7. ledna 2010 — Prázdniny skončily a pro ty z nás, kteří vzdychají nad nadcházejícími chladnými, ponurými měsíci bez dovolených, je důležité si uvědomit některá požehnání.

Například to, že zima znamená méně štěnic.

Přesně proto byla třicetiletá Tara Dairmanová letos v prosinci po návratu z několikaměsíčního pobytu ve Střední a Jižní Americe zmatená bolestivým svěděním na pokožce hlavy.

„Když jsme se vrátili domů, připadalo mi to divné, protože jsme byli v Indianě a byla zima,“ řekla Dairmanová.

Dairmanová rychle zjistila, že se jí v pokožce hlavy usídlil ne jeden, ale dva bolestiví paraziti. K jejímu střetu s krev sajícím broukem došlo v džungli v Belize, ale spoustu parazitů lze chytit i ve Spojených státech.

Níže uvádíme seznam některých nejběžnějších parazitů, kterým je třeba se vyhnout doma i ve světě, spolu s několika odbornými radami, jak se červů zbavit.

1) Lidská moucha bota

„Jsme si docela jistí, že pocházejí z džungle v Belize,“ řekla Dairmanová o dvou larvách bota, které se jí usadily ve vlasové pokožce.

Dairmanová a její manžel, třicetiletý Andrew Cahill, už měli z cesty spoustu kousanců od bota (Dermatobia hominis). Manželé však netušili, že bot moucha klade svá vajíčka mnohem zákeřnějším způsobem.

„Oni vlastně chytí komára nebo klíště a nakladou jim vajíčka do žaludku,“ řekla Dairmanová. Bota moucha pak komára nebo klíště vypustí a doufá, že najde vhodného hostitele – jako je Dairman -, kterého kousne.

Teplo krve, kterou komár vysaje z těla, podnítí vajíčka bota mouchy k vylíhnutí. Larvy se pak usadí v kůži buď prostřednictvím nového hmyzího kousnutí, nebo vlasového folikulu, uvádí Ústav potravinářských a zemědělských věd Floridské univerzity.

Jako by to nestačilo, larvám začnou na těle růst hroty, aby je hostitelé jako Tara nemohli vytáhnout, když se živí jejím masem.

„Mají v sobě takové malé ostny, takže buď když se pohybují, nebo když se krmí, máte pocit, jako by se do vás zabodávala horká jehla,“ řekla Dairmanová.

Dne po prvních příznacích Dairmanová zjistila, že má na hlavě druhé svědivé a bolestivé místo, které jí způsobuje velkou bolest.

Cahill však neviděl, o čem Dairmanová mluví. Pomocí několika internetových vyhledávačů manželé přiřadili příznaky Dairmanové k notoricky známé mouše botě. Dočetli se také, že nejlepším způsobem, jak larvy najít, je pokusit se je zbavit kyslíku.

Natřete se nějakým tukem, v tomto případě vazelínou, a larvy se zavrtají nahoru a budou bojovat o vzduch.

Manželé by navštívili dermatologa, ale chtěli zjistit, zda to zvládnou, aniž by za návštěvu zaplatili stovky dolarů.

„Protože jsme kvůli cestování dali výpověď v práci, nemáme ve Spojených státech zdravotní pojištění, které by nás krylo, máme pojištění jen pro případ nouze,“ řekl Dairman.

Pokud jste dostatečně rychlí, můžete je chytit pinzetou a (bolestivě) vytáhnout. Cahill však zjistil, že je lepší je nejprve udusit.

„Na noc jsme je přikryli New-Skinem, abychom jim odřízli přívod vzduchu,“ napsal Cahill na svém blogu „Andy and Tara’s World“. „New-Skin je v podstatě lak na nehty, který je určen na malé ranky a škrábance jako ochrana. Dnes ráno, když jsme vstali, jsme z jednoho z nich sloupli New-Skin a byl vidět mrtvý červ.“

Dairmanová řekla, že by se do Belize vrátila i po zkušenostech s mouchou botou.

