Tento článek byl původně publikován 14. listopadu 2007. Svatý Bože, Rob Liefeld umí špatně kreslit. Chci říct, svatá prostoto … Už toho nechám. Jen si to přečtěte. Je to úžasné. Pokračování, 40 DALŠÍCH nejhorších kreseb Roba Liefelda, najdete ZDE. – Ed.
To je Rob Liefeld. Jestli vám to neřekne všechno, co potřebujete vědět o Robu Liefeldovi… tak se vám za to předem omlouvám.
Komiksy explodovaly, když mi bylo asi deset let. Vždycky byly populární a vždycky jsme je sbírali a měli z nich radost, ale vlna popularity přinesla sběratelství a speciální edice a všechny ty sračky, se kterými jsme se naučili zacházet od snídaňových cereálií a televizních pandánů. Děti nahradili dědci s podpůrnými deskami a nakonec děti a dědci splynuli v jedno a devět z deseti dětí, které jste potkali, sbíralo komiksy za peníze, které nikdy neuvidí, a nejvíc hovnocucavě smrdělo, když jste z polyetylenového sáčku vytáhli doslova, obrazně i výtvarně bezcenné DUCHY VENGEANCE. Byla to velkolepá a mizerná doba pro všechny zúčastněné a výsledkem je, že Spider-Man teď nosí létající brnění a dobří spisovatelé, o které jsme přišli, lidé jako Alan Moore, se věnují psaní grafických románů o tom, jak Sněhurka ráda šuká se sedmi trpaslíky v metaforické Paříži budoucnosti nebo tak něco.
O tomhle nemusíte vědět. Komiksy byly kdysi pro děti a teď jsou pro dospělé, kteří je milovali jako děti, ale najednou se z nich stali dospělí bez vzestupné motivace. Na komiksech pracovali a stále pracují talentovaní lidé a jakkoli může být každý koníček nedospělý a praštěný, měli by si své práce vážit a obdivovat ji. My komiksy nenávidíme. Jsem trochu víc zahořklý nad ztrátou nevinnosti než Bill, ale oba si nevážíme toho, že Garth Ennis nechal Supermana v komiksu vyžadovat kouření a čekal, že ho lidé budou nazývat géniem.
Lidé to dělají. Lidi jsou na nic.
A pak je tu Rob Liefeld. Víš, jak lidé kreslí komiksy? Rob to nedělá. V 90. letech měl vlastní reklamu na Levi’s, kterou režíroval Spike Lee. Měl nejprodávanější komiksy. Byl revolucionář a pomáhal spoluzakládat Image Comics, když se všichni žhaví umělci vykašlali na své klasické projekty (jako Spider-Man, X-Men a Strážci Galaxie) a přešli na projekty vlastněné tvůrci. Ale on komiksy „nekreslí“. Bože, to ne.
Jenom… uf, jenom mě nechte, ať vám to ukážu.
* * *
Vědecký podcast Goes Boink, díl 168
* * *
Nejdůležitější věc, kterou byste měli vědět, než si přečtete o všech těch příšerných věcech, které Rob Liefeld nakreslil, je, že v životě neviděl ženu ani s ní nemluvil a nemá ponětí, jak vypadají nebo jak funguje jejich tělo. Kdybyste Roba Liefelda požádali, aby nakreslil schéma dělohy, nasadil by si rukavice a rozbil by vám hubu křídou. Takhle ten člověk funguje, a i když vím, že to zní jako hodně, musíte mi věřit. Nechci, abyste si při pohledu na věci, které kreslí, mysleli, že je to uvědomělý dospělý muž s tvůrčí prací, který může ovlivnit a ovlivnil myšlení mladých umělců. Ten člověk je pár modrých džínů s obličejem. Na hlavě má obrácenou čepici, a když ji otočí, je pořád obrácená.“
Je to jasné?
Dobře. Místo č. 40 je souhrnný název pro „kdykoli Rob Liefeld nakreslil ženu“. Odtud se dostáváme ke konkrétnějším případům, ale kdybychom je neházeli do jednoho pytle, celý seznam by se skládal ze zlomených páteří a kolosálních šlapek.
Mám geniální pocit, že to jsou chyby.
Takhle vypadá žena Roba Liefelda. O tomhle se nedá ani žertovat. Je to kurevsky směšné. Zkurveně ricockulous. Má na sobě šňůru váčků tam, kde by mělo, ale nemohlo být břicho, a stehna i předloktí má větší než břicho. Má velkou prdel a torpédová prsa a já si geniuenly myslím, že když ji Rob dokreslil, sedl si, zamračil se, podíval se na svého kamaráda a řekl: „Jééé, promiň, chlape.“
A pak začal kreslit teenagery pro DC Comics.
