Termín „Bible fiction“ označuje beletristická díla, která využívají postavy, prostředí a události převzaté z Bible. Míra beletrizace těchto děl je různá, a přestože jsou často psána křesťany nebo Židy, není tomu tak vždy.

Původně tyto romány odpovídaly skutečné víře v historicitu biblického vyprávění plného zázraků a výslovné Boží přítomnosti. Některá z těchto děl byla významná a vlivná a nakonec se objevily i heterodoxní biblické romány, které odrážejí moderní, postmoderní nebo realistické vlivy a témata.

Raným biblickým románem, který je možná dodnes nejvlivnější, je Ben-Hur: Příběh o Kristu, jehož autorem je Lew Wallace a který vydalo nakladatelství Harper & Brothers 12. listopadu 1880. Zůstal nejprodávanějším americkým románem všech dob, v prodejnosti překonal Chaloupku strýčka Toma (Uncle Tom’s Cabin, 1852) Harriet Beecher Stoweové a udržel se na vrcholu amerického žebříčku bestsellerů všech dob až do vydání románu Margaret Mitchellové Gone with the Wind (1936). Ben-Hur je dobrodružný román, který sleduje bouřlivý život hlavního hrdiny Juda Ben-Hura. Je to fiktivní židovský šlechtic z Jeruzaléma, který prožije zradu (ze strany přítele z dětství) a následně zotročení a uvěznění své rodiny Římany. Souběžně s Jidášovým vyprávěním se rozvíjí křesťanský příběh, neboť Ježíš a Juda pocházejí ze stejné oblasti a jsou přibližně stejně staří. Juda své utrpení přežije a stane se slavným vojákem a vozatajstvem, což mu umožní pomstít se za své neštěstí. Jidášova setkání s Ježíšem nejprve během Jidášova a poté během Ježíšova utrpení vedou k tomu, že Mesiáš vyléčí Jidášovu sestru a matku z malomocenství a Jidáš se obrátí ke křesťanství. Vznikla řada filmových adaptací včetně verze z roku 1959 s Charltonem Hestonem v hlavní roli, která získala deset cen Akademie.

Robot (1942) Lloyda C. Douglase byl jedním z nejprodávanějších románů 40. let 20. století a dramatizuje Ježíšovo ukřižování z pohledu Marcella Gallia, římského tribuna, který velí posádce, jež provádí Ježíšovo ukřižování. Marcellus skončí ve vazbě Ježíšova roucha a díky svým zkušenostem s magickou mocí roucha konvertuje ke křesťanství. Stejně jako Ben-Hur bylo i Plášť v roce 1953 adaptováno do podoby oscarového filmu.

Ve dvacátém století se začala objevovat heterodoxní biblická beletrie. Poslední pokušení Krista (1960) Nikose Kazantzakise vyvolalo všeobecné pobouření a objevilo se na mnoha seznamech zakázaných knih pro svou dramatizaci Ježíše zmítaného pokušeními, sužovaného strachem, pochybnostmi, depresemi, neochotou a chtíčem. Ježíš je však přesto zobrazen jako zázračný činitel a Boží syn, který je po ukřižování vzkříšen. Kniha Normana Mailera Evangelium podle syna (1997) je převyprávěním Mailerových vlastních slov, které se přesně drží evangelijního příběhu včetně zázraků a vzkříšení. Pozoruhodné je to zčásti proto, že Mailer byl Žid, nikoli křesťan.

Kniha Philipa Pullmana Dobrý člověk Ježíš a darebák Kristus (2010) je silně alegorickým převyprávěním křesťanského příběhu, které využívá postmoderní postupy a je zjevnou polemikou proti křesťanství. Převypráví Ježíšův příběh, jako by šlo o dvě osoby, bratry „Ježíše“ a „Krista“, s kontrastními osobnostmi: Ježíš je morální a duchovní člověk a jeho bratr Kristus je ambiciózní postava, která se chce zmocnit Ježíšova životopisu a odkazu, aby vytvořila mýtus, který bude základem pro mocnou a světskou církev.

Jiná díla jsou považována za heterodoxní jen proto, že biblické příběhy dramatizují realisticky, zbavené mýtických, zázračných nebo magických prvků. Mohou dokonce jako součást vyprávění obsahovat přeměnu skutečných událostí v mytologii. Realistické biblické romány jsou typicky polohistorické v tom smyslu, že rozvíjejí prostředí Izraele, Egypta nebo Říma, případně – včetně politických a třídních a rasových konfliktů a obrazů městské a venkovské krajiny – s věrností známým historickým faktům. Jak řekl Robert Graves o svém románu Král Ježíš (1946): „Zavazuji se svým čtenářům, že každý důležitý prvek mého příběhu je založen na nějaké tradici, jakkoli chatrné, a že jsem vynaložil více než obvyklé úsilí, abych si ověřil historické pozadí.“

Realistické biblické romány určitým způsobem využívají vyprávění, která tvoří kanonické biblické vyprávění, ale jsou zbavena zázraků nebo výslovné Boží přítomnosti. Co se týče Ježíšova životopisu, je Ježíš líčen jako člověk, který se obvykle bouří proti majetným vrstvám (někdy se sám narodí do privilegovaného prostředí a bouří se proti vlastní třídě) a vládnoucím Římanům a jejich místním klientským autokratům. Někdy je Ježíšův životopis obohacen o prameny mimo kanonická evangelia, jako jsou Josefovy kroniky, Talmud nebo nekanonická evangelia, a o autorovu fantazii.