„Belize je úžasné. Takže bych ho určitě doporučila každému,“ řekla Dairmanová. „Myslím, že je to opravdu vzácné.“

2) Rybí tasemnice

Pro pár vzácných milovníků syrových ryb může milovaná pochoutka vést k velmi nevítané návštěvě – takové, která se usídlí ve vašich střevech.

Jedním z takových případů byl Anthony Franz. V létě 2006 šel do nemocnice v oblasti Chicaga s devítimetrovou tasemnicí, která se dostala z jeho zažívacího traktu.

Franz, který nebyl k zastižení, podal loni na jaře žalobu na restauraci s mořskými plody v Illinois o 100 000 dolarů.

„V podstatě jsme zjistili, že tato konkrétní tasemnice byla způsobena tepelně neupravenými mořskými plody, zejména lososem,“ řekl Franzův právní zástupce Gregory Leiter. „To je to, co si přinesl do nemocnice.“

Franz je jedním z malého, ale rostoucího počtu obětí tasemnice ve městech po celém světě, které objevují (nebo znovu objevují), že některé z nejoblíbenějších ryb mohou být hostiteli parazitů.

Naštěstí počet lidí, kteří mají podobný příběh jako Franz, je stále relativně nízký; nedávná studie v časopise Emerging Infectious Diseases stanovila počet na pouhého 1 na 100 000 lidí v japonském Kjótu v roce 2008.

Ale s rostoucí oblibou sašimi a dalších pokrmů ze syrových ryb by se podle odborníků mohly takové případy stávat častějšími.

„Obvykle při tomto konkrétním zahřátí vyvolává nepříjemné pocity, určitou bolest a může způsobit anémii,“ uvedl pro ABCNews.com Dr. Felipe C. Cabello, profesor mikrobiologie a imunologie na New York Medical College ve Valhalle.

Červ jen zřídka představuje bezprostřední nebezpečí pro zdraví, řekl Cabello. Dodal však, že jeho přítomnost může jeho hostitele vyčerpat.

„Parazit vysává vitamin B12 a člověk s parazitem ho nemá dostatek,“ řekl Cabello. „Jedná se o červa, který může dosáhnout až 25 stop a jeho růst může trvat měsíce, rok.“

3) Taenia Solium

Pro Rosemary Alvarezovou to byla diagnóza, která přinesla úlevu i odpor.

Úleva přišla, když se Alvarezová, 37letá obyvatelka Phoenixu, od svého chirurga dozvěděla, že její neurologické příznaky nebyly způsobeny nádorem na mozku, jak se její lékaři původně domnívali.

Brzy však následovalo znechucení – když jí chirurg řekl, že její problémy s rovnováhou, potíže s polykáním a necitlivost levé ruky způsobuje červ, kterého jí právě vytáhl z mozku.

„Její stav se poměrně rychle zhoršoval, takže ho potřebovala ven,“ řekl ABC News doktor Peter Nakaji, neurochirurg z Barrowova neurologického institutu v nemocnici a lékařském centru svatého Josefa.

Když však Nakaji nařízl Alvarezové mozek, aby z něj vyoperoval něco, co považoval za nádor, místo toho našel v jejím mozku parazita – přesněji tasemnici zvanou Taenia solium.

„Vlastně mě to docela potěšilo,“ řekl Nakaji. „Jako neurochirurgové vidíme spoustu špatných věcí a musíme přinášet spoustu špatných zpráv.“

Naneštěstí je těžké se červu vyhnout, obvykle infikuje pouze prasata. Nakaji řekl, že Alvarezovy hygienické návyky za to pravděpodobně nemohou. Pravděpodobnější bylo, že jí někdo někde naservíroval jídlo znečištěné výkaly člověka nakaženého parazitem tasemnicí vepřovou.

Parazitologové říkají, že ačkoli štětičky s tasemnicí vepřovou zůstávají poměrně vzácné, v některých oblastech země přetrvávají.

„Ve Spojených státech máme nyní mnohem více takových případů,“ řekl Raymond Kuhn, profesor biologie a odborník na parazity z Wake Forest University ve Winston-Salemu ve státě New York. „V Kalifornii se s tím setkalo až 20 procent neurologických ordinací.“

A vajíčka červů nejsou nic jiného než odolná.

