Nebýt Billa Russella, možná by se pro basketbal nikdy nepoužil termín dynastie. V historii profesionálního sportu nikdy neexistoval sportovec, který by měl na svém kontě více ocenění nebo mistrovských titulů, jinými slovy Bill Russell je nejen šampionem, ale je možná i definicí šampiona. Bill Russell sice nevytvořil první basketbalovou dynastii, ale do dnešního dne má Bill Russell prostřednictvím Michaela Jordana, Shaquilla O’Neala, Magica Johnsona a Larryho Birda na svém kontě o jedno prvenství více než kterýkoli jiný basketbalista.
Bill Russell se narodil v roce 1934 v Monroe ve státě Louisiana. V devíti letech se přestěhoval do Oaklandu. Během pobytu v Oaklandu byl velmi chudý, ale stal se z něj šikovný basketbalista. V 18 letech odešel na vysokou školu do San Franciska, kde v letech 1955 a 1956 získal dva tituly mistra NCAA. V roce 1956 se Bill Russell přihlásil do draftu NBA. Byl draftován jako druhý v pořadí týmem St. Louis Hawks, ale byl vyměněn do týmu Boston Celtics za Eda Macauleyho v rámci obchodu, který vedl Red Auerbach, trenér Boston Celtics. Macauley byl součástí solidní útočné jednotky s Bobem Cousym a Billem Sharmanem, ale týmu chyběl kousek do skládačky.
Jak Amerika brzy zjistí, tím chybějícím kouskem bude Bill Russell. Přestože Bill Russell odehrál méně než 50 zápasů, vzhledem k tomu, že získal zlatou medaili za basketbal na olympijských hrách, ve své první sezoně v NBA o sobě dal rozhodně vědět. Russell přinesl do basketbalu aspekt, který byl předtím málokdy prozkoumán: obranu. Bill Russell věděl, že basketbal není ani tak o skórování, ale o tom, abyste soupeři zabránili skórovat také. Bill Russell vnímal basketbal jako vědu a hrál hru s analytickým pohledem i s emocionální intenzitou.
Russell hrál hru i psychologicky, když bránil různé soupeře tak dobře, že mnohokrát způsobil, že ti, které bránil, měli pocit, že nemohou dát koš. Tato intenzita se vyplatila nejen na olympijských hrách a na vysoké škole, ale měla by okamžitý dopad i v NBA. Bill Russell dovedl tým Boston Celtics k devíti titulům NBA v řadě, přičemž mnohokrát porazil slavné soupeře Philadelphia Warriors, později Philadelphia 76ers a Los Angeles Lakers. Russell by tyto týmy vedl přes některé další z nejlepších hráčů všech dob, včetně Jerryho Westa, Elgina Baylora, Hala Greera a svého nejslavnějšího rivala Wilta Chamberlaina.
Když Russell přepisoval sportovní historii Bostonu, čelil obrovskému rasismu ze strany nejzarytějších fanoušků Celtics. Několikrát byl obtěžován doma a od jednoho reportéra se dozvěděl, že nedostane titul MVP, protože je černoch. Přesto byl Bill Russell bezpochyby jedním z nejlepších hráčů své doby. V dlouhé řadě nadvlády, kterou bostonští Celtics vykonávali nad NBA, byly nejlegendárnější jeho poslední roky. V roce 1966 byl Wilt Chamberlain vyměněn z Golden State Warriors do svého nového domovského klubu Philadelphia 76ers. Poprvé v rivalitě mezi Billem Russellem a Wiltem Chamberlainem nemohl Chamberlain říci, že nemá tým, který by Celtics porazil, ačkoli mnozí tvrdí, že Celtics byli vyrovnaným soupeřem, ne-li horším, co se týče talentu. Philadelphia 76ers skutečně porazila Boston Celtics v roce 1967, ale v letech 1966 a 1968 Celtics, ne zcela na úrovni Sixers.