Nesmysl. To, co zkoumáme, není umělec, kterého bychom neměli rádi. O tom se hádáme. Billovi se bude líbit jeden a mně druhý, ale obecně klukům nepřejeme nic zlého ani nedoufáme v jejich výdělečnou nezaměstnanost. Zkoumáme něco tak abstraktního a urážlivého, že se nám vrací dětství prošpikované hrou Mortal Kombat, aby nám třikrát uřízlo rovnou hlavu a vyrvalo páteř. V této větě má slovo „páteř“ představovat „do prdele, co je špatně s tím zasraným Robem Liefeldem.“
KDO NEVÍ
Toto je dobrý úvod do toho, jak Rob Liefeld, a vlastně skoro každý komiksový kreslíř na začátku devadesátých let, přistupoval ke svému médiu: Udělejte ho co nejvíce „dynamické“ a „drsné“. V tomto případě „dynamika“ zahrnuje spoustu čar na obličeji, několik tušených stínů zakrývajících celkovou oblast uprostřed obličeje a pozadí, které asi naznačuje, že sedí před obrovským bengálským tygrem. Za zmínku také stojí, že všechny prsty Stryfovy levé ruky se od ukazováčku k malíčku zužují, jak už to u prstů bývá. Za tím pořadačem v obecné oblasti rukavice/předloktí se také dějí nějaké šílené věci. Když se pokouším kreslit, často nějakou čáru poseru a říkám si: „Sakra, takhle se ty části těla nespojují,“ a pak nakreslím tak dvě tři čáry, abych se to pokusil zakrýt, ale vypadá to prostě blbě. Můžu to omluvit, protože 1. Většinou kreslím kuličkovým písmem na pořadač nebo tak něco a 2. Nejsem profesionální umělec. Naproti tomu Rob Liefeld kreslí tužkou rukavici zasahující do předloktí úplně na hovno. V tu chvíli si řekne PFFFFT FUCK IT, přetře to tuší a pošle to koloristovi. Pak za to dostane zaplaceno.
Víte, co Rob Liefeld nesnáší kreslit? Nohy. Na této obálce X-Force #3 Rob zobrazuje bitvu, která se odehrává mezi titulním týmem a miláčkem internetu Juggernautem (který mezi námi zřejmě chodí). Zdá se, že všichni bojují na vrcholu jakéhosi balvanu, který slouží k tomu, aby zakryl nohy Juggernauta, Warpatha a Cablea.
„Sakra, musím tam dát i Domino, nemůžu mít obálku X-Force bez koz. Sakra, ta „země“, co jsem nakreslil, nedosáhla až tam, kam ji dávám. Aha, kašlu na to, bude se krčit. Ve vzduchu se přece můžeš krčit, ne?“
Okay, takže když počítám i Cannonballa, tak je o nohy pěti postav postaráno. Ta druhá Juggernautova noha mu projde, protože perspektiva! Tak nějak. A sakra, musím dát na obálku Shatterstara! Nic neprodává komiksy v roce 1991 tak jako chlápek v hedvábné košili a s meči! No, on tak nějak, já nevím, buď skočí na nějaký Jody Fleisch dropkick vsedě, nebo dostane pěstí od Juggernauta. Podívejte se na jeho plášť, který mu právě vylézá ze zátylku. Liefeld zvolí tuhle podělanou pózu a zdá se, že všechno jde dobře (pokud jde o Liefelda), pak se dostane na nohy a tak nějak zpanikaří. „GAH, prostě nakreslím protáhlého Pac-Mana a ledvinku.“
Podívejte se, jak se Spider-Man houpe na liáně v džungli. Ježíši Kriste, Liefeld na něj nakreslil zadní část těla psa. Prostě rovnou psí zadek a nohy.
YOUNGBLOOD
DEATHSHOT
DEATHMATE RED
THIS BLOOD’S FOR YOU
Hovno, kdo potřebuje vysvětlovat, proč spolu skáčou před žlutou zdí a svítí na ně reflektor, je to DEATH BLOOD MATE SHOT RARRRRHHHH
Rychlá otázka: Proč si Rob Liefeld myslí, že zbraně mají na konci hlavně dvě místa, odkud vylétávají kulky?“
Chlapec starý Rob umí navrhnout kostým! Tak se na to podívejme, polobotky, rolák, odpovídající rukavice pro taneční soubor a ach ano, OBROVSKÝ OBRÁZEK. Výtvarníkem pozadí tohoto panelu byl zřejmě Harold, který byl tak laskav a propůjčil scéně svou kouzelnou pastelku. Hej, tady nejsou žádné nohy! Skóre! Ups, ale i tak se mu podařilo Deadpoolovu ruku pěkně zmršit. No dobře, jsem si jistý, že příliš mnoho lidí nebude schopno odtrhnout oči od toho vypouklého šedého balíku, aby jim to bylo u prdele.
Byl bych nedbalý, kdybych nezmínil jeden z Liefeldových geniálnějších výtvorů, Předloktí! Jeho síla spočívá v tom, že má ČTYŘI RUCE. uvědomujete si tu jemnou slovní hříčku, že předloktí
Vážně, to je celý frajerův trik. Je to silák, který má čtyři ruce. Žádný příběh v pozadí, nic na něm není ani vzdáleně zajímavé. Prostě se objeví, koketně se zašklebí a někoho medvědovitě obejme, a pak ho Colossus nebo Warpath nebo někdo jiný chladnokrevně přetáhne a hup, předloktí je pryč. Liefeld se v podstatě specializoval na vytváření postav, které nikoho ani z poloviny nezajímají, a pak to posunul na novou úroveň, když pomáhal založit Image, což bylo něco jako celá společnost, která se tomuto principu věnovala.
