Co je kalvinismus?

Kalvinismus je denominace protestantismu, která se hlásí k teologickým tradicím a učení Jana Kalvína a dalších kazatelů z období reformace. Kalvinisté se v 16. století odtrhli od římskokatolické církve a měli mimo jiné odlišné názory na předurčení a vyvolení ke spáse.

Podívejte se, jak Collin Hansen dále popisuje historii a teologii kalvinismu.

Jak vznikl kalvinismus?“

Kalvinismus začal s protestantskou reformací ve Švýcarsku, kde Huldrych Zwingli v roce 1519 v Curychu původně učil to, co se stalo první verzí reformovaného učení. Institutes of the Christian Religion Jana Kalvína byly jednou z nejvlivnějších teologií reformační éry.

Kalvínovy spisy zapůsobily na Guillauma Farela, reformátora ze švýcarské Ženevy, natolik, že Farel naléhal na Kalvína, aby přijel a pomohl ženevské reformě. Ženeva se měla stát Kalvínovým domovem až do jeho smrti v roce 1564 Kalvín se nedožil toho, aby základy jeho díla přerostly v mezinárodní hnutí; jeho smrt však umožnila, aby jeho myšlenky pronikly mimo město svého vzniku, uspěly daleko za jeho hranicemi a vytvořily si vlastní osobitý charakter.

Na obrázku níže: Kalvín a další teologové protestantské reformace

V co věřil Jan Kalvín?

Kalvín věřil, že spasení je možné pouze skrze Boží milost. Ještě před stvořením Bůh vyvolil některé lidi, aby byli spaseni. To je kost, kterou se většina lidí dušuje: předurčení. Zajímavé je, že to není nijak zvlášť kalvinistická myšlenka. Augustin ji učil o několik století dříve a Luther jí věřil, stejně jako většina ostatních reformátorů. Přesto ji Kalvín vyslovil tak důrazně, že je s ním toto učení navždy ztotožňováno. Podle Kalvína se to jasně učí v Bibli.

Pro Kalvína byl Bůh – především – svrchovaný. Stejně jako všichni reformátoři nenáviděl způsob, jakým se katolicismus zvrhl v náboženství spásy ze skutků. Kalvínovým neustále opakovaným tématem tedy bylo toto: S Bohem nelze manipulovat ani ho zadlužit. Jste-li spaseni, je to jeho zásluha, nikoli vaše.“

Věřil, že Bůh sám ví, kdo je vyvolený (spasený) a kdo ne. Kalvín však říkal, že morální život ukazuje, že člověk (pravděpodobně) patří mezi vyvolené. Kalvín sám byl intenzivně morální a energický a vštěpoval ostatním, že je třeba pracovat na svém spasení – ne proto, aby byli spaseni, ale aby ukázali, že jsou spaseni. Tento důraz na konání, na jednání, které má proměnit hříšný svět, se stal jedním z hlavních rysů kalvinismu.

Důrazem na Boží svrchovanost vedou Kalvínovy Instituty čtenáře k přesvědčení, že žádná osoba – král, biskup ani nikdo jiný – nemůže vyžadovat naši konečnou loajalitu. Kalvín nikdy výslovně neučil, že lidé mají „právo“ na revoluci, ale je to naznačeno. V tomto smyslu jsou jeho díla úžasně „moderní“.

Jsou puritáni vlastně kalvinisté?“

Ačkoli se většina puritánů hlásila k reformované teologii, ne všichni puritáni byli přísnými kalvinisty. Název „kalvinista“ s sebou dnes nese spoustu teologického balastu a ne vždy je přesným popisem puritánských duchovních 16. a 17. století. Mezi puritány existovalo mnoho názorů na řadu teologických bodů.

Puritánský duchovní Richard Baxter silně diskutoval o bodech teologie, které byly potvrzeny na Westminsterském shromáždění. Vedl vášnivé debaty s dalším puritánským kazatelem Johnem Owenem a psal o svých neshodách s dalšími puritánskými kazateli, jako byli Thomas Goodwin a Thomas Manton. John Goodwin, další významný puritánský duchovní, dospěl k potvrzení arminiánského chápání předurčení.