„Tato vajíčka mohou žít tři měsíce ve formaldehydu,“ řekl Kuhn. „Někdy musíte myslet na to, že vám člověk plácne na sendvič salát s pár přídavky navíc.“

4) Vši a štěnice

„Nenechte se štěnicemi pokousat.“

To, co kdysi mohlo být vtipným nočním rčením, se v roce 2008 stalo docela dobrou radou pro cestující v New Yorku, když úředník městského odboru bydlení, ochrany a rozvoje sdělil publiku, že vlaky a stanice městského metra jsou možná zamořeny tímto hmyzem.

New York City Transit Authority se okamžitě bránil. Edward Brownbear, hlavní instruktor pro vzdělávání na bytovém odboru a nejvyšší městský orgán pro štěnice, však údajně uvedl, že on sám viděl štěnice na dřevěných lavicích na manhattanské stanici Union Square a na stanici Fordham Road v Bronxu – a také na oblečení cestujícího ve vlaku.

Přinejmenším jeden manhattanský odborník na hubení škůdců tehdy souhlasil s tím, že napadení štěnicemi je v městském metru stále větším problémem.

„Mluvím o tom už pět let,“ řekl Jeffrey Eisenberg, prezident společnosti Pest Away Exterminating, a dodal, že osobně hlásil výskyt štěnic správcům metra už před sedmi až osmi lety.

Snaha o sledování těchto potvůrek odhalila, že po dlouhém ústupu se v posledních letech štěnice ve Spojených státech opět objevily. Částečně je to způsobeno zvýšeným cestováním do zahraničí. Drobný noční hmyz je schopen žít ve vláknech i ve dřevě. Jsou také známé svými kousanci, které způsobují svědivé boule na kůži.

Kousnutí však může vést k něčemu víc než jen ke svědění. Podle zpráv amerického úřadu pro veřejné zdraví jsou štěnice známé tím, že přenášejí desítky infekčních nemocí, od neštovic po chřipku.

A kde jsou lidé, tam je štěnice určitě následují, uvedla Cindy Mannesová, mluvčí Národní asociace pro ochranu proti škůdcům.

„Pokud se zamyslíte nad velkými skupinami lidí, v mnoha případech se štěnice přenášejí právě tímto způsobem,“ řekla tehdy Mannesová. „Vím, že byly nalezeny v kinech a na dalších podivných místech.“

5) Morčata

Děsivou povahu infekce morčaty asi nejlépe vystihuje jejich latinský název – Dracunculus medinensis. V hrubém překladu tento termín znamená „malý středomořský drak“.

Přes svou malou velikost může morčec způsobovat nesnesitelné bolesti. Škůdce infikuje lidského hostitele prostřednictvím kontaminované pitné vody. Larvy červa dospívají v žaludku člověka a rozmnožují se ve střevech. Dospělé samičky červů migrují na povrch kůže. Tam se červi zahnízdí a dorůstají až do délky tří metrů.

Původně se vyskytuje na Blízkém východě a v mnoha afrických zemích a těší se pestré historii, kterou sdílí jen málo jiných parazitů. Byl nalezen při pitvě egyptských mumií a je dobře zdokumentován ve starověkých textech. Jsou o něm dokonce možné zmínky ve Starém zákoně.

Někteří se dokonce domnívají, že morušový červ byl inspirací pro návrh kaduceje – hůlky propletené hadem, která je dnes symbolem lékařské profese. Tato teorie vychází ze skutečnosti, že ve starověkém světě správné odstranění červa spočívalo v uchopení obnaženého ocasu a postupném omotávání těla červa kolem hole – příliš silné tahání by totiž způsobilo přetržení červa, což by vedlo k infekci a zánětu. Proto se podle některých názorů stal symbol parazita omotaného kolem tyče synonymem pro léčitelské umění.

