Kdybyste byli hráčem NBA a mohli si vybrat, za kterého trenéra byste hráli? Když jsme se nad tím zamysleli, přišli jsme s vlastním seznamem.

Při sestavování tohoto seznamu jsme zvažovali, co hráči od svého trenéra chtějí. Stejně jako člověk v jakémkoli zaměstnání, i hráč NBA chce být šťastný a úspěšný. V NBA to znamená být v sehraném a vítězném týmu a zároveň dosáhnout svého osobního potenciálu.

V ideálním případě by tedy hráč měl hledat trenéra, který vyhrává, podporuje produktivní pracovní prostředí a rozvíjí své hráče. Trenéři jsou zde seřazeni podle toho, jak dobře splňují tyto tři standardy.

Všechny trenérské záznamy byly získány z registru trenérů NBA společnosti Basketball Reference. Roční výkony získáte po kliknutí na jméno trenéra v registru.

Rick Adelman je mezi trenéry NBA osmý v počtu vítězství všech dob a na desátém místě je v seznamu vítězství po sezóně. Je jedním z pouhých čtyř trenérů v historii NBA, kteří mají na kontě alespoň 1 000 výher v základní části a vítězství v play-off.

Je také jediným z těchto čtyř trenérů (další tři jsou Phil Jackson, Pat Riley a Larry Brown), který nemá na kontě titul mistra NBA.

Adelman během své kariéry prokázal schopnost přizpůsobit se zcela odlišným typům soupisek. Zvítězil s Portlandem Trail Blazers a Clydem Drexlerem, který se dvakrát dostal do finále NBA. Podařilo se mu to i s týmem Sacramento Kings vedeným Chrisem Webberem, který se dostal až do finále Západní konference. Dokázal to i s Houston Rockets v čele s Yao Mingem, kteří se dostali až do semifinále konference.

Adelman také vychoval celou řadu hráčů, a to nejen výše uvedené superhvězdy. Z pozdních výběrů v draftu, jako je Luis Scola, udělal osvědčené hráče a někdy i All-Stars, jako tomu bylo v případě Terryho Portera.

Adelmanovy kariérní úspěchy mu zajišťují místo v tomto seznamu, ale to, že se mu navzdory jeho délce nepodařilo vyhrát titul, je důvodem, proč není výše.

„Když jsem mluvil o možnosti, že bych znovu podepsal smlouvu, vždycky jsem říkal, že jednou z věcí, kterou bychom museli mít, je skvělý trenér.“ „Pokud je to pravda, tak máme skvělého trenéra.“ Kevin Love o zvěstech, které kolovaly krátce po Adelmanově nástupu, podle Jerryho Zgody z deníku Minneapolis Star Tribune.

Rick Carlisle

Rick Carlisle je jedním ze čtyř aktivních trenérů, kteří mají mistrovský titul. Trénoval tři týmy NBA a ve všech případech dovedl tým alespoň do finále konference.

První tým, Detroit Pistons, se v roce 2003 dostal do finále konference, než Carlislea nahradil Larry Brown, i když Carlisle Browna porazil a dostal se do finále Východní konference. Ironií osudu jeho bývalý tým porazil v následujícím finále konference jeho nový tým, Indiana Pacers, a vyhrál mistrovství.

Poté se přesunul do Dallasu Mavericks. V jeho třetím roce tam tým konečně vyhrál titul NBA, a to tak, že se pomstil týmu, který ho předtím porazil ve finále, Miami Heat.

Ačkoli heroický výkon Dirka Nowitzkiho po sezóně byl jistě důležitou součástí důvodu, stejně tak způsob, jakým Carlisleovy plány donutily LeBrona Jamese z Heat dostat se do situací, ve kterých se necítil dobře, což mu zase způsobilo problémy.

Carlisle má za sebou vítězství. Jeho bilance při rozvoji mladších hráčů je poněkud problematičtější. I když má určitý kredit za rozvoj Dannyho Grangera v době, kdy působil v Pacers, je těžké najít hráče mladší 25 let, kteří s ním měli větší úspěch.

