpomenete na film Pole snů, jsou: „Když to postavíš, on přijde.“ A tak se to stane. Tato slova, pronesená neviditelným hlasem k Rayi Kinsellovi (Kevin Costner), ho inspirují k tomu, aby zoral pod svým kukuřičným polem v Iowě a vybudoval baseballové hřiště, na které se budou moci vrátit duchové mrtvých (často skandály poznamenaných) baseballistů a znovu si zahrát. Ale okamžik pravdy pro film přichází až na samém konci, kdy Ray spatří jednoho hráče a pozná v něm svého otce. S posledními slovy filmu Ray sebere odvahu a požádá svého otce, aby si s ním zahrál. Cue the waterworks.

Poté, co Marty McFly (Michael J. Fox) dokončí své dobrodružství v roce 1955 a skutečně se vrátí zpět do budoucnosti, setká se před závěrečnými titulky naposledy se svým starým kamarádem Docem Brownem (Christopher Lloyd). Doc byl v budoucnosti, a když se vrátí, jeho věrný DeLorean prošel několika vylepšeními. Málokterý film z 80. let poslal diváky volat po pokračování tak spolehlivě jako Návrat do budoucnosti – s Docem a Martym a jejich létajícím autem.

Dětské přání vyslovené k (sice strašidelné) izolované pouťové hře je tím, co uvede tuto komedii Penny Marshallové z roku 1988 do pohybu. Když se mladý Josh Baskin ráno po svém přání probudí, hraje Tom Hanks dítě v těle dospělého. Následuje tolik zábavných vylomenin, ale je to právě ono prosté, prostoduché, ach, tolik uvěřitelné přání, které přetrvává.

Nejslavnější hlášku ve filmu Když Harry potkal Sally, který napsala Nora Ephron a režíroval Rob Reiner, nepronese ani jemně šovinistický Harry Billyho Crystala, ani perverzní Sally Meg Ryan. Místo toho ji pronese Reinerova matka, která ve scéně v bistru hraje zákaznici, která – poté, co Sally skončí s předváděním neuvěřitelně přesvědčivého výkonu, jak může žena předstírat rozkoš – se jednoduše obrátí na číšníka a požádá ho o to, co si dá Sally. A tak se zrodila jedna z nejlepších jednohubek v celé filmové komedii.

Ve filmové verzi populární stolní hry Clue, která vyvolává smích, se sešli perfektní herci – Tim Curry, Lesley Ann Warren, Martin Mull, Eileen Brennanová, Michael McKean, Christopher Lloyd, ale byla to skvělá Madeline Kahnová, která poslala film do nesmrtelnosti svým koktavým monologem o své do běla rozpálené nenávisti ke služebné Yvettě (Colleen Campová).

První polovinu noční můry Stanleyho Kubricka, vize vietnamské války, stráví herec R. Lee Ermey štěkáním směšného řetězce rozkazů a sprostých invektiv na vojáky, které cvičí. Když nakonec jednoho vojína (Vincent D’Onofrio) vyvede z míry natolik, že začne vyhrožovat ozbrojenou odvetou, Ermey necouvne, ale začne nadávky stupňovat. Jak se ukáže, není to dobrý nápad.

Glenn Close hraje ženu, která udržuje poměr s ženatým Michaelem Douglasem, jen aby on vycouval a vzdálil se jí – na což ona reaguje násilnou posedlostí. Closeová svým výkonem usilovně vyvažuje tropy „šílené bývalé přítelkyně“; její podání výše uvedeného citátu je stejně spravedlivé jako výhružné.

Film režiséra Ivana Reitmana o čtveřici likvidátorů přízraků v New Yorku 80. let vrcholí útěkem strašidel z jejich zadržovacího zařízení. Výsledek? Chaos, panika, obcování živých s mrtvými a, jak hyperbolicky shrnuje Peter Venkman v podání Billa Murrayho, převrácení všech přírodních zákonů a reality. Psi a kočky! Společně!“

Jsou velké šance, že potkáte někoho, kdo viděl Osvícení Stanleyho Kubricka a alespoň jednou se nepokusil o charakteristický projev Jacka Nicholsona. Ta hláška přichází ve chvíli, kdy v polovině rozsekává dveře do koupelny a snaží se zavraždit svou ženu a syna. Nejsem si jistý, jak se při této asociaci musel cítit Johnny Carson.

