Chovatelé klasifikují své ptáky spíše podle barvy a variety než podle plemene. Barva popisuje celkové opeření andulky a odrůda se týká vzoru a/nebo barvy jejích znaků (viz níže Odrůdy andulek).

Barvy, které rozlišují dvě široké skupiny andulek, jsou zelenožlutá a modrobílá. Základní odstín většiny typů andulek lze identifikovat podle barvy masky (oblast obličeje mezi temenem a hrdlem).

Předkem divokých andulek je citronovo-limetková směs zelené a žluté a tato kombinace je velmi častá u ptáků v zájmovém chovu. Velmi oblíbený je také modrobílý typ v různém stupni tmavosti od šedé po kobaltovou.

Různé typy andulek

Z původních divokých andulek je dnes mezi domácími andulkami uznáváno více než třicet základních barevných kombinací. Ptáci s těmito barvami nejsou ojedinělí, ale mají opeření fixované genovou mutací.

Mutace se neomezuje pouze na ptáky chované v zajetí – stejně snadno se vyskytuje i v přírodě a je tvůrčím centrem evoluce. Ve volné přírodě je nepravděpodobné, že by barevná mutace poskytla výhodu, díky níž by se nový odstín andulky rozmnožoval úspěšněji než její zelení bratři a sestry. To znamená, že brzy vymizí, protože podivně zbarvenou andulku pravděpodobně obejdou konzervativní samice ve prospěch tradičního zelenožlutého zbarvení.

V zajetí však mohou chovatelé izolovat andulky s novým zbarvením a křížit je s podobnými ptáky, aby vytvořili hejno tohoto konkrétního typu. Odtud může rozmar a vytrvalost chovatele andulky míchat a kombinovat téměř donekonečna; a v rámci třiceti základních barevných schémat andulek existují desítky variant.

Barvy andulek

U domácích andulek existuje mnoho barevných variací, všechny vycházejí ze základní palety žlutých a modrých pigmentů. Modrá a žlutá rovná se zelená, a to je dominantní barva u volně žijících andulek. U mnoha domácích odrůd žlutý pigment chybí a modrá barva prosvítá na bílém (nikoli žlutém) podkladu. Přidejte do směsi trochu černé a máte vystaráno.

Jediná věc, kterou u andulek nikdy nenajdete, je červená pigmentace. Jakýkoli růžový nádech bude způsoben spíše barvivem v potravě ptáka než sklonem v jeho genech. Tato mezera v paletě však nezabránila vzniku oslnivého sortimentu barevných variací, od kouřově šedé přes azurově modrou a pastelově zelenou až po hořčicově žlutou. Ve směsici se objevují i exempláře albínů, kteří jako u každého živočišného druhu postrádají obvyklou pigmentaci.

Tmavý pigment – ten, který mění žlutou na zelenou a stříká modrou přes bílou – je forma melaninu zvaná eumelanin. Žlutý pigment je psittacofulvin, milosrdně zkrácený na psittacin.

Barevné variety budgerigarů

Barevná paleta může být obohacena přítomností genů, které ovlivňují odstín nebo intenzitu zbarvení, nebo které mění některé znaky ptáků.

Jeden z těchto genů ztmavuje barvu opeření andulek, přičemž míra ztmavení závisí na počtu genů přítomných u ptáka (tj. dva, jeden nebo nula). Tento gen pro tmavý faktor chybí u volně žijících andulek, jejichž zbarvení se označuje jako světle zelené. Při přítomnosti jednoho genu pro tmavý faktor se andulka stává tmavě zeleným typem, při přítomnosti dvou genů je olivová. Ekvivalentní odstíny u modrých/bílých andulek jsou Skyblue, Cobalt a Mauve. Poslední tři jmenované mohou být komplikovány genetickými znaky známými jako Yellow Face nebo Gold Face. Ptáci s těmito geny mají žlutou tvář na jinak modrém/bílém těle (viz níže část Yellowface budgies).

Barevnou škálu lze vyšperkovat i jinými příjemnými způsoby. Gen Grey factor přináší do peří andulek šedý nádech, ze zelených ptáků dělá zelenošedé a z modrých ptáků dělá krásný kouřový odstín. Fialový faktor prohlubuje a ztmavuje barvy zelenožlutých i modrobílých ptáků a někdy vytváří elektricky fialový efekt. Břidlicový faktor, velmi vzácný gen, propůjčuje opeření modrošedou břidlicovou tmavost.

