Dotaz: „Co říká Bible o tom, jak být křesťanskou manželkou?“
Odpověď: Co říká Bible o tom, jak být křesťanskou manželkou? Křesťanská manželka je věřící v Ježíše Krista, vdaná žena, která má ujasněné priority. Zvolila si zbožnost jako středobod svého života a toto zaměření vnáší do každého vztahu, včetně manželství. Zbožná manželka se rozhodla, že líbit se Bohu a být mu poslušná je pro ni důležitější než její dočasné štěstí nebo potěšení, a je ochotna přinést jakoukoli oběť, která je nezbytná k tomu, aby ve své roli manželky uctila Pána.
Prvním krokem k tomu, aby se stala křesťanskou manželkou, je odevzdat se Ježíšovu panství. Pouze s Duchem svatým, který nás posiluje, může kdokoli z nás žít jako zbožný člověk (Galatským 2,20; Titovi 2,12). Když uvěříme v Ježíše Krista jako svého Spasitele a Pána (Jan 3,3), je to podobné jako ve svatební den. Celý směr našeho života se změní (2 Kor 5,17). Začínáme se na život dívat z Boží perspektivy, místo abychom sledovali své vlastní plány. To znamená, že křesťanka bude k manželství přistupovat s jiným smýšlením než světská žena. Touží být nejen dobrou manželkou pro svého manžela, ale také zbožnou ženou pro svého Pána.
Být křesťanskou manželkou znamená žít podle zásady uvedené v listu Filipanům 2,3-4: „Nečiňte nic ze sobecké ctižádosti nebo marnivé domýšlivosti. Spíše si v pokoře važte druhých víc než sebe, nehledejte své vlastní zájmy, ale každý z vás zájmy druhých.“ Pokud by se tato zásada důsledně dodržovala, odstranila by většinu manželských hádek. Protože jsme od přírody sobečtí, musíme spoléhat na Pána, že toto sobecké nutkání ukřižuje a pomůže nám hledat nejlepší zájmy našich manželů. Pro manželku to znamená zůstat si vědoma toho, že její manžel není žena a neuvažuje jako žena. Jeho potřeby se liší od jejích potřeb a její povinností je tyto potřeby pochopit a snažit se jim vyjít vstříc, kdykoli je to možné.
Ef 5,22-24 se zabývá otázkou podřízenosti, kterou bohužel mnozí špatně řeší . Manželkám je řečeno, aby se podřizovaly svým mužům tak, jako se podřizují Pánu. Mnoho žen se při slově podřídit hroutí, protože bylo použito jako záminka k tomu, aby se s nimi zacházelo jako s otrokyněmi. Když jsou tyto tři verše vytrženy z kontextu a použity pouze na ženy, stávají se nástrojem v rukou satana. Satan často překrucuje Písmo, aby dosáhl svých zlých cílů, a tento verš použil, aby zkazil Boží plán pro manželství. Příkaz o podřízenosti ve skutečnosti začíná veršem 18, který říká, že všichni křesťané se mají podřizovat jeden druhému. Pak se to vztahuje na manželky v manželství, ale většina odpovědnosti je uložena manželovi, aby miloval svou ženu tak, jak Kristus miluje církev (Ef 5,25-32). Když manžel žije v poslušnosti vůči Božímu očekávání, křesťanská manželka má jen malé potíže podřídit se jeho vedení.
Přestože existují křesťanské manželky, které nemají děti, většina vdaných žen se jednou matkami stane. Během tohoto přechodu je pro ni přirozené, že veškeré své úsilí a pozornost věnuje dětem. Může chvíli trvat, než si na nové rodinné povinnosti zvykne, ale křesťanská manželka pamatuje na to, že její manžel je pro ni na prvním místě. Na jeho potřebách stále záleží. Někdy může mít pocit, že mu na konci frustrujícího dne už nemá co dát, ale může se utíkat k Pánu a najít sílu a energii, aby zůstala především manželkou a až potom matkou (Přísloví 18,10; Žalm 18,2).
Komunikace je v prvních letech výchovy dětí velmi důležitá a křesťanská manželka bude s manželem iniciovat rozhovory bez odsuzování a vysvětlovat mu, jak může pomoci a co od něj potřebuje, aby mohla lépe reagovat na jeho potřeby. Páry, které zůstávají ve spojení a vyhrazují si na společné chvíle záměrný čas, sílí a budují si hlubší pouta, která udržují jejich manželství zdravé. Křesťanská manželka si také uvědomuje, že věnovat si čas pro sebe není sobecké. Je s manželem otevřená, pokud jde o její vlastní emocionální a psychické potřeby. Manželky, které zanedbávají nebo nevyjadřují své vlastní potřeby ze strachu, že budou vypadat sobecky, si jen připravují půdu pro pozdější nelibost a vyhoření. Než může manželka a matka dát své rodině to, co potřebuje, musí se postarat sama o sebe.
Přísloví 31 chválí ctnostné, inteligentní a pracovité ženy – a bylo napsáno v době, kdy přínos manželek a matek zůstal většinou bez povšimnutí. Zbožné ženy z toho mohou mít radost, když jejich vlastní rozhodnutí odrážejí některé z vlastností, které jsou tam popsány.
