Vedení třídy byl můj největší problém jako nového učitele. Šla jsem do toho s podezřením, že budu mít vedení třídy v malíčku, protože jsem měla poměrně bohaté zkušenosti s prací s dětmi z hlídání dětí, jako táborová vedoucí a na podobných dobrovolnických pozicích. Ukázalo se však, že vedení třídy je úplně jiné a mnohem těžší než cokoli, co jsem dělala předtím.

V prvním roce jsem neměla zavedené žádné postupy a myslela jsem si, že se moji žáci nebudou učit, když na ně nebudu vždycky milá. Kvůli tomu jsem měla nad svou třídou nulovou kontrolu. Byl jsem bezmocný jako kotě.

V druhém roce jsem si příliš kompenzoval svou shovívavost z předchozího roku a choval jsem se poněkud jako drak. Tentokrát jsem používal postupy a měl jsem nad třídou téměř dokonalou kontrolu, ale na začátku roku jsem byl tak přísný, že bylo pro žáky obtížné navázat se mnou vztah a/nebo mi důvěřovat. Nebylo to v pořádku.

Třetím rokem se to začalo vyrovnávat. Věděla jsem, že musím mít nastavené hranice a být pevná vůči studentům, kteří je posouvají, ale zároveň jsem chtěla, aby prostředí ve třídě bylo vřelé a poutavé, aby děti ani nechtěly hranice posouvat. Ve čtvrtém ročníku jsem pracovala na zdokonalení této rovnováhy a v pátém ročníku mi to konečně připadalo naprosto přirozené, jako jízda na kole.

Řízení třídy není jako podle receptu, kde postupujete přesně podle kroků a na konci máte krásný hotový výrobek. Chce to čas, praxi a trpělivost. Ale zde je několik triků, které jsem se naučil a které pomáhají tento proces urychlit:

Při usměrňování chování používejte tichý (ale pevný) hlas.

Tichý hlas je z dlouhodobého hlediska mnohem účinnější než hlasitý. Mám tím na mysli, že zatímco hlasitý hlas může žáka vyděsit, aby v danou chvíli udělal to, co chcete, můžete zcela ztratit jeho respekt a/nebo může ztratit schopnost soustředit se ve vaší třídě. Hlasitý hlas říká: „Gratuluji vám, puberťáci, předal jsem vám naprostou kontrolu nad svým temperamentem! Dovolte mi, abych vám předvedl, jak snadno se mnou lze manipulovat“. Kontrolovaný, klidný a tichý hlas říká: „Stále mám kontrolu – nad svými emocemi i nad touto třídou. A vy budete muset pozorně poslouchat, co říkám.“

Omluvte se.

Všichni děláme neopatrné chyby nebo si do třídy omylem přineseme frustraci z osobního života. Pokud v tom budete pokračovat, aniž byste to uznali nebo řešili, dáváte tím jediný příklad, že lidé, kteří mají moc, se nemusí omlouvat. Když však dokážete přiznat své chyby a požádat o odpuštění, modelujete nesmírně důležitý charakterový rys (pokoru) a na vašem příkladu bude záležet i vašim studentům.

V loňském roce jsem se musel své třídě v první vyučovací hodině omluvit pravděpodobně osmkrát. (Pravděpodobně proto, že jsem je měl hned po často frustrujících schůzkách učitelského sboru). Zjistil jsem, že věnovat těch pár vteřin omluvě mi často zlepší náladu. Dokonce mi pomohli vymyslet rutinu, která mě „resetovala“ a která spočívala v tom, že jsem se 60 vteřin díval na obrázky mláďat zvířat.

Vymyslete nějakou jedinečnou aktivitu, hru nebo tradici, která je pro vaši třídu bizarní, zábavná a jedinečná.

