Kofi nerad zveřejňoval své problémy, ale když ho jedna americká církev přivezla do USA na přednáškové turné, lidé se přirozeně ptali na jeho službu. Jednoho dne se ho jeden pastor zeptal: „S čím potřebujete pomoci?“ Kofi okamžitě znal praktickou odpověď na tuto otázku. Vedl školu a sirotčinec a založil více než dvacet sborů ve dvou zemích západní Afriky. „Potřebujeme asi tisíc dolarů na opravu motoru naší dodávky,“ řekl. „Není v mých silách pokrýt náš region na kole. Se spolehlivým vozidlem mohu přepravovat potřebné prostředky a spolupracovníky.“ O záplatované údržbě, olysalých pneumatikách, zrezivělých dveřích a prasklých a stárnoucích hadicích pastorovi neřekl.

„Ty peníze vám seženeme,“ oznámil dobře naladěný pastor. „Řeknu našemu pokladníkovi, aby poslal šek.“

Jaká odpověď na modlitbu! Pomyslel si Kofi. Zanedlouho se vrátil do své země s dobrou zprávou. Uplynulo několik týdnů. Pak měsíce. Nakonec poslal jemný dotaz pastorovi, který slíbil pomoc. Dostal omluvnou odpověď, že peníze budou brzy na cestě. Uplynul další čas. Zchátralá dodávka stála na pozemku, rezavý pomník nesplněných slibů. Peníze nikdy nedorazily.

Zklamali tě někdy lidé? Tato otázka patří do stejné kategorie jako: Je voda mokrá? Ale co třeba tato otázka: Zklamal tě někdy Bůh? Než odpovíte, položme si ji jinak. Měli jste někdy pocit, že Bůh nedodržel své slovo? Divili jste se – dokonce jste si stěžovali -, že se nezachoval tak, jak jste si mysleli, že by měl?

Víme, že Bůh slíbil, že bude své děti chránit a starat se o ně.

Slíbil, že nás posílí, naplní naše srdce radostí a dá nám pokoj. Bůh slíbil, že odpoví na naše modlitby. Přesto se někdy tyto sliby zdají být prázdné. Zdá se, že naše modlitby za vzpurné dítě zůstávají bez odpovědi. Inflace a účty ohlodávají naši výplatu. Někdo z našich blízkých umírá na rakovinu. Kriminalita v sousedství se zhoršuje. Svět sužují teroristé. A Ježíš se nevrátil, aby vše napravil. Radost a pokoj se zdají být pouhým snem.

Bible nám říká: „Hospodin je spolehlivý ve všech svých slibech a věrný ve všem, co činí“ (Žalm 145,13). Co se stalo se všemi sliby, které Bůh dal? Možná jsme to špatně pochopili. Nebo možná jen očekáváme příliš mnoho.

Slibování v Bibli

Podle toho, jak někteří lidé tento pojem používají, není slib nic jiného než dobrý úmysl, který lze snadno zahodit. Stejně jako příslovečné pravidlo, i sliby jsou od toho, aby se porušovaly. Když však Bůh dá slib, je podložen něčím víc než jen dobrým úmyslem a zbožným přáním. Dává nám své naprosto důvěryhodné slovo.

Přestože jsou Boží zaslíbení jádrem Bible, hebrejština, původní jazyk Starého zákona, nemá pro zaslíbení specifické slovo. Přesto se s tímto pojmem jasně setkáváme na všech jejích stránkách. V kulturách Starého zákona, když někdo mluvil o tom, co udělá v budoucnu, se slovo zaslíbení dobře hodilo. Při ústním závazku bylo v sázce slovo, čest a poctivost mluvčího.

Nový zákon pojetí slibu sleduje stejný vzorec. Bůh si stojí za tím, co říká. Termín pochází z řeckého slova angelia, které znamená „oznámení“ nebo „poselství“. Všechno, co Bůh řekl, každé oznámení, každé poselství je zaslíbením založeným na Božím dokonalém, dobrém a důvěryhodném charakteru.

Zaslíbení jsou věrná Boží povaze

Můžeme mít problém s dodržováním svých slibů. Bůh je však jiný. Má k dispozici veškerou moc a moudrost vesmíru. Nikdy se nebude muset vymlouvat na to, že nesplní, co slíbil, a my nemáme žádnou výmluvu pro to, abychom mu nevěřili.

