Jack Berggren nakupuje motorové pily po deseti kusech. „Když je spustíte dokořán bez zátěže, moc dlouho nevydrží,“ říká. Jeho seznam hromadných nákupů zahrnuje také líčidla, oranžová světla a Arduina, levný malý počítač, který dokáže organizovat jednoduché sekvence událostí. Jednou koupil několik skutečných vězeňských cel, které nikdy nebyly nainstalovány.

Nákupní seznam je dlouhý a eklektický, když vlastníte strašidlo, což je odborný termín pro místo, kde lidé platí za to, aby se nesmyslně báli. Berggrenovo kryté strašidlo Aberdeen Fear Factory v Aberdeenu v Severní Karolíně zabírá asi 30 000 metrů čtverečních bývalé továrny na nábytek a každým rokem se rozšiřuje. „Už jsem ztratil přehled o tom, kolik tam mám samostatných sestav,“ říká, „ale v tuto chvíli trvá lidem asi hodinu, než to všechno projdou.“

Berggren je podnikatelský polyhistor, další prostory budovy věnuje firmě na restaurování aut a společnosti, která vyrábí stoličky pro kasina. Továrna na strach je však jeho odbytištěm divoké kutilské tvořivosti, přičemž každý soubor kombinuje mechanickou vynalézavost s divadelním talentem a porozuměním lidské psychologii.

„Musíte tomu dát tempo a stavět v prostorách, kde je klidněji, jinak by to lidé nezvládli,“ říká. „Třeba tady,“ říká a gestem ukazuje na beztvarou černou chodbu, „se toho moc neděje. Máme tu sice třísetkilového klauna, ale to je asi tak všechno.“

Ano: temná chodba, kterou pronásleduje obrovský vražedný klaun, je Berggrenova představa pohodové zóny.

Za rohem se blížíme k úzké, černě osvětlené místnosti vyskládané plastovými sudy s nápisem „toxický odpad“ a Berggren vysvětluje, jak se tato hrůza vyvíjí. Pohybové čidlo poblíž dveří informuje Elegoo (další malý levný počítač), že dorazila čerstvá várka obětí. Za sudy začne starý regálový stereo systém houkat klaxonovou sirénu – varování, na skládce toxického odpadu je něco v nepořádku.

Dojde ke klidu, aby měl dav čas přesunout se mezi hromady sudů, a pak počítač spustí západky na obou stranách, což způsobí, že se každá další hromada sudů začne převracet dovnitř. Když už se zdá, že se zřítí na chodník, hliníkový rám za sudy narazí do ocelového sloupu 4×4 podél středu a vydá kovové řinčení, které dodá děsivý vykřičník napětí, které začalo narůstat, když zazněla siréna.

„Musel jsem přidat několik sudů uprostřed, na zemi, abych donutil lidi je obejít,“ říká Berggren. „Kdyby to byl jen přímý záběr, lidé by jím proběhli, jak nejrychleji by mohli. V této podobě lidé neustále narážejí do paluby.“

Bungee lana zpomalují sudy, když se blíží k nárazu do ocelového sloupu, což Berggrenovi umožňuje vyladit amplitudu nárazu – chcete vylekat, ne ohlušit. Když tuto soupravu svařoval poprvé, musel zaměstnanec po průchodu každé skupiny ručně vracet sudy do správné polohy. Nyní se o tuto práci automaticky stará počítač a centrální pneumatický systém, který je poháněn vzdáleným vzduchovým kompresorem.

Senzory pohybu, vzduchové trysky a Arduino figurují v mnoha strašácích. Například okno se zombie: když se k němu přiblíží obezřetný zákazník, pohybový senzor spustí za sklem HDTV. Na scéně je zombie, která hoduje na lidském mase. Uvidí vás a začne se k vám rozbíhat, jako by se chystal vyskočit z okna. Ve chvíli, kdy uskakujete dozadu, se za zombie postaví lovec a ustřelí mu hlavu.

Přesně v tu chvíli Arduino spustí pneumatický rozprašovač, který tě postříká rozprašovaným proudem vody. I když víš, že se to stane, pohlcení kombinovanými efekty tě zaskočí.

Není to voda: máte na sobě vnitřnosti zombie.

Mnoho dalších souborů kombinuje nějakou formu automatizace s lidskými herci, aby posunulo hrůzu na další úroveň. V hlavní sezóně zaměstnává Aberdeen Fear Factory 50 až 60 herců za noc – sbory, klauni a vyšinutí šílenci se potulují prostorem hluboko do noci. Některé z automatizovaných kulis vyžadují k provedení svého efektu herce, ale to bývají ty, do kterých se nikomu nechce.

„Herci mají rádi, když se mohou v místnosti pohybovat a improvizovat,“ říká Berggren. „V jedné scéně si lidé myslí, že je to falešný chlap, který drží dva těžké kbelíky s vodou, které se plní nad hlavou. Ale ty kbelíky jsou zezadu podepřené trubkou a ten chlap je skutečný, takže zpod nich může najednou vyběhnout. Ale nemůžu najít nikoho, kdo by to chtěl dělat celou noc, takže jsme to tak nějak vzdali.“

Jiné soubory vyvolávají klaustrofobii, závrať nebo prostý odpor. Jde o to, abyste byli vždy nepřipraveni a očekávali to nejhorší, i když vás pouze terorizuje třicetikilový klaun. Berggrena očividně baví vymýšlet nové triky a vymýšlet, jak využít své nástroje – pohyb, blízkost, vůně, zvuky a herce – pro maximální efekt.

Když se blížíme ke scéně s mechanizovanou mrtvolou, Berggren si všimne dvou holých drátů visících ze zdi. „Co to sakra je? Někdo na tomhle vytrhl Arduino.“ Pokračuje v chůzi. „To je v pořádku,“ řekne. „Mám jich víc.“

.