Jakých je pět bodů kalvinismu? (TULIP)

Úplná zkaženost – tvrdí, že v důsledku pádu člověka do hříchu je každý člověk zotročen hříchem. Lidé nejsou od přirozenosti nakloněni milovat Boha, ale spíše sloužit svým vlastním zájmům a odmítat Boží vládu.
Bezpodmínečné vyvolení – tvrdí, že Bůh si od věčnosti vyvolil ty, které přivede k sobě, nikoli na základě předvídaných ctností, zásluh nebo víry těchto lidí; jeho volba je spíše bezpodmínečně založena pouze na jeho milosrdenství. Bůh se od věčnosti rozhodl rozšířit milosrdenství na ty, které vyvolil, a odepřít milosrdenství těm, které nevyvolil.
Omezené vykoupení – tvrdí, že Ježíšovo zástupné vykoupení bylo definitivní a jisté ve svém účelu a v tom, čeho dosáhlo. To znamená, že Ježíšovou smrtí byly odčiněny pouze hříchy vyvolených.
Neodolatelná milost – tvrdí, že spásná Boží milost se účinně vztahuje na ty, které Bůh rozhodl spasit (tj. na vyvolené), a překonává jejich odpor k poslušnosti výzvy evangelia a přivádí je ke spásné víře. To znamená, že když Bůh svrchovaně zamýšlí někoho spasit, tento člověk bude jistě spasen.
Vytrvalost svatých – tvrdí, že protože Bůh je svrchovaný a jeho vůli nemohou zmařit lidé ani nic jiného, ti, které Bůh povolal do společenství se sebou, setrvají ve víře až do konce.

Níže uvedené video dále pojednává o kalvinistické myšlence „úplné zkaženosti“

Známí kalvinisté v dějinách

Arthur W. Pink: 1886-1952 (učitel Bible, teolog a spisovatel)
Augustus Toplady: (autor písně „Rock Of Ages“ a dalších hymnů)
B. B. Warfield: 1851-1921 (ředitel Princetonského teologického semináře)
Benjamin Keach: Keach: 1640-1704 (hlavní autor Baptistického vyznání z roku 1689)
B: (zakladatel South Western Theological Seminary)
Charles Hodge: 1797-1878 (presbyteriánský teolog a ředitel Princetonského teologického semináře)
Charles Spurgeon: 1834-1892 (slavný baptistický kazatel v Anglii)
Cornelius Van Til: (křesťanský filozof a reformovaný teolog na Westminsterském teologickém semináři)
Francis Schaeffer:
George Mueller: 1805-1898 (křesťanský evangelista a ředitel sirotčince)
George Whitefield:1714-1770 (evangelista, kazatel a jeden ze zakladatelů metodismu)
Isaac Watts: 1674-1748 (autor hymnů, teolog, pastor)
J.C. Ryle: 1816-1900 (spisovatel, pastor, evangelický kazatel)
J.P. Boyce: 1827-1888 (zakladatel Jižního baptistického teologického semináře)
John Bunyan: 1628-1688 (autor Poutníkova pokroku)
John Calvin: 1509-1564 (kazatel & biblista)
John Gresham Machen:
John Foxe: 1516-1587 (autor Foxeovy knihy mučedníků)
John Gill: Gill: 1697-1771 (známý teolog a autor biblických komentářů)
John Knox: 1513-1572 (zakladatel presbyteriánství)
John Newton: 1725-1807 (napsal hymnus „Amazing Grace“)
John Owen: 1616-1683 (teolog a spisovatel)
Jonathan Edwards: Edwards: 1703-1758 (evangelista, kazatel, autor písně „Sinners In The Hands Of An Angry God“)
Martyn Lloyd-Jones: (pastor a teolog)
Martin Luther: (protestantský reformátor)
Matthew Henry: 1662-1712 (slavný autor biblických komentářů)
Roger Williams: 1603-1683 (založil první baptistickou církev v Americe)
Ulrich Zwingli: 1484-1531 (vůdce protestantské reformace ve Švýcarsku)
William Carey: (misionář v Indii)
William Wilberforce: 1759-1833 (bojovník za zrušení otroctví v Anglii)
Zacharias Ursinus: 1534-1583 (reformovaný teolog v Německu)

Tento článek je součástí našeho seriálu Denominace, v němž jsou uvedena historická fakta a teologické informace o různých frakcích v rámci křesťanského náboženství a z něj. Tyto články uvádíme proto, abychom vám pomohli pochopit rozdíly mezi jednotlivými denominacemi včetně původu, vedení, učení a víry. Prozkoumejte různé charakteristiky různých denominací z našeho seznamu níže!

Katolická církev: Svědkové Jehovovi & Jejich víra
Církev svatých posledních dnů & Jejich víra
Církev baptistů: Baptisté: historie & Víra
Presbyteriáni: Historie & Víra
Menonité & Jejich víra
Sjednocená církev metodistická: Dějiny & Víra
Adventisté sedmého dne & Jejich víra
Pentekostální církev: Luteránská církev: dějiny & Víra
Dějiny luteránů & Víra