Hudson Taylor, známý misionář v Číně v 19. století, nechtěl mít s náboženstvím své matky a sestry nic společného, přesto nemohl popřít skutečnost jejich věrných modliteb. Právě v době svého dospívání uvěřil v Krista. Později o své zkušenosti s obrácením napsal toto: „Když jsem byl vychován v takovém prostředí a zachráněn za takových okolností, bylo snad přirozené, že jsem byl od počátku svého křesťanského života veden k pocitu, že zaslíbení jsou velmi reálná a že modlitba je vlastně střízlivým vyřizováním záležitostí s Bohem. „1 Prostě si nárokoval to, co mu bylo nabídnuto.

Tento „obchod“ však neznamená, že můžeme s Bohem manipulovat nebo ho vyžadovat. On nikdy neinzeruje víc, než může dodat. Nechce nás podvést. Nabízí to, co chce, abychom měli, a chce, abychom měli to nejlepší, co nám může nabídnout – radost z blízkého vztahu s ním nyní a z věčnosti s ním a s těmi, kdo ho milují.

Stvořitel je nadále Pánem nad celým životem. Bůh je ze své podstaty dobrý, milosrdný a věrný svému slovu. Bible nám říká, jak Boží zaslíbení odrážejí tyto vlastnosti. Protože je tím vším, nemusíme se bát, když slyšíme, že Bůh plní své sliby za svých podmínek.

Typy slibů

Božské podmínky plnění slibů jsou jasně dané. Co slíbí, to také splní. Některé sliby jsou dokonce spojeny s bezpodmínečnou zárukou – dodrží svou část dohody bez ohledu na to, co uděláme. Pak jsou zaslíbení, která s sebou nesou pokyny (podmínky), jimiž se musíme řídit, chceme-li se těšit ze všeho, co nabízí. Tato podmíněná zaslíbení závisí na tom, zda splníme určité požadavky.

Nepodmíněná zaslíbení

Nepodmíněné zaslíbení je prostě takové, ve kterém Bůh říká, že něco udělá, a nic, co můžeme udělat, tomu nezabrání. Splnění nepodmíněných zaslíbení nezávisí na jednání lidí, ale pouze na Bohu. I když jsme nevěrní, Bůh nemůže být jiný než věrný svému slovu.

Po velké potopě, která všechno zničila, dal Bůh Noemovi (a celému světu) bezpodmínečný slib, že už nikdy nepošle celosvětovou potopu, která by zničila zemi (1. Mojžíšova 9,8-17). O mnoho let později Bůh bezpodmínečně slíbil králi Davidovi, že jeho královský rod bude trvat navěky (2. Samuelova 7,16). Protože David byl Ježíšovým předkem (Matouš 1,1.6) a Ježíšovo království nebude mít konce (Lukáš 1,32-33), byl Bůh v tomto slibu věrný i přes Davidovy opakované nedostatky a selhání.

Když byl Ježíš na zemi, slíbil, že po svém nanebevstoupení sešle Ducha svatého (Jan 16,5-15). Ve Skutcích 2 čteme, jak přesně se to stalo. Také slíbil, že satanovy síly nikdy nepřemohou církev (Matouš 16,18). A přestože proti církvi bylo v průběhu staletí namířeno mnoho zla, stále vzkvétá. Další zaslíbení – že se vrátí na zem, aby soudil živé i mrtvé a plně zřídil své království (Mt 16,27; 25,31-46) – ještě nenastalo, ale protože se jedná o nepodmíněné zaslíbení, nikdo a nic mu v tom nemůže zabránit.

Podmíněné sliby

Některé sliby jsou jako záruka na výrobek. Budou splněny pouze v případě, že zákazník splní podmínky stanovené výrobcem.

Tak tomu bylo v rajské zahradě. Bůh Adamovi a Evě slíbil, že si budou užívat života v zahradě pod jedinou podmínkou, že nebudou jíst ovoce z určitého stromu. Nedodržení této podmínky by mělo za následek smrt (Genesis 2,16-17).

