Tady je několik z nich:

Mýtus č. 1: Občanská válka nebyla o otroctví.

Nejrozšířenější mýtus je zároveň tím nejzákladnějším. V celé Americe 60 až 75 procent středoškolských učitelů dějepisu věří a učí, že Jih se oddělil kvůli právům státu, řekl Jim Loewen, autor knihy Lži, které mi řekl můj učitel: Everything Your American History Textbook Got Wrong“ (Touchstone, 1996) a spolueditor knihy „The Confederate and Neo-Confederate Reader: (The ‚Great Truth‘ about ‚Lost Cause‘)“. (University Press of Mississippi, 2010).

„Je to naprostý nesmysl,“ řekl Loewen serveru LiveScience. „A tím B.S. myslím ‚špatnou vědeckou práci‘.“

Ve skutečnosti, řekl Loewen, původní dokumenty Konfederace zcela jasně ukazují, že válka byla založena na jediné věci: otroctví. Například Mississippi ve svém prohlášení o odtržení vysvětlovalo: „Naše pozice je důkladně ztotožněna s institucí otroctví – největším materiálním zájmem světa … úder na otroctví je úderem na obchod a civilizaci.“ Jižní Karolína ve svém prohlášení o odtržení skutečně vystupuje proti právu států přijímat vlastní zákony – alespoň pokud jsou tyto zákony v rozporu s otrokářstvím. „Ve státě New York bylo jejími soudy odepřeno dokonce i právo průjezdu otroků,“ uvádí se v dokumentu. Právo tranzitu podle Loewena znamenalo právo otrokářů brát s sebou své otroky na cesty do neotrokářských států.

Ve svém zdůvodnění secese Texas shrnuje svůj názor na unii postavenou na otroctví: „Považujeme za nepopiratelnou pravdu, že vlády jednotlivých států i samotné konfederace byly zřízeny výhradně bílou rasou pro ně samotné a jejich potomstvo; že africká rasa se na jejich zřízení nijak nepodílela; že byla právem považována za podřadnou a závislou rasu a pouze v tomto stavu mohla být její existence v této zemi prospěšná nebo snesitelná.“

Mýtus, že válka nebyla o otroctví, se zdá být pro mnoho lidí sebeochranným mýtem, řekl Stan Deaton, vedoucí historik Georgijské historické společnosti.

„Lidé si myslí, že to nějak démonizuje jejich předky,“ že bojovali za otroctví, řekl Deaton serveru LiveScience. Lidé, kteří tehdy bojovali, si však velmi dobře uvědomovali, co je v sázce, řekl Deaton.

„je náš problém,“ řekl. „Nemyslím si, že to byl jejich problém.“

Mýtus č. 2: Unie šla do války, aby ukončila otroctví.

Někdy se podle Loewena mytologizuje, že Sever šel do války, aby osvobodil otroky. To je spíše špatná historie, řekl Loewen: „Sever šel do války, aby udržel Unii pohromadě.“

Prezident Abraham Lincoln byl osobně proti otroctví, ale ve své první inauguraci dal jasně najevo, že uklidnění jižních států je důležitější. Citoval sám sebe v jiných projevech a řekl: „Nemám v úmyslu přímo ani nepřímo zasahovat do instituce otroctví ve státech, kde existuje. Domnívám se, že k tomu nemám žádné zákonné právo, a nemám k tomu ani žádný sklon.“

Abolicionismus v armádě Unie rostl, když vojáci viděli, že se k nim otroci hrnou za svobodou, což bylo v rozporu s mýty o tom, že otroctví je pro Afroameričany vhodným postavením, uvedl Loewen. Ale teprve proklamace o osvobození z roku 1863 – která ponechala otroctví v pohraničních státech, které se neoddělily – učinila z ukončení otroctví Konfederace oficiální cíl Unie.

Mýtus č. 3: Černoši, svobodní i otroci, bojovali za Konfederaci.

Spor o to, zda černoši vzali do rukou zbraně, aby bojovali za vládu, která je zotročila, je hořký, ale historici tento mýtus vyvrátili, řekl Deaton.

„Je to prostě nesmysl,“ řekl.

Loewen souhlasil.

„Je to naprosto nepravdivé,“ řekl Loewen. „Jedním z důvodů, proč víme, že je to nepravdivé, bylo to, že Konfederace svou politikou kategoricky nedovolovala černochům být vojáky až do března 1865.“

Tato myšlenka se objevila již dříve, napsal v roce 2006 v časopise Reviews in American History historik z University of Tennessee Stephen Ash. V lednu 1864 navrhl generálmajor Konfederace Patrick R. Cleburne zařazení otroků do armády. Když tento návrh uslyšel prezident Konfederace Jefferson Davis, napsal Ash, „nejenže tuto myšlenku odmítl, ale také nařídil, aby se od tohoto tématu upustilo a v armádě se o něm už nikdy nemluvilo.“

Přibližně tři týdny před koncem občanské války však zoufalý Davis změnil názor. V té době už byla válka prohraná a do armády se přihlásilo jen málo černochů, pokud vůbec nějací.