V roce 1968 to však byl skutečně Bill Russell, kdo porazil Sixers, protože nebyl srdcem a duší na hřišti, ale byl nyní jejich hlavním trenérem, kterým se stal v roce 1967 poté, co legenda Red Auerbach odešel do důchodu. Nenechal se porážkou v roce 1967 rozhodit. V roce 1968 se vrátil a porazil Sixers v ostře sledované finálové sérii konference a ve finále snadno porazil Lakers. Na konci sezony byl Wilt Chamberlain vyměněn do Los Angeles Lakers, čímž se Chamberlain dostal k dalšímu úhlavnímu rivalovi Boston Celtics. V roce 1969 byla většina legendárních Celtics již dávno pryč nebo nedávno odešla do důchodu. Z legendárních Boston Celtics zůstal pouze Bill Russell, kromě vycházející superhvězdy Johna Havliška a stárnoucí hvězdy Sama Jonese. Russell měl nyní před sebou nelehký úkol vzít tým ze spodních pater tabulky a porazit některé z nejlepších týmů všech dob, včetně nově obnovené Philadelphie po výměně Chamberlaina, kterou porazili, a New York Knickerbockers v čele s Willisem Reedem, Waltem Bellamym a Waltem Frazierem, které porazili v šesti a připravili zápas pro Los Angeles Lakers, kteří nyní měli Chamberlaina.
Chamberlain, stejně jako Jerry West a Elgin Baylor, na Celtics vždy nestačili. Letos vedle Gaila Goodriche a Happyho Hairstona a velmi hluboké lavičky, na níž byl i budoucí trenér Lakers Pat Riley, chtěli Lakers poprvé porazit Celtics ve finále. Po prvních dvou domácích výhrách se Lakers vrátili do Boston Garden, kde prohráli další dvě utkání. V pátém utkání pak Celtics prohráli ve Foru s Los Angeles a v šestém utkání se Celtics vrátili do Boston Garden a toto klání vyhráli. Sedmý zápas finále byl jedním z nejlegendárnějších, které se kdy v historii amerického sportu odehrály. Nejprve majitel Lakers Jack Kent Cooke naplnil trámy fialovými a žlutými balónky a hodlal je po vítězství Lakers vypustit. Když se to doneslo k Billu Russellovi, řekl svým spoluhráčům něco ve smyslu: „Budeme s tím muset něco udělat“. Na konci zápasu byl také Wilt Chamberlain nepopulárním trenérem Butchem van Bredou Kolffem stažen ze hry. Vysvětlení, které van Breda Kolff Chamberlainovi poskytl, znělo: „Jde nám to i bez tebe“. Bez Chamberlaina a zraněného Jerryho Westa to na porážku Celtics, kteří vyhráli o pouhé dva body, nestačilo.
Russell později řekl, že Chamberlain byl týden a měl se dožadovat návratu do hry. Ti dva, kteří byli dříve přáteli, se nyní velmi odcizili. Russell věděl, že vyhrál, ale chtěl nad Chamberlainem vyhrát, což se mu nepodařilo. Bez ohledu na to se zápas protáhl na sedm partií, i když měl být mnohem kratší. Celtics, kteří už údajně byli dávno za zenitem, dovedl Bill Russell k jedenáctému mistrovskému titulu, byli teprve třetím týmem, který zopakoval mistrovství, prvním byli Minneapolis Lakers a druhým Boston Celtics. Russell skutečně nebyl ničím jiným než šampionem.
Od svého historického vítězství působil Bill Russell jako hlasatel zápasů NBA a příležitostně i jako trenér, mimo jiné v týmu Seattle Supersonics v 70. letech a Sacramento Kings v 80. letech. Na trenérskou práci nebyl připraven a bohužel odvedl veskrze špatnou práci. Je autorem bestsellerů a třicet let po svém vítězství zůstal rozpoznatelnou tváří a legendou. Až do Michaela Jordana byl téměř jednohlasně uznáván jako nejlepší hráč všech dob a někteří si to myslí dodnes. Bez Billa Russella by však Boston Celtics bezpochyby nebyli tak legendárním profesionálním sportovním týmem, jakým se stali při své legendární sérii mistrovských titulů.