Vynikající práci odvedl s veterány a člověk by si myslel, že to bude znamenat, že k němu budou chodit veteráni. Nedávná historie však ukazuje, že hráči se do Dallasu nehrnou.

„Rick tu samozřejmě prožil skvělé čtyři roky. Dovedl nás do země zaslíbené s týmem, o kterém si asi nikdo nemyslel, že by to mohl dokázat. Myslím, že za ty roky našel dobrý mix, kdy kladl velký důraz na obranu a umožnil (Jasonu) Kiddovi pohyb a dal mu volnost v útočné fázi. Někdy odvedl dobrou práci, když nám šel z cesty a nechal nás hrát, a když viděl, že se věci nevyvíjejí tak dobře, zavolal nějakou hru a trochu nás vtáhl zpátky.“ Dirk Nowitzki o tom, zda by Mavericks měli prodloužit Carlisleovu smlouvu podle Tima MacMahona, ESPN Dallas.

Frank Vogel

Franku Vogelovi se konečně začíná dostávat uznání, které si jako jeden z nejlepších trenérů NBA zaslouží. Zformoval z Indiany Pacers nejlepší tým ligy, přestože nemá žádného elitního hráče NBA.

Je jen málo týmů, které můžete zařadit před Pacers. Jsou tu Miami Heat, San Antonio Spurs, Oklahoma City Thunder a Chicago Bulls. Někdo by mohl polemizovat, zda jsou všechny tyto soupisky lepší než Pacers, ale to je sporné. Všechny tyto týmy mají na soupisce alespoň jednoho hráče lepšího než nejlepší hráč Pacers Paul George.

Vogel ze svých hráčů dostává maximum a podporuje rodinné a vítězné prostředí. O tom svědčí i to, že David West nejenže v létě znovu podepsal smlouvu s Pacers, ale ani neuvažoval o tom, že by šel někam jinam.

Vogelovy obranné systémy se blíží tomu, aby mohly konkurovat těm, které používá Tom Thibodeau. Za celé dvě sezony ve funkci hlavního trenéra měli Vogelovi Pacers čtvrtou nejúčinnější obranu v lize. Jeho útok už tak působivý není, Indiana měla loni pouze 20. nejefektivnější útok, i když absence Dannyho Grangera tomu pravděpodobně nepomohla.

Jeho schopnosti rozvíjet hráče jsou nepopiratelné. Zřejmým jménem je zde George, nejužitečnější hráč minulé sezony, ale pod jeho vedením vyrostli i další hráči, například Lance Stephenson. Rychle stoupá na žebříčku nejlepších trenérů NBA.

„Tohle je moje skupina. Tohle jsou moji kluci. Víte, nedokážu si představit, že bych šel někam jinam.“ David West po prohře s Miami Heat v sedmém zápase finále Východní kofnerence.

Erik Spoelstra

Erik Spoelstra je v současnosti možná nejvíce přeceňovaným i podceňovaným trenérem NBA zároveň. Někteří poukazují na to, že jako důkaz toho, že je skvělý trenér, přivedl Miami Heat k zisku dvou titulů.

Jiní tvrdí, že Heat s LeBronem Jamesem, Dwyanem Wadem a Chrisem Boshem v dresu by „trénovala“ i průměrně inteligentní opice.

Pravda je někde uprostřed. Nelze sice popřít, že Spoelstra nesmírně těží z toho, že má tak talentovaný kádr, ale je také pravda, že při jejich koučování má jedinečné problémy. Musel totiž přijít na to, jak těmto třem hráčům pomoci spolupracovat a přizpůsobit jejich hru tak, aby vyhrávali.

James se musel stát více post-up hráčem, než tomu bylo v minulosti. Wade se začal Jamesovi podřizovat a přijal roli „Robina“ místo „Batmana“. Bosh se přesunul na pozici centra, přestože raději hraje na pozici power forwarda. To vše Spoelstra vymyslel a díky tomu „small ball“ vyhrává tituly.