Smlouva, kterou Bůh uzavřel s Mojžíšem a izraelským lidem na hoře Sinaj, obsahovala mnoho podmínek. Před udělením Desatera Bůh Izraeli řekl, že pokud budou dodržovat podmínky smlouvy s ním uzavřené, bude o ně pečovat jako o svůj zvláštní poklad (2. Mojžíšova 19,3-6). V několika přikázáních Desatera jsou uvedeny důsledky nesplnění nebo nedodržení Božích podmínek. Hospodin řekl, že potrestá všechny, kdo uctívají modly, ale těm, kdo ho milují, prokáže lásku (2. Mojžíšova 20,4-6). Slíbil, že prohlásí za vinného každého, kdo bude jeho jméno vyslovovat neuctivě nebo pohrdavě (2. Mojžíšova 20,7). Těm, kteří ctili své rodiče, slíbil dlouhý život v zaslíbené zemi (2 Mojžíšova 20,12).

V 2 Mojžíšově 23,20-33 Bůh Izraeli řekl, že vyhladí jejich nepřátele, až vstoupí do Kanaánu. Odstraní nemoci, dá dlouhý život a žádné potraty. Podmínkou však bylo dbát na Božího anděla a poslouchat ho, uctívat Boha, neuzavírat smlouvu s nepřáteli a nedovolit jim žít v zaslíbené zemi. Později Bůh slíbil úspěch, prosperitu a ochranu, pokud bude lid dodržovat Mojžíšův zákon (joz 1,7-9). Bohužel Izraelité nedodrželi svou část dohody a tato požehnání propadla.

Poté, co se Izraelité usadili v zemi, kterou jim Bůh zaslíbil, začali být nespokojeni se soudci jako svými vládci; chtěli krále jako ostatní národy. I když původní Boží plán s králem nepočítal, Bůh jim ho poskytl a slíbil lidem dobré věci, pokud budou Boha ctít a poslouchat. Přesto varoval před soudem, pokud se král nebo lid vzbouří (1. Samuelova 12,13-15). Jejich první král Saul nevydržel dlouho, než Boha neposlechl. Protože Saul nedodržoval Boží příkazy, přišel o trůn (1. Samuelova 13,13-14).

Mnozí z nás se upínají k zaslíbení, že pokud „se zalíbíš v Hospodinu“, pak „ti dá touhy tvého srdce“ (Žalm 37,4). To dobře zapadá do zaslíbení v Novém zákoně: Pokud budeme hledat to, co má věčnou hodnotu, Bůh se postará o naše časné potřeby (Mt 6,25-34). Pokud však očekáváme, že to bude znamenat velké bankovní konto, obrovský penzijní plán nebo velký prázdninový dům, budeme pravděpodobně zklamáni. To jsou naše touhy, když usilujeme o hodnoty tohoto světa. Pokud však usilujeme o to, v čem má Bůh zalíbení, a hledáme věci věčné hodnoty, touhy našeho srdce budou podstatně jiné.

Prorok Jonáš dal Boží podmíněné zaslíbení hříšnému lidu Ninive. Oznámil, že město bude do čtyřiceti dnů vyvráceno, pokud jeho obyvatelé nebudou činit pokání (Jonáš 3,4). K Jonášovu překvapení se lidé skutečně obrátili k Bohu a město bylo ušetřeno. To však netrvalo dlouho. Ninivané se nakonec vrátili ke svým starým zvykům a Bůh svůj slib dodržel.

Možná nejznámější a pravděpodobně nejdůležitější podmíněný slib se nachází v Novém zákoně: Bůh odpustí, když se vyznáme (1J 1,9). Odpuštění je zdarma a čeká na nás, jedinou podmínkou jeho přijetí je, že musíme vyznat, že odpuštění potřebujeme.

Musíme přiznat, že jsme hříšní lidé, kteří potřebují Spasitele. Tímto vyznáním si Boží odpuštění nezasloužíme. Uznání naší potřeby je prostě tím, že Bohu řekneme: „Chci odpuštění, které mi nabízíš“. V našem „civilizovaném“ světě se považujeme za nezávislé, silné, schopné, inteligentní a celkově docela dobré – rozhodně ne hříšné. Naše vnímání nám ztěžuje uvědomit si důležitost tohoto nezbytného prvního kroku k přijetí bezplatného daru věčného života.