Očekávané zbarvení andulek

Zbarvení mláďat andulek závisí na jejich rodičích. Dominantní geny, jako například gen zodpovědný za žlutozelené zbarvení, které se vyskytuje u volně žijících andulek, vždy určují barvu opeření, pokud se předává. Domácí andulky však mají tak různorodé zbarvení, že je často těžké přesně předpovědět, jak bude potomek vypadat.

Pták může například nést nedominantní (recesivní) gen pro modré/bílé peří, „skrytý“ za dominantním genem pro žluté/zelené peří. U samotného ptáka se modrá barva neprojeví, ale tento gen se může přenést do další generace, kde se, pokud se spojí s jiným recesivním genem, modré zbarvení projeví.

Všichni ptáci nesvětle zeleného typu (tj. ti, kteří nemají stejné opeření jako divoké andulky) jsou výsledkem genové mutace. Nejběžnější varianta, modrobílá andulka, jednoduše ztratila žlutou pigmentaci. Tyto dvě základní barevné škály – žlutozelená a modrobílá – jsou komplikovány přítomností různých mutovaných genů. Znaky nebo zbarvení těla mohou být světlejší nebo tmavší a některé znaky (například skvrny na bradě nebo černé okraje peří) mohou zcela zmizet.

Ptáci mohou nést jeden nebo dva stejné „mutantní“ geny, a pokud jsou přítomny dva, účinek daného genu (například zbarvení nebo znaky) se ještě zvýší. U mnoha ptáků se dva různé mutantní geny kombinují a vytvářejí nádherné efekty – jde například o odrůdy Yellowface a Dominant Pied, které jsou zmíněny níže v části o zbarvení andulek.

Tajemství zbarvení andulek tedy spočívá v genech jejich rodičů. Chovatelé vědí, že když dají dohromady dva světle zelené, je 99,9% pravděpodobnost (s výjimkou náhodných genových mutací), že potomci budou světle zelení. Stejně tak z křížení světle zelené a nebesky modré vznikne světle zelená, protože se jedná o dominantní gen. Další generace, která zdědí po dvou barevných genech, však genetickou zásobu ještě trochu zamíchá. Některé z těchto recesivních genů Skyblue budou předány, a kdekoli se u jednotlivého ptáka zkombinují dva geny, bude to barva, kterou získá jeho opeření.

Chovatelé budgie často pečlivě vybírají rodičovské ptáky ve snaze vytvořit dokonalého ptáka. Jiní si libují v párování různých typů andulek a hledají jedinečné variace na dané téma. Většina z nich je naprosto spokojená s odchovem zdravých mláďat bez ohledu na jejich zbarvení nebo znaky.

Velmi výjimečně se stane, že nová mutace vytvoří něco dosud nevídaného, jako například andulky Blackface, které se objevily a zmizely v 90. letech 20. století (viz níže vzácné typy andulek).

Změna zbarvení andulky

Pokud se opeření andulky po dosažení dospělosti změní, je to obvykle známka nedostatku v potravě. Například celosemenná strava může mít nízký obsah vitaminu A, což způsobuje, že peří andulky vypadá méně světlé. Ujistěte se, že ptáci dobře přijímají potravu, a problém by se měl vyřešit sám.

Další příčinou může být nedostatečná čistota. Pokud si andulka pravidelně nepřepeřuje – tj. nečistí peří – bude vypadat vybledle, zaprášeně a celkově špinavě. Zajistěte svému mazlíčkovi vodu pro osobní hygienu – prostřednictvím mokrých salátových listů a bylinek nebo koupele pro andulky – a on se bude ochotně koupat a předpérovat. Předpírka spočívá v pečlivé manikúře jednotlivých per zobákem pomocí olejové žlázy na zadečku andulky, která jí dodá zdravý, voděodolný, mastný lesk.

Pokud je vaše andulka šikanována, trápí ji paraziti nebo je z jiného důvodu nemocná, mohou její barvy vypadat matněji nebo špinavěji než obvykle. Řešením je prevence a léčba (viz níže část Zdraví andulek).

Jediným druhem andulky, který skutečně mění barvu v průběhu měsíců, kdy se vybarvuje, je opalín, o kterém se zmiňujeme níže v části o andulkách.