Mnozí Napoleonovi odpůrci (někdy francouzští spisovatelé, jindy britští pamfletisté) pochybovali o jeho „francouzské národnosti“, a to jak během jeho vlády, tak i po ní. Snad nejznámějším pochybovačem byl Chateaubriand, který ve svém pamfletu De Buonaparte et les Bourbons z roku 1814 (vydaném současně v anglickém překladu v Londýně pod názvem On Buonaparte and the Bourbons: and the necessity of rallying around our legitimate princes for the safety of France and of Europe) navrhoval, že bývalý císař zfalšoval datum svého narození a že se ve skutečnosti narodil v roce 1768, tedy v době, kdy Korsika ještě nebyla francouzská.

Tento velký spisovatel a jeho následovníci se však mýlili ve dvou klíčových bodech.

Prvním je, že Napoleon se skutečně narodil v roce 1769. Je pravda, že nemáme k dispozici jeho rodný list, ale máme k dispozici jeho křestní list (21. července 1771), který dokládá, že 15. srpna 1769 se Napoleon narodil. Kromě toho je v „deníku“ Karla Bonaparta zaznamenáno narození 15. srpna 1769. Je pravda, že Napoleon velmi občas používal doklady svého bratra Josefa (narozeného v roce 1768), aby si přidal jeden rok ke svému věku, buď aby mohl využít nějaké administrativní možnosti, nebo při svatbě s Josefínou, kdy chtěl snížit šestiletý věkový rozdíl mezi nimi (narodila se v roce 1763). Všechny ostatní dokumenty z mládí svědčí o jeho příchodu na svět v „obvyklém“ termínu, jako například vysvědčení zaslané jeho rodiči panu d’Hozier de Sérigny, soudci pověřenému zkoumáním jeho šlechtických titulů, povolující mu vstup do vojenské školy v Brienne (1779), nebo zpráva o žácích vojenské školy v Paříži zaslaná Ludvíku XVI. z roku 1785, kde se vedle Napoleonova jména objevují i slova „narozen 15. srpna 1769“.

Chateaubriandův druhý omyl? Pojem „národnost“, tak jak byl chápán během revoluce a po ní, neměl v době Napoleonova narození žádný význam. V té době byl člověk „poddaným“ panovníka, nikoli občanem národa. Navíc Versailleskou smlouvou z 15. května 1768, tedy rok před Napoleonovým narozením, postoupila Janovská republika svá práva na Korsiku francouzskému králi. Ostrov byl ke království „připojen“ v srpnu, o tři měsíce později. Napoleon Bonaparte se tedy dobře a skutečně narodil jako „poddaný francouzského krále“.

A jako by tyto argumenty nestačily, rád bych dodal, že během „departementalizace“ Korsiky (1790) Constituante dekretem rozhodl, že všichni obyvatelé ostrova jsou plně právoplatnými občany Francie.