Přesto se u lesních žab vyvinul způsob, jak každoročně až osm měsíců mrznout. Podařilo se jim něco, co by se mohlo zdát jako biologický zázrak. Jak se jim to podařilo?

Na začátku zimy led rychle zaplní břišní dutinu žáby lesní a obalí vnitřní orgány. Mezi vrstvami kůže a svaloviny se tvoří ledové krystalky. Oči zbělají, protože čočka zamrzne.

Játra lesní žáby zároveň produkují velké množství glukózy, která se vyplavuje do všech buněk v těle. Tento sirupovitý cukerný roztok zabraňuje zmrznutí buněk a váže na sebe molekuly vody uvnitř buněk, aby nedošlo k jejich dehydrataci.

Tělo lesní žáby tedy na jedné straně umožňuje tvorbu ledu kolem vnější strany buněk a orgánů a na druhé straně zabraňuje tvorbě ledu uvnitř buněk – tím se vyhýbá smrtelnému poškození, které utrpí většina živočichů, když zmrznou.

Jak vypadá hibernující lesní žába? Nemá žádné svalové pohyby. Žádný tlukot srdce. Nedýchá. Po celou zimu je lesní žába jako kus tvrdého, mrazivého, ledového kamene vytesaného do tvaru žáby. Ale je živá, ve stavu pozastavené animace.

Na jaře lesní žába rozmrzne zevnitř směrem ven. Nejprve začne bít srdce. Pak se aktivuje mozek. Nakonec se pohnou nohy.

Nikdo zatím nechápe, co spustí srdce lesní žáby poté, co byla celou severskou zimu zmrzlá a netečná. Jakmile žába zcela rozmrzne, vydá se lesem, aby našla rybník pro rozmnožování nebo jinou vhodnou vodu.

Žába lesní je zcela nepoškozena podmínkami, které by byly smrtelné pro téměř všechny ostatní živočichy.