Závěrečný monolog Briana mozku (Anthony Michael Hall) je dokonalým vystižením ublíženého teenagerského rozčílení. Těchto pět nesourodých teenagerů stráví sobotní odpoledne ve školní knihovně a zjistí, že všichni mají společnou řeč (hlavně nenávist k rodičům!) – a v závěrečném polibku řediteli se poučí, že dospělí je nikdy skutečně nepochopí.

Nejslavnější záškolácký teenager popkultury si odskočí od radostného ježdění po Chicagu v autě tatínka svého kamaráda a synchronizování rtů v průvodu, aby se obrátil k divákům a nabídl jim radu za pětikilo zdarma. Ferrisovi (Matthew Broderick) můžete poděkovat za každý tweet ve stylu „život se na vás řítí rychle“, na který narazíte.

Jen tři malá slova, která obvykle nezní jako hrozba, pokud je nevysloví dvoumetrová stěna rakouských svalů, která se právě teleportovala z budoucnosti na nemilosrdnou výpravu, aby zavraždila nastávající matku. Plochý afekt Arnolda Schwarzeneggera bez emocí byl dokonalým zlověstným přednesem. A jako bonus se ukázalo, že měl pravdu, pokud pět a více pokračování Terminátora něco naznačuje.

Tom Cruise a Anthony Edwards jako kamarádi letci v elitním výcvikovém programu námořnictva jsou ústředním přátelstvím jednoho z největších hitů 80. let. Společně dali filmu Top Gun kromě masivních kasovních zisků a přitažlivosti filmových hvězd přesně to, co potřeboval: hlášku, která stoupala ještě dlouho po konci 80. let, až do nebezpečné zóny (tak říkáme 90. letům).

Hláška byla napodobována, kopírována, vypůjčována, přebírána a parodována po celá desetiletí. Al Pacino jako kokainový král Tony Montana seznamuje své nepřátele se svým „malým přítelem“, kterým je samozřejmě jeho samopal. Následoval masakr a stovky plakátů z kolejních pokojů.

Pak opakované varování malého Ralphieho (Peter Billingsley) v nestárnoucí vánoční klasice je při každém opakování stále vtipnější. Jediné, co obrýlený chlapec chtěl, byla oficiální vzduchovka Red Ryder, karabina, dvě stě ran, model na střelnici. Škoda, že mu všichni dospělí v jeho životě – až po Santu v obchoďáku – říkali, že je to příliš nebezpečné.

Těmito slovy Patrick Swayze zachrání Jennifer Greyovou před jejím přehnaně starostlivým otcem a odvede ji na taneční parket, aby ohromila ty upjaté týpky z Catskills několika zručně nacvičenými pohyby.

Možná vám přijde poněkud nepochopitelné, že právě tohle je nejpamátnější hláška z Princezny nevěsty, filmu, který prakticky překypuje vtipnými citáty. Ale Mandy Patinkin jako Inigo Montoya je skvěle oddaný a zuřivý, když se Inigo postaví šestiprstému muži, který zabil jeho otce.

Hláška, jako je tato, je nezapomenutelná pouze tehdy, když ji za dokonalých okolností pronese dokonalá postava. Jinými slovy, malá holčička (Heather O’Rourkeová) zírající na statickou elektřinu v televizi – jediná, která ví, že zlovolní duchové strašící v domě si přišli hrát. Je to mimořádně děsivý moment v jednom z charakteristických hororů desetiletí.

Jeff Goldblum postupně se měnící v lidskou mouchu v průběhu tohoto filmu Davida Cronenberga je nechutný a děsivý zároveň. Naštěstí si nemusíme lámat hlavu s tím, která reakce je ta správná, protože Ronnie (Geena Davis) to řekne na rovinu – bojte se.

Michael Douglas získal za roli Gordona Gekka, avatara korporátní chamtivosti 80. let, Oscara. Jeho výkon patří k charakteristickým kreacím této dekády a jeho monstrózně jednoduchý étos – často parafrázovaný jako ještě jednodušší „chamtivost je dobrá“ – se ozýval i v následujících letech.

Ossie Davis pronáší titulní větu podnětného filmu Spika Leeho z roku 1989. Tato věta zazní jako rada zaměstnanci pizzerie Mookiemu (Lee), její ironická jednoduchost se však projeví až na konci filmu.