Afghánistán Obsah
Krajině dominují hory, které tvoří terénní kostru, protínají střed země a probíhají zpravidla ve směru severovýchod-jihozápad.Více než 49 procent celkové rozlohy leží ve výšce nad 2 000 metrů. Ačkoli se geografové rozcházejí v názoru na rozdělení těchto pohoří do soustav, shodují se na tom, že nejdůležitější soustava Hindúkuš je nejzápadnějším pokračováním pohoří Pamír, Karakorum a Himálaj.
Původ pojmu Hindúkuš (což v překladu znamená Hindský zabiják) je rovněž předmětem sporů. Byly předloženy tři možnosti: že hory připomínají indické otroky, kteří v horách zahynuli při přepravě na středoasijské trhy s otroky; že název je pouhou zkratkou z Hindukoš, předislámského názvu hor, které oddělovaly hinduistický jižní Afghánistán od nehinduistického severního Afghánistánu; nebo že název je domnělým avestským pojmenováním znamenajícím „vodní hory“.
Vrcholky hor ve východní části země dosahují více než 7 000 metrů. Nejvyšší z nich je Novšak se 7 485 metry. Mount Everest v Nepálu je vysoký 8 796 metrů. Pohoří Pamír, které Afghánci nazývají „střechou světa“, zasahuje do Tádžikistánu, Číny a Kašmíru.
Hory systému Hindúkuš se směrem na západ zmenšují: směrem do středu, v blízkosti Kábulu, dosahují výšky 4 500 až 6 000 metrů; na západě dosahují výšky 3 500 až 4 000 metrů. Průměrná výška Hindúkuše je 4 500 metrů. Systém Hindúkuše se v příčném směru táhne asi 966 kilometrů a jeho střední severojižní rozměry činí asi 240 kilometrů. Pouze asi 600 kilometrů systému Hindúkuš se nazývá pohoří Hindúkuš. Zbytek soustavy tvoří četná menšípohoří včetně Koh-e Baba; Salang; Koh-e Paghman; Spin Ghar (nazývaný též východní Safid Koh); Sulejman; Siah Koh; Koh-e Khwaja Mohammad;Selseleh-e Band-e Turkestan. Západní Safid Koh, Siah Band a Doshakhare jsou západními učenci běžně označovány jako Paropamisus.
Hory protíná množství vysokých průsmyků (kotal), které tvoří strategicky důležitou síť pro tranzit karavan. Nejdůležitějším horským průsmykem je Kotal-e Salang (3 878 m); spojuje Kábul a místa na jihu se severním Afghánistánem. Dokončení tunelu v tomto průsmyku v roce 1964 zkrátilo dobu cesty mezi Kábulem a severem na několik hodin. Dřívějšípřístup na sever přes Kotal-e Šibar (3260 metrů) trval tři dny. tunel Salang ve výšce 3363 metrů a rozsáhlá síť galerií na příjezdových cestách byly vybudovány se sovětskou finanční a technologickoupomocí a zahrnovaly vrtání 1,7 kilometru skrz srdce Hindúkuše.
Před vybudováním silnice Salang byly v západohistorickém vnímání Afghánistánu nejznámější průsmyky vedoucí na indickýkontinent. Patří mezi ně Chajbarský průsmyk (,1027 metrů) v Pákistánu aKotal-e Lataband (2499 metrů) východně od Kábulu, který byl v roce 1960 nahrazen silnicí vybudovanou v nejpozoruhodnější soutěsce řeky Kábul, Tang-eGharu. Tento pozoruhodný inženýrský počin dokončený v roce 1960 zkrátil dobu cesty mezi Kábulem a pákistánskou hranicí ze dvou dnů na několik hodin.
Silnice přes průsmyky Salang a Tang-e Gharu hrály během nedávných konfliktů rozhodujícístrategickou roli a byly hojně využívány těžkou vojenskou technikou. V důsledku toho jsou tyto silnice ve velmi špatném stavu. Mnoho rozbombardovaných mostů bylo opraveno, ale řada větších konstrukcí zůstává rozbitá. Pravidelné uzavírky v důsledku konfliktů v oblasti vážně ovlivňují ekonomiku a blahobyt mnoha regionů, neboť se jedná o hlavní trasy, po nichž probíhá obchodní výměna, nouzová pomoc a dodávky pomoci při obnově určené pro všechny části země.
V Afghánistánu existuje řada dalších důležitých průsmyků. Wakhjir (4 923 metrů), pokračuje z Wakhanského koridoru do Sin-ťiangu v Číně a do Kašmíru. Mezi průsmyky, které spojují Afghánistán s pákistánským Čitrálem, patříBaroghil (3 798 metrů) a Kačin (5 639 metrů), které rovněž vedou zWakhanu. Důležitými průsmyky nacházejícími se dále na západě jsou Šotorgardan (3 720 m), který spojuje provincie Lógar a Paktíja; Bazarak (2 713 m), vedoucí do Mazár-i Šarífu; Khawak (3 550 m) v údolí Pandžšer a Anjuman (3 858 m) v čele údolí Pandžšer, který poskytuje přístup na sever. Hajigak (2 713 metrů) a Unai (3 350 metrů) vedou do východního Hazarajatu a údolí Bamiyan. Průsmyky Paropamisu na západě jsou poměrně nízké, v průměru kolem 600 metrů; nejznámější z nich je Sabzak mezi provinciemi Herát a Badghis, který spojuje západní a severozápadní část Afghánistánu.
Tyto horské oblasti jsou většinou neúrodné nebo nanejvýš řídce poseté stromy a zakrslými keři. Skutečné lesy, které se nacházejí hlavně ve východních provinciích Núristán a Paktíja, pokrývají sotva 2,9 rozlohy země. Tyto malé zásoby byly katastrofálně vyčerpány válkou a nezákonným využíváním. Lesy jsou ve skutečnosti v krizové situaci. Zpráva AFAO z roku 1996 odhaduje, že ze 4,7 milionu akrů lesů existujících na počátku války v roce 1979 jich dnes přežívá podstatně méně než milion akrů.
