Metody analýzy

Existují dva typy empirické analýzy: kvalitativní studie a kvantitativní studie. Kvalitativní studie zahrnují řadu různých nástrojů. Některé kvalitativní studie například zahrnují archivní analýzu, studium historie politiky a zjišťování, co bylo v minulosti učiněno pro řešení určitých politických problémů. Kvalitativní studie mohou také zahrnovat osobní rozhovory, kdy jsou jednotlivci požádáni, aby slovy popsali různé otázky týkající se politického procesu – od politických programů až po formulaci, provádění a hodnocení. Rozhovory s tvůrci politiky a s klientelou, které určitá politika slouží, mohou poskytnout cenné informace o cílech, procesech a výsledcích politiky.

Archivní analýza je obzvláště důležitá při analýze veřejné politiky. Prostřednictvím studia historie politiky se mohou političtí analytici poučit z důležitých poznatků z dřívějších dob a aplikovat je na současné nebo budoucí problémy a cíle. Nový politický cíl může znít velmi inovativně a nákladově efektivně a slibovat splnění hodnotných cílů, ale archivní výzkum může ukázat skryté náklady a úskalí, které by mohly vést k selhání politiky.

Důležitou metodou zlepšování veřejné politiky jsou také osobní rozhovory. Veřejnou politiku formulují a realizují odborníci pracující ve státní správě, často po celou svou kariéru. Díky svým individuálním zkušenostem v konkrétních oblastech politiky se zkušenosti zvolených a jmenovaných úředníků stávají klíčovými artefakty politiky. Když tito lidé opustí státní správu, jejich zkušenosti a moudrost se často ztratí. Jedním ze způsobů, jak tomu zabránit, je dokumentovat neformální lekce nebo zkušenosti vyšších volených a jmenovaných úředníků. Osobní rozhovory jsou pravděpodobně nejefektivnější metodou, jak tohoto cíle dosáhnout, a to především proto, že technika osobních rozhovorů umožní vysokou míru flexibility při sběru informací.

Kvantitativní studie mají pro politické analytiky obrovskou hodnotu při jejich neustálém úsilí o řešení důležitých politických otázek. Analýza nákladů a přínosů je jednou z nejběžnějších forem kvantitativní analýzy politiky. Zabývá se především porovnáním výše očekávaných nebo známých přínosů, které přinese určitá politická volba, s očekávanými nebo známými náklady spojenými s touto volbou. Z obou prvků rovnice se často snadněji počítá stanovení nákladů. Náklady se nejčastěji měří v penězích; práce a zásoby se snadno přepočítávají na dolarové náklady. Ačkoli s jakýmkoli politickým rozhodnutím jsou vždy spojeny skryté náklady, lze tyto náklady odhadnout na základě předchozích zkušeností s předchozími snahami v oblasti veřejné politiky. Náklady obětované příležitosti – náklady spojené s volbou určité politiky namísto alternativní politiky – lze rovněž odhadnout.

Výpočet přínosů je často obtížnou záležitostí. Aby bylo možné dokončit výpočet nákladů a přínosů, musí být přínosům přiřazena číselná hodnota a nejčastěji se číselná hodnota provádí v peněžním vyjádření. Většinu aspektů přínosů veřejné politiky však není snadné měřit v penězích. Jednotliví klienti politiky a jednotliví úředníci plnící cíle politiky mají obrovský vliv na kvalitu výsledku nebo výstupu politiky, ale výpočet přínosu je často měřen a agregován způsobem, který tyto nuance nezachycuje.

Přes omezení v odhadu musí být přínosy měřeny v peněžním vyjádření nebo v jednotkách výkonu, aby mohl výpočet nákladů a přínosů pokračovat. Tvůrci politik mohou stanovit odhady přínosů prostřednictvím průzkumného šetření tak, že požádají klienty dané politiky, aby uvedli, jak veřejná politika ovlivnila jejich život. Tvůrci politik se na přínosy dívají také z hlediska výstupů politiky, tj. počtu osob, kterým byla poskytnuta služba. Například v oblasti politiky vysokoškolského vzdělávání mohou tvůrci politik provádět průzkumy mezi absolventy, aby zjistili dopad jejich zkušeností s vysokoškolským vzděláváním na výši jejich platu, a také se dotazovat na jejich pozitivní a negativní zkušenosti s univerzitou nebo vysokou školou. Kromě toho mohou tvůrci politiky provádět sčítání počtu získaných studentských kreditních hodin a počtu absolventů univerzity nebo vysoké školy, aby změřili výstupy politiky a přirovnali je k přínosu.