Manželky se často vyjadřují, že chtějí, aby jejich manželé byli dobrými vůdci, a některé naříkají, že jejich manželé nevedou dobře. Je pravda, že Bůh očekává, že manželé ponesou odpovědnost za blaho svých rodin. Je však důležité mít na paměti, že dobří vedoucí musí mít dobré následovníky. Jako součást kletby, kterou Bůh uvalil na Evu za její hřích (1. Mojžíšova 3,16), mají ženy od přírody sklon toužit vládnout svým manželům. Mnoho žen vnímá své muže jako nedokončené projekty, které mají napravit. Pokusy ženy „pomoci mu“ mohou manžela často umlčet, zejména pokud se necítí dobře ve vedoucí roli. To však neomlouvá jeho odmítání vstoupit do role, kterou pro něj Bůh určil. Křesťanská manželka si však uvědomuje svou roli a nechá ho vést. Může uctivě nabízet své rady a názory a moudrý manžel o ně bude usilovat, ale uznává, že jakmile tak učiní, její odpovědnost končí a konečné rozhodnutí je na něm. Když ví, že ho nesestřelí, když s ním nesouhlasí, je pravděpodobnější, že vystoupí a povede ho.“
Jedním z nebezpečí, s nimiž se křesťanské ženy mohou v manželství a mateřství setkat, je, že dovolí, aby jejich identita byla zcela založena na jejich rodinných rolích. O tomto destruktivním vzorci svědčí míra rozvodovosti párů středního věku v některých částech světa. Mnohdy je to žena, která opouští dobrého muže bez jiného důvodu, než že není šťastná. Částečně je její rozčarování způsobeno tím, jak je manželství vyzdvihováno jako nejvyšší cíl pro mladé dívky. Od dětství věří, že jakmile potká a vezme si toho pravého muže, bude naplněna. Na tomto zbožštění manželství se podílela i velká část církevního učení, takže křesťanka může mít pocit zklamání, jako by ji Bůh podvedl. Manželství je sice dobré a správné a je prostředkem požehnání, ale nikdy by nemělo být považováno za zdroj hodnoty a naplnění ženy. Tím může být pouze Bůh a křesťanské manželky jsou ty, které svou roli nevnímají jako cíl sám o sobě, ale jako cestu, skrze kterou mohou lépe sloužit svému Pánu (1Kor 10,31).
Žena, která touží být zbožnou, křesťanskou manželkou, si může položit následující otázky:
1. Jaká je její role? Udržuji svůj duchovní život zdravý a je pro mě prioritou? (Matouš 6,33)
2. Přijala jsem dobrovolně svou Bohem danou roli partnerky svého manžela? (1. Korintským 11,3)
3. Snažím se denně pokořovat a sloužit jako Ježíš, místo abych se snažila nechat si sloužit? (Mk 10,44-45)
4. Zbavila jsem své srdce modly, jako je nakupování, flirtování, hromadění nebo závislosti? (2. Mojžíšova 20,3)
5. Svědčí můj volný čas o tom, že si vážím svého manžela, své rodiny a svého Spasitele? (Galatským 5,13)
6. Střežím ducha svého domova tím, co do něj pouštím prostřednictvím médií, časopisů a hudby? (Filipským 4,8)
7. Dbám na to, abych byla svému manželovi fyzicky a citově příjemná? (Přísloví 27,15; 31,30)
8. Dávají mé šaty, líčení a vystupování najevo, že si vážím svého těla, svého manžela a svého Spasitele? (1. Petrova 3,3-5)
9. Jak se chovám k svému muži? Odstranil/a jsem ze své řeči světské vulgarity (nadávky, hrubé řeči, sprosté vtipy), aby má slova byla laskavá? (Koloským 4,6)
10. Jsem moudrý a pečlivý správce domácích financí? (Přísloví 31,16)
11. Vzdávám svému manželovi úctu kvůli jeho postavení, nebo jen tehdy, když si myslím, že si ji zaslouží? (Efezským 5,33)
12. Jak se chovám k manželovi? Starám se dobře o dům a děti? (Přísloví 31,27-28)
13. Chráním manželovo srdce tím, že nikdy veřejně neprozrazuji jeho soukromé rozhovory a nezneužívám jeho slabosti proti němu? (Přísloví 31,11)
14. Pokračuji v rozvíjení darů a vášní, které mi Bůh svěřil? (2. Timoteovi 1,6)
15. Spoléhám na svou vlastní sílu, nebo na sílu Ducha svatého, abych byla zbožnou manželkou, matkou a učednicí? (Galatským 5,25)
Protože Ježíš zrušil náš dluh za hřích (Koloským 2,14), každý, kdo si to přeje, se může stát zbožným člověkem. Zbožnost není závislá na intelektu, vzdělání nebo náboženství. Není vyloučena ani pro ty, kdo mají hříšnou minulost, rozvodové papíry nebo záznamy ve vězení. Jako Kristovi následovníci bychom se všichni měli snažit stát se zbožnějšími v jakékoli roli, kterou zastáváme, protože je to přikázáno (1Pt 1,16) a protože se chceme více podobat Tomu, kterého milujeme.

.