V průběhu mnoha sérií také provedl úpravy, které změnily průběh zápasu, jako například zařazení Mikea Millera do základní sestavy ve čtvrtém zápase letošního finále.

Co se týče vítězství a řízení týmu, Spoelstra prokázal více, než jsou mu mnozí ochotni přiznat. Přesto toho z hlediska rozvoje hráčů zatím moc nepředvedl. Většina hráčů, které trénoval, jsou zkušení veteráni.

Ten růst, který předvedli, je spíše výsledkem mimosezónní práce, kterou se rozhodli vynaložit, než Spoelstrova přímého koučování. Mladší hráči, jako Norris Cole, Mario Chalmers a Joel Anthony, zaznamenali jen malý pokrok.

(Někteří budou křičet, že Spoelstra odvedl s Colem skvělou práci. Po Coleovi je však převzato devět hráčů, kteří mají více podílů na výhrách než on. To nesvědčí o růstu.“

Spoelstra si místo na tomto seznamu zaslouží, ale jeho neschopnost prokázat, že dokáže rozvíjet mladší hráče, ho drží mimo první trojici.

„Myslím, že to je pro nás nejdůležitější, vztah trenéra a hráče. Je to prostě důvěra. Jakmile jsme si začali důvěřovat, tým se začal zlepšovat.“ LeBron James o svém vztahu se Spoelstrou podle TJ Manotoca z ABS-CBN News.

Doc Rivers

Doc Rivers umí skvěle řídit svůj tým. Se stárnoucí velkou trojkou Bostonu Celtics Kevinem Garnettem, Rayem Allenem a Paulem Piercem řídil jejich herní čas a plánování tak, že se zdálo, že Celtics jsou po sezóně vždy lepší než v základní části.

Jediní dva trenéři s více výhrami jsou Rick Adelman a Gregg Popovich. Ano, Rivers je vítěz.

Pokud jde o rozvoj hráčů, je poměrně efektivní. Existuje několik úspěšných příběhů; nejpozoruhodnější z nich je, jak přivedl Rajona Ronda. Dobře se rozvíjí Avery Bradley a Jared Sullinger byl slibný, než se zranil.

Přesto by na trenéra se čtrnáctiletou praxí mohl být seznam hráčů, které vychoval, delší, než je.

Ačkoli Rivers vyhrál se Celtics jeden prsten a jindy se dostal do finále, někteří by namítli, že s tím, co tam měl, měl naložit lépe.

Pokud bychom hodnotili jen nejlepší trenéry, mohlo by to mít solidní smysl, ale hráči Riverse milují a chtějí za něj hrát. Jen se zeptej Chrise Paula. Proto je v našem žebříčku na třetím místě.

„Mám tě rád, chlape“. Kevin Garnett Docu Riversovi po zápase, který se ukázal jako jejich poslední společný podle Jackieho MacMullana z ESPN Boston.

Tom Thibodeau

Tom Thibodeau je nejrychlejším trenérem v historii NBA, který dosáhl 100 vítězství, a jediným, který kdy vedl ligu v počtu vítězství v prvních dvou letech. Má také nejvyšší procento vítězství ze všech současných trenérů.

Jeho obranné systémy jsou tak účinné, že změnily NBA. Týmy okopírovaly Thibodeauovy zásady, a to nutí útoky ke změnám. (Vynikající článek, který podrobně popisuje, jak a proč tomu tak je, najdete v článku Zacha Lowea z Grantlandu zde.)

Možná nejpůsobivější trenérská práce Thibodeaua přišla v době, kdy měl právě v minulé sezoně nejnižší procento výher. Chicago Bulls se s kádrem složeným převážně z vyřazených hráčů, mizery a pozdních výběrů dokázalo „probojovat“ k pátému nejlepšímu výsledku Východní konference.

Poté, když Nate Robinson zvracel u postranní čáry, Luol Deng odháněl smrtku a Joakim Noah se potácel na dvou špatných nohách, a to vše uprostřed hluku a rozptýlení z toho, že se Derrick Rose nevrátí, Bulls nejenže porazili Brooklyn Nets v prvním kole, ale dokonce šokovali Miami Heat a ukradli jim první zápas druhého kola.

