Malý šaman je duchovní kouč &specialista na poruchy osobnosti typu B, který má populární pořad na YouTube a klienty po celém světě.

Pasivně-agresivní chování je definováno jako „chování, které se tváří, že vyhovuje nebo jedná vhodně, ale ve skutečnosti se chová negativně a pasivně se brání“. Může být příznakem několika různých duševních poruch a typů osobnostních problémů, nebo může jít jednoduše o problematickou vlastnost, kterou někdo má. Pasivně agresivní chování se sice může vyskytnout v jakékoli situaci nebo vztahu, ale na pracovišti je mimořádně časté. Je to pravděpodobně proto, že většina projevů hněvu je na pracovišti odsuzována. Přečtěte si, jak ho rozpoznat a jak se s ním vypořádat.

Když šéf zadává pracovníkům úkoly, které nechtějí splnit

Pokud například někomu šéf zadá úkol, který nechce splnit, nemusí mu být příjemné to říct. Místo toho mohou svůj hněv vyjádřit rafinovanějšími způsoby. Takže člověk, jehož šéf požádá, aby přinesl kávu, to může mít za zlé, ale nedokáže to vyjádřit ze strachu, že přijde o práci nebo že se postaví autoritě. Místo toho může svou nelibost vyjádřit tím, že šéfovi schválně špatně uvaří kávu. To je „bezpečný“ způsob, jak ventilovat své pocity, který pravděpodobně nepovede k žádným nepříznivým důsledkům. Šéf vás může vyhodit za odmítnutí splnit úkol, ale pravděpodobně vás nevyhodí za to, že mu špatně uvaříte kávu. Otázkou je, proč pasivně agresivní lidé vůbec cítí potřebu tyto pocity projevovat?

Proč se lidé chovají pasivně agresivně?

Lidé, kteří se chovají pasivně agresivně, mají pocit, že z nějakého důvodu nemohou svůj hněv nebo negativní pocity ventilovat asertivně. A nenechte se mýlit, pasivně-agresivní chování je agrese. Na pracovišti by asi většina lidí souhlasila s tím, že své pocity obvykle nemůžete vyjádřit svobodně. Nemůžete nadávat spolupracovníkům nebo poslat šéfa do háje, když máte špatný den. Na takové vyjadřování není čas ani místo. Avšak lidé, kteří nemají pocit, že mohou své negativní pocity vůbec vyjádřit, se mohou dopouštět pasivně-agresivních typů chování, protože buď neumějí, nebo nejsou schopni vhodným způsobem sdělit, jak se cítí. Mohou se cítit nepřiměřeně rozzlobení kvůli situaci, protože mají jiné problémy, nebo nejsou schopni se svými emocemi správně zacházet. Pasivně-agresivní chování je vlastně jedním z červených signálů, že se na vašem pracovišti nachází narcista. Ne všichni pasivně agresivní lidé jsou patologičtí narcisté, ale mnoho narcistů vykazuje pasivně agresivní chování, zejména na pracovišti, kde otevřenější a asertivnější formy agrese nebudou tolerovány.

Jak pasivně agresivní jedinci řeší věci

Problém je v tom, jak pasivně agresivní jedinci řeší věci, zejména své emoce. Řekněme, že vám šéf dává příliš mnoho práce. Spousta lidí je přepracovaných. Většina lidí se v takové situaci postaví na vlastní nohy. Něco řeknou a sdělí tyto pocity vhodným způsobem ve vhodnou dobu a na vhodném místě správným lidem.

Pasivně-agresivní člověk může záměrně tankovat projekt, který mu byl přidělen, nebo cokoli jiného. Je to jejich způsob, jak ventilovat svůj hněv z toho, že se po nich chce příliš mnoho. Místo toho, aby svému šéfovi jednoduše řekli, že se cítí přepracovaní nebo že mají pocit, že jsou na ně kladeny nespravedlivé časové nároky, a řešili situaci tímto způsobem, reagují emocionálně. Mohou mít pocit, že neexistuje jiný způsob, jak své pocity vyřešit, než na ně reagovat. Mohou mít pocit, že se nedokážou správně vyjádřit, aby byli vyslyšeni, nebo mohou mít pocit, že je šéf stejně nevyslechne, takže to nemá smysl.

