Vyhledal však poradce, který ho upozornil, že Quinton udělal za několik měsíců neuvěřitelný pokrok. Rozkvétal „jako květina nečekaně rostoucí na stinném místě“, právě tam, kde byl. Pan Arauz si uvědomil, že by skutečně mohl zvládnout osamělé rodičovství, a v roce 2016 Quintona adoptoval. Pan Arauz změnil zaměstnání a oba se přestěhovali, ale stále jsou spolu doma i ve škole – nyní je Quintonovým učitelem šesté třídy ve Forest Lake Education Center v Longwoodu na Floridě.

Pan Arauz je součástí malého, ale rostoucího trendu: svobodných mužů, kteří adoptují. Určit celostátní statistiky adopcí je obtížné, protože k adopcím dochází různými cestami včetně pěstounské péče a soukromých agentur a mezi jednotlivci. Podle čísel zveřejněných v červnu 2016 ze systému pro podávání zpráv o adopcích a pěstounské péči (Adoption and Foster Care Analysis & Reporting System) bylo z téměř 428 000 dětí v pěstounské péči 53 549 adoptováno za účasti veřejné agentury pro péči o děti. Ve většině případů (68 %) adoptují děti z pěstounské péče manželské páry, následují svobodné ženy (26 %). Tři procenta tvoří nesezdané páry a zbývající 3 procenta svobodní muži.

Přestože je toto procento nízké, Kathy Ledesma, národní ředitelka projektu AdoptUSKids, projektu Ministerstva zdravotnictví & Human Services USA. Children’s Bureau, uvedla, že představuje malý nárůst – adopce svobodnými muži se po mnoho let pohybovala na úrovni 2 %.

Ve hře je několik faktorů, které vysvětlují, proč neadoptuje více svobodných mužů.

„Historicky adoptovali bělošští ženatí lidé. V průběhu několika desetiletí se však toto paradigma změnilo,“ říká Adam Pertman, prezident Národního centra pro adopci a trvalou péči se sídlem v Massachusetts a autor knihy „Národ adopcí: „Jak adopční revoluce mění naše rodiny – a Ameriku“. Pan Pertman uvádí, že na adopci mají vliv měnící se postoje, předsudky a společenské změny. „Muži sami sebe nevnímali jako správné osamělé rodiče a společnost je nevnímala jako správné osamělé rodiče. To se rozhodně mění,“ řekl. „Není to žádný boom změn. Je to postupná změna.“

Paní Ledesma uvedla, že v systému péče o děti přetrvává předsudek, že děti potřebují matky více než otce a že děti jsou jaksi bezpečnější u žen než u mužů.

„To není naše zkušenost v AdoptUSKids,“ řekla. Organizace nabádá odborníky na zprostředkování, aby se na potenciální adoptivní rodiče dívali podle jejich rodičovských schopností a aby tak činili s podporou rodiny a přátel a nezakládali schválení na nějakém znaku, jako je rasa, etnický původ, národnost nebo pohlaví.