Toto se stalo Thibodeauovým trenérským životopisem. Díky němu jsou hráči lepší a týmy, které trénuje, jsou větší než součet jejich částí. Právě to vedlo Adriana Wojnarowského z Yahoo! k tomu, aby řekl: „Thibodeau je nejvzácnějším zbožím v NBA: nesporným rozdílovým hráčem na lavičce.“

Derrick Rose se pod Thibodeauem stal z vycházející hvězdy MVP. Luol Deng a Joakim Noah se stali All-Stars. Jimmy Butler se stal jednou z největších krádeží v den draftu v poslední době. Omer Asik, který byl vybrán ve druhém kole draftu, se stal právoplatným středním útočníkem. O Thibodeauově hráčském vývoji není pochyb.

Nějakou dobu se spekulovalo, že se jeho křik nakonec dostane týmu pod kůži. To se však nepotvrdilo. Sice neustále křičí (snad i když je sám ve sprše), ale zároveň má se svým týmem osvědčený vztah.

Hráči vědí, že jim Thibodeau vždycky kryje záda, bez ohledu na situaci. I když ho fanoušci a média prakticky prosí, aby hráče hodil pod autobus (např. Carlose Boozera v danou chvíli), neudělá to.

Jedním otazníkem u Thibodeaua je řízení minutáže. Zatímco některé stížnosti jsou přehnané (například komplikace Luola Denga s odběrem míchy pravděpodobně nemají až takovou souvislost s jeho herním časem), jiné jsou realističtější. Noahova anamnéza zánětu plantární fascie by měla omezit jeho herní čas.

Pokud Thibodeau někdy dostane zdravý tým do play-off, dávejte si pozor.

Je to někdo, kdo miluje hru stejně jako já. A to je dost těžké. Když miluješ basketbal víc než já, musím před tebou smeknout klobouk“. Derrick Rose o Tomu Thibodeauovi podle K.C. Johnsona z Chicago Tribune.

Gregg Popovich

Pokud chcete od trenéra všechno, pak je Gregg Popovich váš člověk.

Žádný aktivní trenér nevyhrál více zápasů po sezóně (133), konferenčních šampionátů (pět) ani mistrovství NBA (čtyři). Je druhý v počtu výher (905) a zápasů (1328), ačkoli pět trenérů prohrálo více než jeho 433 zápasů. Pouze Tom Thibodeau (.683) má lepší procento vítězství než Popovichovo 0,681, ale to je nepatrný rozdíl a Thibodeauova bilance má mnohem menší vzorek.

V historii NBA jsou tři trenéři s 500 výhrami, kteří vyhráli 60 procent zápasů v základní části i po sezoně. Jsou to Phil Jackson, Pat Riley a Gregg Popovich. Přidejte ještě Reda Auerbacha a máte Mount Rushmore trenérů NBA.

Popovichovi se příznačně přezdívá „Pop“. Je to milující, ale nevrlý otec klubu. Křičí. Dupe. Vrčí. Děsí špatně oblečené reportéry u postranní čáry. Ale vždycky víte, že má na srdci nejlepší zájmy hráčů.

Je to mistr X a O. Jeho schopnost rozvíjet hráče dělá z draftu NBA výsměch, protože Tim Duncan je jediným vylosovaným hráčem v týmu, který se rok co rok drží na vrcholu tabulky NBA. Popovich stále vyhrává s nákupy z waiver-wire, výběry ve druhém kole draftu a hráči z D-Leagu, o kterých jste nikdy neslyšeli.

Pokud jsem hráč, mohu hrát za kohokoli chci a všechny ostatní věci jsou stejné, vyberu si Popa.

„Nevím, jak to basketbal ukončí. Myslím, že tihle kluci budou kamarádi, dokud nezemřou.“ Monty Williams o vztahu mezi Timem Duncanem a Popovichem podle Elizabeth Merrill z ESPN.