Naučená bezmocnost

S pasivně agresivním chováním je často spojena velká složka naučené bezmocnosti; myšlenka: „I když se s tím pokusím něco udělat, nepodaří se mi to, tak proč se namáhat?“. Tento typ vnucené bezmocnosti ve skutečnosti často způsobuje, že jsou lidé ještě rozzlobenější a frustrovanější, a stává se z toho začarovaný kruh. V případě zlomyslnějších a toxičtějších typů lidí – například narcistů – se mohou dopouštět pasivně-agresivního chování jen proto, aby způsobili problémy a byli obtížní, protože jsou rozhořčeni, že se po nich vůbec něco chce.

Proč je toto chování na pracovišti nevhodné

Ať už je důvod jakýkoli – a pasivně-agresivní chování může mít mnoho příčin, od pochopitelných až po vyloženě zhoubné – tento typ chování je na pracovišti nevhodný. Pasivně agresivní lidé často používají manipulativní taktiky, aby se vyvlékli z práce, vyhnuli se konfrontaci nebo odpovědnosti, vyjádřili nelibost nebo si vytvořili kontrolu nad situací, například chronické pozdní příchody, nedodržování termínů, souhlas s věcmi, které nemají v úmyslu udělat, sabotáž, neustálé stěžování si – zejména na nedocenění, podkopávání nebo nenápadné urážení druhých, pomlouvání a šíření lží, prokrastinace, obstrukce – což je záměrné zdržování nebo stavění se do cesty pokroku, záměrná neefektivita – což je předstírání, že něco neumí, a mnoho dalšího.

Kočičí a sarkastické chování

Často jsou také kočičí a sarkastičtí. Pasivně agresivní člověk může mít poznámky typu: „Líbí se mi tvoje oblečení! To byl tak skvělý styl – myslím tím, když byl in“. Nebo: „Páni, ty jsi vystudovala takovou a takovou vysokou školu? To je úžasné! Chtěla jsem tam jít taky, kdyby mě nepřijala nějaká opravdová škola“. Těmto komplimentům se říká komplimenty ze zadní ruky a jejich záměrem je urazit nebo ztrapnit osloveného, obvykle proto, aby si vytvořil pocit nadřazenosti. Toxičtější typy pasivně agresivních lidí často působí zahořkle nebo uraženě, zejména když se po nich něco chce. Mohou být velmi tvrdohlaví a nepřátelští, plní obviňování druhých lidí a omlouvání sebe sama. Pokud jsou na své pasivně-agresivní chování upozorněni, často popřou, že by vůbec něco dělali úmyslně, a co hůř, často budou tvrdit, že je obviňujete z toho, že dělají něco špatně. Protože je jejich chování tak rafinované, může se stát, že jim dokonce uvěříte.

Příklad na pracovišti

Příklad si vezměte tuto situaci, týkající se muže, který pracoval v čistírně odpadních vod. Jednalo se o okresní zaměstnání, a o ta se dá velmi těžko přijít. Tento člověk chodil pozdě, nedostavil se/nepřišel, nikdy nebyl vhodně oblečen, tvrdil, že se nedokáže řídit ani jednoduchými pokyny, tvrdil, že není schopen přijímat pokyny nebo instrukce od svých nadřízených, protože se jimi cítí ohrožen, v práci spal, lhal o svých spolupracovnících, tvrdil, že není schopen pochopit, jak se obsluhují stroje, k jejichž obsluze byl najat, opakovaně hovořil o nevhodných tématech, dokonce tvrdil, že je mentálně postižený a že se bude soudit, pokud ho vyhodí, a celkově téměř 10 let znepříjemňoval svým spolupracovníkům život.

Protože je toto chování tak těžko prokazatelné, přestože ho všichni z posádky nenáviděli, neustále si na něj stěžovali a přestože byl opakovaně sepsán, okres měl pocit, že ho nemůže vyhodit. Napsali mu například za nekázeň, ale on tvrdil, že by udělal, co mu řekli, kdyby pochopil, jak to má udělat. Tomu se říká úmyslná neschopnost. Jindy zase tvrdil, že mu to nikdo neřekl.

