Lidé se chovají opravdu nevábně, když ve vztahu ztratí sami sebe.

Vím to důvěrně, protože se s tím denně setkávám ve své práci, ale také proto, že se to stalo mně.

Vlastní vztah procházel bouřlivým obdobím. A po spoustě racionálního sebezkoumání jsem došel k depresivnímu závěru, že jsem udělal přesný opak toho, co učím, a to je…

Úplně a zcela jsem ztratil sám sebe.

No, „ztratit sám sebe ve vztahu“ je otřepaná fráze, kterou koučové vztahů – včetně mě – nadhazují VŽDY. Ale všimla jsem si, že lidé o tom sice mohou mluvit, ale nezabývají se tím, jak se to děje, příliš často.

Můžu se ohlédnout za mnoha vlastními neúspěšnými vztahy a téměř přesně určit čas, kdy se to stalo, ale tentokrát mi v reálném čase došlo děsivé poznání, že to kazím.

Proto jsem o tom musel napsat – jednak proto, abych pomohl vám, milí čtenáři, A jednak proto, abych si udělal hrubého průvodce – plán, aby se to už nikdy, nikdy neopakovalo.

Tady je 9 nejzřetelnějších příznaků, že jste ve vztahu úplně ztratili sami sebe:

1. Co se děje? Ztratili jste kontakt s vlastními cíli, vášněmi a životním smyslem

Pamatujete si, jak jste byli plní naděje? Máte pocit, že to bylo rozdrceno a že jste nechali svůj životní cíl ustoupit do pozadí?“

To je velká červená vlajka, že jste dovolili, abyste se ve vašem vztahu dostali na druhou kolej.

2. Jaké jsou vaše životní cíle? Místo toho, abyste o svých přáních a touhách mluvili nahlas, necháváte je důsledně ustupovat do pozadí?“

Nejsem si jistý, proč se někdy zdá tak důležité vzdát se toho, co chceme, kvůli tomu, co si MYSLÍME, že chce ve vztahu někdo jiný.

Děláme to ve prospěch… uznání?

Možná proto, že stejně jako vyluxování celého pytlíku Doritos, ignorování toho, co opravdu chceme, je v danou chvíli skvělý pocit.

Když ignorujeme věci, jako jsou naše touhy a přání, které jsou chaotické a vyžadují tvrdou práci, můžeme strčit hlavu do písku. Nemusíme s nimi nic dělat. Můžeme pokračovat, jako by se nic nedělo, dokud nás nepřepadne taková lítost a nelibost, že už to prostě nevydržíme.

3. Procházíte pohyby

Pro většinu lidí probíhá život nějak tak, že se probudí, odvedou děti do školy, jdou do práce, věnují se dětem, spí. Opláchni se. Opakuj. O víkendu si vyhraďte pár minut „kvalitního času“.

Opakujte.

Takhle jste si to pravděpodobně vůbec nepředstavovali, když jste byli děti a plánovali jste si, jak bude váš život probíhat. Pokud to nebylo dost špatné, zdá se, že i váš smysl pro humor má přestávku.

4. Žijete ustaraný život plný obav, lomení rukama a strachu

Dovolili jste, aby na vás číhalo strašidelné „co kdyby“ a ovládlo váš život. „Co když“ zemřete při té ohnivé havárii? Raději si tu motorku nekupujte. „Co když“ se nikdy nestanete slavnými a nebudete dělat své umění? Raději se ani neobtěžujte nic kreslit. „Co když vaše manželka nevyjede na dálnici správným výjezdem? Mohli byste mít zpoždění!“ Ta hrůza. „Co když…“ „Co když…“ „Co když…“

Je to vyčerpávající a je to past. Strach a obavy nám namlouvají, že máme vše pod kontrolou, zatímco ve skutečnosti máme kontrolu nulovou. Tato bezdůvodnost je děsivá i osvobozující zároveň, záleží na tom, kolik radosti do svého života vpustíte. Právě teď je to naprosto ohromující.