To je nejen zábavné pro studenty, ale také ideální pro budování kamarádství ve třídě (což je s dětmi na druhém stupni těžké). Zde je několik příkladů od vynikajících učitelů z celé země:

• „Miluji dělat pondělní ranní sdílení! Dozvím se o jejich víkendu a oni se dozvědí o mém. Společně oslavujeme dobré víkendy a soucítíme se špatnými víkendy. Díky tomu se také máme v pondělí na co těšit!“

• „Moje třídy jsou rozdělené do čtyř domů jako v Harrym Potterovi. Jsou pojmenované po čtyřech velkých myslitelích/novátorech: Nikola Tesla, Maryam Mirzakhani, Percy Julian a Ida B. Wells. Studenti jsou „roztříděni“ pomocí Třídicího klobouku a jejich prvním projektem je prozkoumat svého zakladatele a odučit o něm lekci pro zbytek skupiny. Za odpovědi na zahřívací otázky, za to, že jsou úžasní atd. dostávají body pro jednotlivé domy a já náhodně rozdávám ceny tomu, který dům vede.“

• „Jsem v přenosném domě, takže mám před domem chodník. Chodníkovou křídou píšu žákům vzkazy k narozeninám, píšu citáty nebo jim přeji hodně štěstí ve dnech testování. Je to něco zvláštního, co vidí všichni ve škole, když jdou kolem.“

• „První den školy požádám každého svého osmáka, aby mi adresoval prázdnou pohlednici. Časově nejnáročnější částí posílání dopisů domů je adresování obálek/pohlednic! Jak dny/týdny ubíhají, napíšu žákům zamyšlený vzkaz a pošlu je poštou. Zdá se, že čtrnáctileté děti milují dostávat domů poštu, a je to tak zábavný způsob, jak si vybudovat pozitivní vztah se studenty a jejich rodinami!“

• „Učím španělštinu na střední škole. Čekám venku, abych přivítala své studenty, a každý den mám pro každého z nich novou otázku. Obvykle nějak souvisí se slovní zásobou, kterou se učíme, vždy ve španělštině, a snažím se, aby byla co nejosobitější: „Máte raději kočky, nebo psy?“ „Kdo je lepší: Justin Timberlake nebo Justin Bieber? Na začátku roku jsou z toho všichni trochu vyvedení z míry, ale na Den díkůvzdání už všichni čekají na svou otázku. Když se jich nezeptám, řeknou mi, že chtějí svou otázku!“

• „Lepím jim samolepky na vnější stranu čtenářských deníků, a ne na stránky uvnitř. Učím v Ohiu, takže to vždycky přirovnávají k helmám fotbalistů státu Ohio.“

• „Na dveřích mám: ‚Pozdě? Bez tance vstup zakázán.“

• „Symbol znakové řeči pro „mám tě rád“ používáme jako odpověď, když se student podělí o psaní, když se přizná k něčemu obtížnému – vlastně kdykoli cítíme, že někdo z nás potřebuje a/nebo si zaslouží lásku nebo uznání. Nemám ráda tleskání, protože se někdy stává symbolem oblíbenosti (hlasitější = oblíbenější). Děti jsou v tomhle docela úžasné. Někdo se podělí o psaní o smutku a znaky se prostě zvednou. Rozpláče mě to.“

Nezapojujte se do hádky s žákem.

Podobně jako u jedničky – zapojení se do ostré hádky nepřináší nic jiného, než že žákovi ukážete, že má moc ovládat vaše emoce. Když žáka usměrňujete nebo mu udělujete důsledek, udělejte ho v klidu a ihned přejděte k nějakému úkolu, ať už je to pokračování ve výuce nebo zakládání složek. Žák může něco namítat nebo se vás snažit vyvést z míry, ale vy budete zjevně zaneprázdněni tím, co právě děláte, abyste si toho všimli.

Rozesmějte je!“

Jedním z nejlepších způsobů, jak dosáhnout toho, aby vám děti zobaly z ruky, je ukázat svůj smysl pro humor. Zasmějte se sami sobě! Přidejte ke svým závěrečným otázkám hloupé otázky! Oblékněte se do něčeho, co souvisí s vaší výukou! (Jen nepoužívejte humor k přesměrování vážného porušení pravidel nebo k uvedení studenta do rozpaků.)

Doufejme, že se letos ve třídě neocitnete jako kotě nebo drak, ale někde mezi tím. Třeba jako kůň. Nebo gryf.

Jaký je váš nejlepší tip na vedení třídy na střední a vysoké škole? Pojďte se s námi podělit do naší skupiny WeAreTeachers HELPLINE na Facebooku.

Připomeňte si, proč je výuka na střední škole tak těžká.

Doporučujeme.