Naštěstí se zdá, že úsilí v oblasti veřejného zdraví do značné míry zvrátilo trend boje proti infekcím způsobeným morčaty. Podle statistik sestavených Carterovým centrem http://www.cartercenter.org/health/guinea-worm/index.html – neziskovou organizací bojující proti nemocem, kterou založil bývalý americký prezident Jimmy Carter – se díky snahám o eradikaci snížil počet případů hlášených ve 20 afrických zemích z 3,5 milionu v roce 1986 na pouhých několik tisíc v loňském roce. A někteří doufají, že se nemoc podaří během několika příštích let zcela vymýtit.

6) Malárie

Pravděpodobně nejsmrtelnější parazit, jakého kdy člověk poznal, mikroskopický organismus známý jako Plasmodium, je zodpovědný za onemocnění známé jako malárie. Tuto nemoc přenášejí komáři a podle statistik CDC jí každoročně onemocní 350 až 500 milionů lidí na celém světě. Z celkového počtu postižených jich více než milion zemře.

Osoby nakažené malárií obvykle trpí horečkou, bolestmi hlavy a zvracením, které začínají 10 až 15 dní po nákaze způsobené komářím kousnutím. Nejsmrtelnější forma parazita, zvaná Plasmodium falciparum, může své oběti rychle ohrozit na životě tím, že naruší zásobování životně důležitých orgánů krví.

Smrtící povaha malárie ji dostala do hledáčku světových zdravotnických organizací i charitativních institucí.

„Malárie stále zabíjí více než milion lidí ročně,“ řekl generální tajemník OSN Pan Ki-mun během projevu ke Světovému dni malárie v dubnu 2008. „Daň, kterou si vybírá, je nepřijatelná – tím spíše, že malárii lze předcházet a je léčitelná.“

A řešení této ničivé nemoci je jednoduché. Postelové sítě, insekticidy a levné antimalarické léky – to vše je v oblastech, kde stále ohrožuje člověka, především v subsaharské Africe, velmi užitečné.“

7) Chagasova choroba

K nákaze Chagasovou chorobou dochází u mnoha lidí uprostřed noci.

Když v mnoha domech z nepálených cihel a bláta, které obývá chudý venkov ve Střední a Jižní Americe, zhasnou světla, brouk triatomina – známý také jako „líbající brouk“ – vylézá ze štěrbin ve stěnách a stropech a vyhledává teplá spící těla.

Brouk dostal svou zdánlivě romantickou přezdívku, protože ho přitahují obličeje obětí. V noci je totiž obličej člověka zpravidla odkrytý a vydává tělesné teplo. Hmyz saje krev dlouhým chobotem. Při krmení se vyprazdňuje – a šíří nemoc.

V jeho výkalech žije organismus známý jako Trypanosoma cruzi. A pokud se tento parazit dostane do krevního oběhu – třeba když se spící oběť probudí a nechtěně si ho vetře do nové svědivé rány, kterou po sobě brouk zanechal – může to vést k Chagasově chorobě, infekci, která je celoživotní a život ohrožující.

Zatímco počáteční příznaky nemoci zahrnují nespecifické příznaky, jako je horečka, únava, bolesti těla a hlavy, chronická fáze nemoci může být smrtelná. V nejhorším případě může nemoc vést k srdečnímu selhání a náhlé smrti.

Přestože většina z 8 až 11 milionů obětí Chagasovy choroby žije v Mexiku a Střední Americe, vyskytuje se také v chudých hispánských domácnostech v jižních státech a podél mexických hranic. Přesný počet nakažených v zemi je předmětem sporů; odhady se pohybují od několika tisíc až po milion.

Chagas je jen jednou z řady nemocí, které neúměrně postihují chudé – a byla jednou z nemocí, na které upozornila nedávná zpráva nazvaná „Zanedbávané infekce chudoby ve Spojených státech amerických.“Skutečnost, že tyto zanedbávané infekce chudoby představují jedny z největších zdravotních rozdílů ve Spojených státech, ale zůstávají na konci agendy veřejného zdraví, je národní ostudou,“ uvedl v tiskovém prohlášení Dr. Peter Hotez, autor analýzy a výkonný ředitel Globální sítě pro zanedbávané tropické nemoci.

K této zprávě přispěly zprávy agentury Associated Press.

.