5. Kontroluješ a perfekcionisticky se chováš k lidem kolem sebe

Přestože realita tvého každodenního života je taková, že se nudíš k smrti a pracuješ na poloviční úrovni radosti, než bys mohl, jsi na tom všem podivně závislý, takže je pro tebe životně důležité, aby se VŠICHNI OSTATNÍ chovali tak, jak očekáváš. Možná proto, že už ani nevíš, kdo jsi, ale jsi docela přesvědčený, že máš pravdu v tom, jak se chovají všichni ostatní.

Kdyby byl někdo jiný šťastný nebo následoval svou vlastní blaženost, donutilo by tě to zamyslet se nad svým vlastním nedostatkem téhož. Au.

6. Nejdřív se staráš o potřeby ostatních, což tě tiše sžírá

Ale není to tak docela tiché, protože všichni kolem tebe cítí jedovatou zášť, která prosakuje tvými póry jako splašky ve vyluhovacím poli.

Všem kolem sebe připadáš jako trpělivý, nastrčený mučedník. Mučednictví možná funguje u náboženských postav, ale obětovat se pro svůj vztah není dobré pro tebe a je to smrtelný úder pro přitažlivost tvého partnera k tobě.

Když nepřijmeš odpovědnost za to, že jsi nechal zhasnout své VLASTNÍ světlo, je snadné se rozhlédnout kolem sebe a rozhodnout se, že za to může někdo jiný. To je zároveň výmluva a způsob, jak se zbavit odpovědnosti za vlastní štěstí.

7. Váš emoční rozsah je otupený – žijete tak trochu v území limbu mezi neutrálem, vztekem a rozhořčením

Radost a skutečné štěstí jsou pomíjivé. Možná nejste úzkostní a depresivní (mnozí jsou), ale přinejmenším s nimi koketujete. Bohužel, vaše schopnost prožívat hněv tam pravděpodobně kdykoli bublá přímo pod povrchem, připravená vyskočit a ublížit někomu, kdo jí stojí v cestě.

8. Cokoli, co zaplní prázdnotu

Protože skutečná radost se zdá být tak vzdálená, že je prakticky nedosažitelná, je lákavé hledat něco… cokoli, co by zaplnilo hlodající díru ve vašem nitru a duši.

Dočasná úleva, jako je ztráta celých dnů kvůli maratonům Netflixu, přejídání se z domu i z bytu, pití a nakupování, je alespoň úlevou, jakkoli dočasnou.“

9. Ať už se jedná o jakoukoli dočasnou úlevu, není to nic, co by se dalo považovat za úlevu. Beznadějný pocit, že jste se zaprodali, se vplétá do vašeho vnitřního dialogu

„Tohle není všechno, na co se těšíte“ je v podstatě vaše mantra.

Pamatujete si na ty naděje a sny, o kterých jsem mluvil předtím? Každé ráno se probouzíš s nejasným pocitem, že „to nebude ono“. Skutečně: pokud budeš pokračovat v tomto náměsíčném, zombie, polovičatém směru, kterým se ubíráš, tak se to NESTANE.

Pokud neuděláš změnu.

Víte, jak vám v letadle při bezpečnostní ukázce řeknou, abyste si nejdřív nasadili kyslíkovou masku? Víte, protože byste zemřeli, kdybyste se snažili pomoci ostatním dřív než sobě? Ztratit se je jako vyhodit vlastní kyslíkovou masku z okna a pak se snažit sdílet masku svého partnera.

Nechat se ztratit ve svém vztahu je klaustrofobické, toxické pro vás oba a dlouhodobě nemožné.

Pokud se v tom vidíte, je čas udělat změnu. Nechť je to váš jemný budíček. Uděláme to společně.

Tento příspěvek vznikl na webu Attract the One (Přitáhni si toho pravého).