Zorganizovali tedy mediaci mezi tímto mužem a jeho nadřízenými. Ti si s ním promluvili. Drželi ho za ruku. Naslouchali mu, když říkal, že se cítí jako parta a oběť svých spolupracovníků. Přidělili mu speciálně lidi, kteří na něj dohlíželi a pomáhali mu s prací – lidi, které samozřejmě přiměl, aby většinu času dělali jeho práci za něj, když tvrdil, že nerozumí tomu, jak se co dělá. Okres mu ustupoval, protože tvrdil, že se cítí ohrožen a zastrašován a že tomu nerozumí. Souhlasil se vším, co mu všichni řekli, že má udělat, a pak to prostě neudělal. Pořád dokola a dokola – po celá léta. Ale protože se nechoval bojovně, nebyl vyloženě agresivní a protože tvrdil, že opravdu chce konat správně, nechali si ho. A celou tu dobu dělal svým spolupracovníkům peklo, přitom neodváděl téměř žádnou práci, a přesto dostával velmi pěkný plat.

Co nás tento příběh učí

Tento člověk byl ve skutečnosti narcista, ale samotný příběh je studií pasivně-agresivního chování na pracovišti a toho, jak nespravedlivé a zneužívající může být vůči lidem v jeho okolí. Tento člověk byl nakonec propuštěn, když byl vyzván, aby prokázal, že je zdravotně postižený, a nedokázal to. Poté byl poslán k lékaři a ten mu sdělil, že žádné postižení nemá. Což samozřejmě chlapi z jeho party už věděli.

Jednání s pasivně agresivními lidmi

Jednání s pasivně agresivními lidmi na pracovišti může být velmi frustrující – zejména pokud je pasivně agresivní člověk narcistický nebo má jinak toxickou osobnost. Je to vlastně jedna z nejvíce frustrujících situací. V osobní situaci můžete odejít. V práci to může být mnohem obtížnější, zejména v některých situacích nebo oblastech světa, kde nemusí být příliš mnoho jiných pracovních míst, pokud vůbec nějaká jsou. Protože je toto chování tak nenápadné a má v sobě zabudovanou možnost popírání, může být obětem řečeno, že jsou přecitlivělé nebo paranoidní. Může jim být řečeno, že to oni mají problém. Jak vidíme na našem příkladu s čističkou odpadních vod, může být velmi obtížné dokázat, že někdo dělá takové věci záměrně, a proto je těžké si stěžovat nebo s tím něco dělat.

Tento typ chování je velmi nenápadný, a proto je pro lidi, kterých se netýká, těžké ho odhalit. Nemůžete dokázat, že někdo opravdu patnáctkrát nezapomněl něco udělat. Nemůžete dokázat, že někdo úmyslně zkazil čísla, aby váš projekt byl špatný. Nemůžete dokázat, že někdo opravdu ví, jak se dělá ta věc, o které tvrdí, že jí nerozumí. Co ale můžete udělat, je nahlásit nějaký vzorec. Pokud existuje vzorec jejich chování, který můžete dokázat svým nadřízeným, udělejte to. Shromážděte důkazy a předložte je. Pokud jsou typem člověka, který dělá nepříjemné poznámky a má zkažený přístup, ignorujte je. Stejně jako většina toxických lidí, pokud vás nedokážou vytočit tím, že vás provokují, mnohokrát se o to přestanou pokoušet.

Pamatujte: správná reakce je žádná reakce. Pokud je tato osoba ve vaší blízkosti a neustále něco říká nebo sabotuje vaši práci, požádejte o její přesunutí. Požádejte, abyste s nimi na věcech nepracovali. Budete-li dotázáni proč, řekněte pravdu: považujete je za negativní a pasivně agresivní a v jejich přítomnosti nemůžete udělat žádnou práci. Nebo že když s nimi pracujete, zjišťujete, že většinu práce děláte sami, nebo jakákoli jiná pravda. Buďte věcní a struční: „Tato osoba ovlivňuje můj pracovní výkon a já si své práce vážím. Tato situace mi nevyhovuje a raději bych s touto osobou nepracoval.“ V takovém případě je třeba se na ni obrátit. Pokud vás nadřízený odmítá vyslechnout, můžete mu buď přerůst přes hlavu, dokud to někdo neudělá, nebo si případně hledat práci jinde. A nezapomeňte: Stejně jako u všech toxických lidí platí: žádný kontakt, když můžete, a žádná reakce, když nemůžete.

Tento článek je přesný a pravdivý podle nejlepšího vědomí autora. Obsah má pouze informativní nebo zábavný charakter a nenahrazuje osobní poradenství nebo odborné rady v obchodních, finančních, právních nebo technických záležitostech.