Bělošští důstojníci si přivedli své otroky na frontu, kde byli nuceni sloužit při praní prádla a vaření, uvedl Loewen.

Mýtus č. 4: Období před občanskou válkou bylo nejnižším bodem rasových vztahů v USA.

Otroctví bylo bezpochyby nejnižším bodem, ale období mezi lety 1890 a 1940 bylo „nadirem rasových vztahů“, řekl Loewen. Drobné krůčky směrem k rasové rovnosti byly zvráceny. Například v 80. letech 19. století, desítky let předtím, než Jackie Robinson vstoupil na prvoligové hřiště, se několik černošských hráčů baseballu postavilo rasismu a hrálo profesionální ligu. To vše se změnilo v 90. letech 19. století, řekl Loewen.

„Právě v těchto desetiletích se bělošská ideologie stala rasističtější než kdykoli jindy,“ řekl Loewen. Eugenika vzkvétala, stejně jako segregace a „města při západu slunce“, kam černoši buď oficiálně, nebo neoficiálně nesměli.

„V tomto období Sever neopraví jižanské historiky za tvrzení, že otroctví a rasa neměly s občanskou válkou nic společného,“ řekl Loewen. „Sever se sám chová neuvěřitelně rasisticky.“

Nad rasovými vztahy vznikly mýty 1-3, řekl Loewen. Podle něj také předznamenal vazby na Dixie, které nyní hlásají státy Unie, jako je Západní Virginie a Kentucky.

„Kentucky se nikdy neoddělilo. Poslali však 35 000 vojáků do Konfederace a 90 000 do Spojených států.“ Řekl Loewen. „Dnes má Kentucky 74 památníků z občanské války. Dva jsou pro USA a 72 pro Konfederaci.“

Částí nového ztvárnění občanské války mohla být snaha urovnat vztahy mezi Severem a Jihem, řekl Deaton.

„Jedním ze způsobů, jak zemi po občanské válce znovu sblížit, je přestat mluvit o tom, co ji způsobilo,“ řekl Deaton. „Abyste to dokázali, musíte přestat mluvit o otroctví, protože je to velmi ošklivá věc.“

Mýtus č. 5: Chirurgové z občanské války byli řezníci, kteří odsekávali končetiny bez anestezie.

Je to klišé z občanské války: statečný voják si lokne whisky a zakousne se do kulky, zatímco chirurg mu pilkou na železo uřízne jednu z končetin. Naštěstí pro oběti občanské války nebyla polní chirurgie tak brutální. Podle Národního muzea zdraví a medicíny (National Museum of Health and Medicine) polní chirurgové Unie i Konfederace běžně používali anestetika (většinou chloroform).

„Podle toho, co můžeme říct, byla anestezie celkem běžně dostupná,“ řekl George Wunderlich, výkonný ředitel Národního muzea medicíny občanské války ve Fredericku ve státě Md. „Chirurgové Konfederace hovoří o tom, že ji používali až do konce války.“

Válečné depeše lékařů jasně ukazují, že anestezie byla považována za klíčovou součást chirurgie, řekl Wunderlich. Když chirurgům došel choloroform a éter, odkládali operaci.

Medicína za občanské války byla vyspělejší, než si mnozí lidé myslí, řekl Wunderlich. Podle statistik vedených Armádním lékařským muzeem proběhlo téměř 30 000 amputací v důsledku zranění na bojišti. Tyto amputace však nebyly důkazem pilovitých lékařů. Ve válce se spíše používaly kulky „minie ball“ velké ráže, které obzvláště dobře drtily končetiny. Amputace byla často bezpečnější variantou než pokusy o záchranu končetiny, které mohly v době před antibiotiky vést ke smrtelným infekcím. Amputace se také dala velmi dobře přežít:

Mýtus č. 6: Kulka z občanské války oplodnila mladou ženu z Virginie.

Jeden z nejpodivnějších příběhů z občanské války vypráví o mladé ženě z Virginie, která stála na verandě, zatímco poblíž probíhala bitva. Údajně zbloudilá kulka prošla šourkem vojáka a vnikla do dělohy mladé ženy. Přežila, jen aby o devět měsíců později porodila chlapce s kulkou zaseknutou v šourku.

Pokud to zní příliš neuvěřitelně, než aby to byla pravda, tak to pravda je. Podle vyvracejícího webu Snopes.com se tento příběh poprvé objevil v časopise The American Medical Weekly v roce 1874. Článek, který napsal jistý „L. G. Capers“, byl zjevně vtip, jak o dva týdny později upřesnil redaktor časopisu. Přesto se příběh rozšířil prostřednictvím tak různých médií, jako je „Dear Abby“ a pořad televize Fox „House“.

Sledovat můžete vedoucí autorku LiveScience Stephanii Pappasovou na Twitteru @sipappas.

.