Dotaz: „
Odpověď: Co je křesťanské probuzení? Oživení znamená duchovní probuzení ze stavu útlumu nebo stagnace v životě věřícího. Zahrnuje znovuoživení lásky k Bohu, ocenění Boží svatosti, nadšení pro Boží slovo a jeho církev, usvědčující vědomí osobního i společného hříchu, ducha pokory a touhu po pokání a růstu ve spravedlnosti. Probuzení oživuje a někdy i prohlubuje víru věřícího a otevírá mu oči pro pravdu novým, čerstvým způsobem. Obecně zahrnuje konotaci nového začátku s čistým štítem, který znamená nový začátek života žitého v poslušnosti Bohu. Probuzení láme kouzlo a moc světa, který lidem zaslepuje oči, a vytváří vůli i sílu žít ve světě, ale ne ze světa.
V USA vyvolalo první probuzení, nazývané také První velké probuzení, ve 30. a 40. letech 17. století prudký nárůst zbožnosti mezi protestanty a vtisklo americkému náboženství trvalou stopu. Bylo výsledkem autoritativních kázání, která hluboce pohnula členy církve usvědčujícím vědomím osobní viny a úžasné povahy spasení skrze Krista. Velké probuzení, které se odpoutalo od suchých rituálů a rutinních obřadů, učinilo křesťanství intenzivně osobním pro běžného člověka, jak by mělo být, tím, že vyvolalo hlubokou emocionální potřebu vztahu s Kristem.
Probuzení v mnoha ohledech kopíruje zkušenost věřícího člověka, když je spasen. Je iniciováno podnětem Ducha svatého, který vytváří vědomí něčeho chybějícího nebo špatného v životě věřícího, co může být napraveno pouze Bohem. Křesťan musí na oplátku odpovědět ze srdce a uznat svou potřebu. Duch svatý pak mocným způsobem odhrne závoj, který svět vrhl na pravdu, a umožní věřícím plně se vidět ve srovnání s Boží majestátností a svatostí. Takové srovnání samozřejmě přináší velkou pokoru, ale také velkou úctu před Bohem a jeho skutečně úžasnou milostí (Iz 6,5). Na rozdíl od původní zkušenosti obrácení, která přináší nový vztah k Bohu, však oživení představuje obnovení společenství s Bohem, vztah byl zachován, i když se od něj věřící na čas vzdálil.
Bůh nás prostřednictvím svého Ducha svatého vyzývá k oživení v řadě situací. Kristovy listy sedmi církvím odhalují některé okolnosti, které mohou vyžadovat probuzení. V dopise do Efezu Kristus chválí církev za její vytrvalost a rozlišování, ale uvádí, že opustila svou první lásku (Zj 2,4-5). Mnohokrát se stane, že když nadšení z přijetí Krista ochladne, ztratíme horlivost, kterou jsme měli na začátku. Zabředneme do rituálů, procházíme jimi, ale už neprožíváme radost ze služby Kristu. Oživení pomáhá obnovit tuto první lásku a nadšení pro Krista. Zjevení 2,10-11 se týká církve ve Smyrně, která trpěla intenzivním pronásledováním. Starosti a starosti života nás mohou ubíjet a zanechávat nás emocionálně, fyzicky i duchovně vyčerpané. Oživení nás může pozvednout k nové naději a víře.
Zjevení 2,14-16 hovoří o problému kompromisu se světem a začlenění světských hodnot do našeho systému víry. Oživení nám pomáhá správně rozlišovat, jaké hodnoty bychom měli zastávat. Zjevení 2,20-23 pojednává o problému tolerování falešného učení v našich církvích. Musíme zkoumat poselství, která slyšíme, a porovnávat je s poselstvím Bible. Oživení nám pomáhá najít pravdu. Zjevení 3,1-6 popisuje mrtvou církev, církev, která se navenek tváří, ale pod povrchem není nic. Je to obraz nominálního křesťanství, které navenek prosperuje, je zaměstnáno vnějšími projevy náboženské činnosti, ale postrádá duchovní život a sílu. Oživení pomáhá oživit duchovní život. Ve Zjevení 3,11 jsme dále varováni před samolibostí, životem, který nenese ovoce. Všechny tyto scénáře vyzývají k probuzení.
Důkazem probuzení, velkého vylití Ducha svatého na věřící, je změněný život. Dochází k velkým hnutím směrem ke spravedlnosti, evangelizaci a sociální spravedlnosti. Věřící opět tráví čas na modlitbách, čtou a poslouchají Boží slovo. Věřící začínají mocně používat své duchovní dary. Dochází k vyznání hříchů a pokání.

.