Poznámka redakce: Tento blog byl aktualizován 12. srpna 2020, aby zahrnoval nedávný dokument WRI o navrhování a sdělování cílů čistých nulových emisí. Dokument si můžete přečíst zde.

Nejnovější výzkumy hovoří jasně: abychom se vyhnuli nejhorším dopadům na klima, budou muset celosvětové emise skleníkových plynů (GHG) do roku 2030 klesnout na polovinu a přibližně v polovině století dosáhnout nulových čistých emisí.

Vědomo si této naléhavosti, nebývalé množství vedoucích představitelů podniků a místních samospráv podporuje silné národní klimatické ambice prostřednictvím kampaně OSN na vysoké úrovni Race to Zero (Závod k nule). Tato celosvětová iniciativa stanovuje minimální kritéria pro navrhování čistých nulových cílů a žádá regiony, města, podniky, investory a občanskou společnost, aby se zavázaly k dosažení čistých nulových emisí do roku 2050 a předložily plán před příštím klimatickým summitem OSN v roce 2021. Tento krok přichází v návaznosti na výzvu generálního tajemníka OSN, aby země předložily své cíle v oblasti nulových emisí. Kromě toho se stále více zemí připojilo k alianci Climate Ambition Alliance, která usiluje o dosažení čistých nulových emisí.

Podíváme se, co znamená cíl čistých nulových emisí, vysvětlíme vědecké základy čistých nulových emisí a probereme, které země již takové závazky přijaly.

Co znamená dosáhnout čistých nulových emisí?

Nulových čistých emisí dosáhneme, až se veškeré zbývající emise skleníkových plynů způsobené člověkem vyrovnají odstraněním skleníkových plynů z atmosféry v procesu známém jako odstraňování uhlíku.

Především je třeba snížit emise způsobené člověkem – například emise z vozidel a továren poháněných fosilními palivy – co nejblíže nule. Veškeré zbývající skleníkové plyny by měly být vyváženy ekvivalentním množstvím odstraňování uhlíku, například obnovou lesů nebo pomocí technologie přímého zachycování a ukládání oxidu uhličitého (DACS). Koncept čistých nulových emisí se podobá „klimatické neutralitě“.

Kdy musí svět dosáhnout čistých nulových emisí?“

Podle Pařížské dohody se země dohodly na omezení oteplování výrazně pod 2 stupně C (3,6 stupně F) a v ideálním případě pod 1,5 stupně C (2,7 stupně F). Dopady na klima, které se již projevují po celém světě i při oteplení o pouhých 1,1 stupně C (2 stupně F) – od tání ledu po ničivé vlny veder a intenzivnější bouře – ukazují, jak naléhavé je minimalizovat nárůst teploty na maximálně 1,5 stupně C. Nejnovější vědecké poznatky naznačují, že ke splnění teplotních cílů Pařížské dohody bude svět muset dosáhnout nulových čistých emisí v následujících časových horizontech:

• Ve scénářích, které omezují oteplení na 1,5 stupně C, dosáhne oxid uhličitý (CO2) nulových čistých emisí v průměru do roku 2050 (ve scénářích s nízkým nebo žádným překročením) až 2052 (ve scénářích s vysokým překročením, v nichž nárůst teploty na nějakou dobu překročí 1,5 stupně C, než se sníží). Celkové emise skleníkových plynů dosáhnou čisté nuly mezi lety 2063 a 2068.
• Ve scénářích s oteplením o 2 °C dosáhnou emise CO2 čisté nuly v průměru do roku 2070 (ve scénářích s více než 66% pravděpodobností omezení oteplení na 2 °C) až 2085 (50-66% pravděpodobnost). Celkové emise skleníkových plynů dosáhnou čisté nuly do konce století.

Speciální zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) o globálním oteplení o 1,5˚C uvádí, že pokud svět dosáhne čistých nulových emisí o jedno desetiletí dříve, tedy do roku 2040, je šance na omezení oteplení na 1,5 stupně C podstatně vyšší. Čím dříve emise dosáhnou svého vrcholu a čím nižší budou v tomto okamžiku, tím reálnější je, že se nám podaří dosáhnout nulových emisí včas. V druhé polovině století bychom se také museli méně spoléhat na odstraňování uhlíku.

Důležité je, že časový rámec pro dosažení čistých nulových emisí se výrazně liší, pokud máme na mysli pouze CO2, nebo pokud máme na mysli všechny hlavní skleníkové plyny (včetně metanu, oxidu dusného a „F-plynů“, jako jsou fluorované uhlovodíky, obecně známé jako HFC). U emisí jiných než CO2 je datum čisté nuly pozdější, protože některé z těchto emisí – například metan ze zemědělských zdrojů – je poněkud obtížnější postupně odstranit. Tyto silné, ale krátce žijící plyny však budou v blízké budoucnosti zvyšovat teploty, což může vést k tomu, že změna teploty překročí hranici 1,5 °C mnohem dříve.

Z tohoto důvodu je důležité, aby země upřesnily, zda se jejich čisté nulové cíle týkají pouze CO2 nebo všech hlavních skleníkových plynů. Komplexní cíl nulových čistých emisí by zahrnoval všechny hlavní skleníkové plyny a zajistil by, že se sníží i emise plynů, které nejsou CO2.

Musí všechny země dosáhnout nulových čistých emisí ve stejnou dobu?

Výše uvedené časové plány jsou globálními průměry. Vzhledem k tomu, že ekonomiky a stupně rozvoje jednotlivých zemí se značně liší, neexistuje žádný univerzální časový plán pro jednotlivé země. Existují však tvrdé fyzikální limity celkového množství emisí, které může atmosféra unést, a zároveň omezit nárůst globální teploty na dohodnuté cíle Pařížské dohody. Přinejmenším hlavní znečišťovatelé (jako jsou Spojené státy, Evropská unie a Čína) by měli do roku 2050 dosáhnout nulových čistých emisí skleníkových plynů, jinak bude matematika těžko fungovat bez ohledu na to, co udělají ostatní země. V ideálním případě dosáhnou hlavní znečišťovatelé čistých nulových emisí mnohem dříve, vzhledem k tomu, že největší ekonomiky hrají převažující roli při určování trajektorie globálních emisí.

Kolik zemí má nulové cíle?

Dvacet zemí a regionů přijalo k červnu 2020 čistě nulové cíle – Bhútán, Dánsko, Evropská unie, Fidži, Finsko, Francie, Island, Japonsko, