Hladina natriuretického peptidu (BNP) předpovídá riziko úmrtí lépe než některé tradiční rizikové faktory, a to i u pacientů bez srdečního selhání, zjistila nedávná studie.

Výzkumníci použili údaje z elektronických zdravotních záznamů Vanderbilt University Medical Center k identifikaci 30 487 pacientů, u nichž bylo v letech 2002-2013 poprvé změřeno množství BNP v plazmě. Jejich průměrný věk byl 63 let, 50 % z nich byli muži, 17 % byli černoši a u 38 % bylo diagnostikováno srdeční selhání. Sledování probíhalo až do roku 2015 a výsledky byly publikovány 15. května v časopise Journal of the American College of Cardiology.

V průběhu 90 898 osoboroků sledování zemřelo 31 % pacientů bez srdečního selhání a 53 % pacientů se srdečním selháním. Hladiny BNP byly nižší u pacientů bez srdečního selhání než u pacientů se srdečním selháním (medián 89 pg/ml vs. 388 pg/ml ; P<0,0001). Riziko úmrtí podle hladiny BNP však bylo podobné bez ohledu na to, zda pacienti trpěli srdečním selháním. Například hladina BNP 400 pg/ml byla spojena s tříletým rizikem úmrtí 21 % (95% CI, 20 % až 23 %) u pacientů se srdečním selháním a 19 % (95% CI, 17 % až 20 %) u pacientů bez srdečního selhání.

Toto zvýšení úmrtnosti bylo pozorováno bez ohledu na to, zda byla zvýšená hladina BNP u pacientů zjištěna v akutní nebo ambulantní péči. Vyšší hladina BNP byla nejsilnějším prediktorem rizika úmrtí u pacientů bez srdečního selhání, a to i v multivariačních modelech zahrnujících tradiční rizikové markery, jako je věk, funkce ledvin, diabetes, vitální funkce, hmotnost levé komory a ejekční frakce levé komory. Autoři poznamenali, že poslední dva jmenované faktory byly silně spojeny s vyššími hladinami BNP. „Nález zvýšené hladiny BNP u pacienta bez může být tedy důvodem k dalšímu vyšetřování, včetně posouzení srdeční struktury a funkce,“ uvedli autoři.

Upozornili, že jakožto observační analýza je studie náchylná k reziduálnímu zmatení a že další potenciálně prediktivní faktory, jako je C-reaktivní protein a troponin, nebyly porovnávány s BNP. Poznamenali, že variabilita léčby, například vysoké dávky diuretik u pacientů s akutní dekompenzací srdečního selhání, mohla rovněž ovlivnit hladiny BNP.

Přiložený úvodník označil výsledky za „podnětné“ a nabídl několik možných vysvětlení prognostické hodnoty BNP u pacientů bez srdečního selhání. Zvýšené hladiny BNP by mohly být známkou asymptomatického srdečního onemocnění, důsledkem nekardiálních stavů, jako je sepse nebo chronická obstrukční plicní nemoc, nebo známkou stárnutí cév. Na základě výsledků studie doporučili redaktoři rozsáhlejší kardiovaskulární vyšetření u pacientů, u nichž byla zjištěna hladina BNP vyšší než 35 pg/ml v ambulantním prostředí nebo vyšší než 100 pg/ml v akutní péči. Poznamenali, že další otázkou pro výzkumníky bude, jak léčit pacienty, kteří mají zvýšenou hladinu BNP bez srdečního selhání.