Zapomeňte, že ten týpek stvořil chlápka se čtyřma rukama a, jak dokazuje tenhle panel, nemá zatraceně ponětí, jak nakreslit chlápka se čtyřma rukama. „Jak to myslíš, odkud se bere ta ruka? Nech mě bejt, kreténe, tenhle měsíc musím nakreslit asi DVACET STRAN.“
V tomhle komiksu si vůdce X-Force Cable (horší než předchozí vůdce Síť) a Domino (s úměrnou silou a rychlostí Peteyho z Naší party) užívají parní lázeň. Jak víme z ŽIVOTA NA PLANETĚ ZEMĚ, voda má různé odstíny zelené barvy, je neprůhledná a při zahřátí vydává vířící oblaka kouře. Ale některé z těch kouřových chuchvalců vycházejí zpoza obrazovky, takže možná je v místnosti hromada humózních van nebo možná někdo přehazuje ozdobné závěsy.
Viděl jsem svůj díl obálek X-Force. Domino má být asi 1/8 velikosti Cablea. Možná je horní část vany blíž k nám než spodní a my se na ni díváme z nějaké podivné 6/4 obrácené ptačí perspektivy. Domino má ale pravdu, na takové tréninky už je moc stará. Její stehna kvůli tomu vypadají jako podělané bochníky chleba a strie, kterými byste mohli měřit výšku svých dětí. Myslím, že Rob začal kreslit ten panel, uvědomil si, že mu kreslení vody nejde, ale potřebuje pořád NĚKAM kreslit čáry, aby si lidi kolem mysleli, že na té vodě usilovně pracuje.
lol ale koukni na ten sexy dialog
Ta pistole se uprostřed úplně ohýbá, ne? Nezdá se to jenom mně?“
Co jsou zač ty klacky, co Cableovi a Deadpoolovi lezou z batohů? Meče? Nože? Novinkové doutníky? Proč má Cable na zádech HAL 9000? Proč je Cable šestkrát větší než Deadpool? Ježíši Kriste, podívej, jak velkou musí mít levou ruku.
Zábavná Liefeldova hra na pití: dej si panáka za každý váček, který nakreslí na postavě. No výborně, teď máš otravu alkoholem.
V knihách „Jak kreslit komiksy po marvelovsku“, „Kreslení komiksů ve stylu detektivních komiksů“, „Aping Shit the Valiant Way“ a v každém dalším výukovém kurzu kreslení, kterého jsem se zúčastnil, se jasně píše, že každá čára, kterou nakreslíš na obličej člověka, mu přidává na věku. Když kreslíte děti nebo sexy mladé ženy, dáváte jim čisté plochy, abyste naznačili mládí a napjaté žíly, a když kreslíte Clinta Eastwooda s klapkami na očích, jak se poflakuje s Gen 13, kreslíte mu celý obličej, abyste dali najevo, že je starý. V závislosti na tom, s kým mluvíte, se každá čára může rovnat jednomu roku přidanému k životu vaší postavy.
Shaftovi, mladému vůdci týmu zběhlých agentů „Youngblood“, je 900 let. A dívá se skrz opravdu jemné klapky na oči. Také mu hoří hlava. Image Comics je o tom, že žijí okamžikem a dovádějí ho do extrému, neměli čas se naučit, že když si strčíte hlavu do stínu, zablokuje vám to světlo v obličeji I ve vlasech. Děláte výzkum pro Lvího krále? Ať se Disney Comics vydají do podělané Afriky a podívají se, jak lvi fungují, nakreslí lva z pohledu, který žádný člověk nevidí, a když je inkoust ještě mokrý, přejedou ho hřebenem.
Není legrační, že když má Rob Liefeld vytvořit vesmír postav pro svou vlastní komiksovou řadu, nakreslí chlápka, který vypadá přesně jako Rob Liefeld, a pojmenuje ho „Shaft?“
Víte co? I kdyby tenhle týpek nebyl Quadzilla, ani náhodou by nedokázal dát nohy dohromady se všemi těmi váčky, podvazky a kdovíčím ještě. Ježíši, podívej se, jak vysoko má ten jeden pásek kolem nohy. K čemu by to mohlo sloužit? Kalhoty má tak nepříjemně těsné, že se mu rozkrok hrbí do jakési přehnaně hvězdičky. Pásek má těsně pod bradavkami. Skutečným vrcholem jsou však chrániče kolen. Co se sakra musí Liefeldovi honit hlavou, když kreslí nějakou postavu? „Jo, crew cut, dám mu na záda Boba Fettovu raketu. Hmm, aha, tak ještě kovové nárameníky a obrovský zlatý provazový řetěz Run-DMC. Závěrem: Roba Liefelda nesnáším a měli by ho hodit do studny.