V tomto bodě maximální moci však útočníci nedrželi více než dvě třetiny ostrova a v průběhu 14. a 15. století jejich kontrola postupně slábla, až anglická koruna fakticky kontrolovala pouze čtyři východní hrabství Louth, Meath, Dublin a Kildare, tedy oblast definovanou v roce 1495 jako Pale.Tímto termínem se označovala oblast kolem Dublinu, ‘
V tomto bodě maximální moci však útočníci nedrželi více než dvě třetiny ostrova a během 14. a 15. století jejich kontrola neustále slábla, až anglická koruna účinně kontrolovala pouze čtyři východní hrabství Louth, Meath, Dublin a Kildare, oblast definovanou v roce 1495 jako Pale.
Tímto termínem se označovala oblast kolem Dublinu, „čtyři poslušná hrabství“, přímo podléhající dublinské vládě, která byla zase podřízena anglické vládě. Zde se Angličané rozhodli udržet si v Irsku poslední nejistou oporu či předmostí. Hranice Pale začínala jižně od Dundalku, poblíž Blackrocku v hrabství Louth, a pomocí řeky Fane se posouvala do vnitrozemí, aby zahrnula Ardee, a pak až k moři poblíž Bray v hrabství Wicklow.
Na konci 15. století nařídil parlament zasedající v Droghedě, aby Pale byla ohraničena příkopem. Tento „bledý příkop“ stejně jako jeho dřívější předobraz, hráz Black Pigs Dyke, nebyl nikdy určen k tomu, aby byl nepřetržitě obsluhován nebo bráněn, ať už v prostoru, nebo v čase. Tyto průběžné zákopy byly navrženy jako hranice a překážky pro loupeživé nájezdy, které bránily odvádění kořisti z dobytka, dokud nájezdníky nedohnaly síly dostatečné k tomu, aby se s nimi vypořádaly.
Známý úsek Bledého příkopu lze vidět v Syddanu, Co Meath, jihozápadně od Ardee, Co Louth. Lze zde vysledovat míli dlouhý úsek břehu, který probíhá v přímé linii s jedním tupým ohybem a dvakrát jej protíná silnice z Drumcondry do Mountain House Cross Roads. Místně se mu říká „dvojitý příkop“ a je z velké části neporušený. Základna tohoto příkopu měří 10 až 12 stop, nepočítaje v to hráze na každé straně, a na každé straně má silný, dobře posazený živý plot. Horní břeh měří 7 nebo 8 stop. Průměrná výška by měla být 5 stop nad úrovní přilehlého pozemku. Ve starších dobách rozděloval dva odlišné statky a v podstatě se na něj dodnes místně pohlíží jako na rozdělení okresu.
Je poněkud zvláštní, že tento úsek příkopu u Syddanu nevede směrem k Ardee, ale JV-SZ. Není však pochyb o tom, že val poměrně často měnil směr, aby se využil charakter terénu a řeky nebo bažinaté půdy a ušetřila se tak práce a neustálé hloubení.
Mimo Pale žili původní Irové ve venkovských osadách, které byly pravděpodobně kombinací rozptýlených zemědělských usedlostí, a neustále projevovali nepřátelství vůči těmto anglickým osadníkům, kteří si na obranu dobytého území stavěli hrady a věžové domy. K tomuto účelu sloužily některé věžové domy v Meathu.
V roce 1430 nabídl král Jindřich VI. grant ve výši 10 liber každému, kdo do deseti let postaví v Pale „dostatečně opevněný a opevněný hrad nebo věž“ – podle určitých rozměrů. Rozměry byly stanoveny na minimálně 29 stop na délku, 16 stop na šířku a 40 stop na výšku. Jednalo se o snahu posílit anglické území. (Krásným příkladem je Termonfeckin Tower House severně od vesnice s výhledem na údolí Feighan). Toto nařízení mělo původně trvat šest let, ale zřejmě mělo větší ohlas, než se předpokládalo, protože v roce 1449 byl stanoven limit na počet stavěných hradů.
Termín Pale se běžně používal až do vlády Jindřicha VIII, který nastoupil na anglický trůn v roce 1509 a v roce 1541 se stal irským králem. Poté se od tohoto termínu upustilo, protože Angličané postupně rozšířili svou působnost na celé Irsko. Slovníková definice slova pale zní: špičatý kus dřeva pro plot apod. kůl ohraničující hranice. ‚Beyond the Pale‘ nebo ‚Outside the Pale‘ – což se v hovorové řeči používá dodnes – znamenalo ‚mimo hranice civilizovaného chování‘.
Angličanům se nikdy nepodařilo ovládnout území dnešních hrabství Armagh a Tyrone. Proto byla část arcidiecéze v hrabství Louth po celý pozdější středověk v anglických rukou, tamní církev se nazývala (latinsky) „ecclesia inter Anglious“, tedy „církev mezi Angličany“, zatímco zbytek diecéze mimo jejich dosah byl „inter Hibernicos“, tedy „mezi Iry“. Arcibiskupové byli až na výjimky Angličané nebo Angličané, a proto sídlili „inter Anglious“ na svých panstvích v Termonfeckinu a Dromiskinu, zřídkakdy se vydávali na sever až do svého katedrálního města a místo toho používali kostel svatého Petra v Droghedě (nahoře na Peter St), který byl pro všechny účely prokatedrálou, protože diecéze byla tehdy rozdělena na dvě části.