Gravesův Král Ježíš rozvíjí hlavního hrdinu nikoliv jako syna Božího, ale spíše jako filozofa s oprávněným nárokem být pozemským králem Židů coby potomek Heroda Velikého a starozákonního Davida. Román obsahuje heterodoxní převyprávění biblických příběhů.

Josef a jeho bratři (1943) je román Thomase Manna, který převyprávěl známé příběhy z knihy Genesis od Jákoba po Josefa a zasadil je do historického kontextu amarnského období. Mann jej považoval za své nejlepší dílo.

Červený stan (1997) román Anity Diamantové je vyprávění v první osobě, které vypráví příběh Diny, dcery Jákoba a sestry Josefa. Diamantová rozšířila její charakter z její vedlejší a krátké role v Bibli. Název knihy odkazuje na stan, v němž musely být ženy Jákobova kmene podle starověkého zákona v karanténě během menstruace nebo porodu. Tam ženy nacházejí vzájemnou podporu a povzbuzení u svých matek, sester a tet.

Tajný akord (2015) od držitelky Pulitzerovy ceny Geraldine Brooksové je vyprávěním proroka Natana, který Davidovi sděluje Boží pokyny. Písmo svaté je jejím hlavním zdrojem pro děj, který zahrnuje všechny známé klíčové události: Goliáš, Davidovo umění s harfou, budování království, Batšeba a tak dále. Nechybí ani další postavy plně rozvinuté z Brooksovy fantazie a vykreslené prostřednictvím Natanova pohledu.

Novela Colma Toibina The Testament of Mary (2012) je převyprávěním křesťanského příběhu z pohledu Marie, Ježíšovy matky. Ta však nevěří, že Ježíš je Syn Boží – ví, že je to člověk -, a pohrdavě se staví k autorům evangelií, kteří ji navštěvují, aby ji požádali o spolupráci a poskytli jí jídlo a přístřeší. Témata či otázky, které román zkoumá, jsou vypravěčská pravda a fikce, feminismus, ztráta, identita a její poškození, narušení soukromí a světské ambice. Mariin testament byl adaptován do podoby divadelní hry na Broadwayi.

Evangelium lhářů (2012) židovské autorky Naomi Aldermanové převypráví Kristův příběh z židovské perspektivy. Čtyři svědci klíčových událostí, Marie, Jidáš, Kaifáš a Barabáš, jsou vypravěči ve čtyřech částech románu a příběh pokrývá období od Pompeiova obléhání Jeruzaléma v roce 63 př. n. l. až po Titovo obléhání v roce 70 n. l.

Jan Křtitel (2009), jehož autorem je Brooks Hansen a vydal W. W. Norton & Company, je románově zpracovaný život Jana Křtitele, který dramatizuje člověka pod hagiografií. Podle křesťanské teologie byl Jan pouhým předchůdcem Krista, ale Hansenův portrét je silně ovlivněn gnostickým učením, které ukazuje Jana jako mesiášskou postavu v centru sekty zvané mandejci, a to vyspělejší, přísnější a zdrženlivější než jeho mladší a charismatický chráněnec Ježíš.

Logos (2015), román Johna Neelemana vydaný malým nakladatelstvím Homebound Publications a oceněný zlatou medailí Independent Publisher Book Awards za náboženskou beletrii a Utah Book Award za beletrii, je bildungsroman, který sleduje život a vývoj anonymního autora původního evangelia. Jákob, bývalý jeruzalémský chrámový kněz, kterého židovské války a následné zničení jeho rodiny a kultury připravily o majetek, se nechává inspirovat vlastní autobiografií a Pavlovou mytologií, aby vytvořil původní vyprávění kanonických evangelií.

Evangelium podle Lazara (2019), román Richarda Zimlera, rozšiřuje příběh Lazara z Betánie, který byl v Janově evangeliu vzkříšen z mrtvých. Podle Zimlera bylo jedním z cílů jeho románu vrátit novozákonním postavám jejich židovství, proto se v jeho vyprávění Ježíš jmenuje Ješua ben Josef a Lazar Eliezer ben Natan. Ješua a Eliezer jsou od dětství nejlepší přátelé a Ješua je charakterizován jako mystik Merkaba. Mezi témata knihy patří, jak se vyrovnat se ztrátou víry, strašlivé oběti, které přinášíme pro ty, které milujeme, transcendentní význam Ješuova poslání a jak jít dál po prožití zdrcujícího traumatu. Spisovatel Peter Stanford v recenzi pro deník The Guardian román označil za „odvážný a poutavý román…, který dokáže převrátit stránky. Jednoduše jsem musel pokračovat až do samého konce, abych se dozvěděl, jak to na zemi dopadne.“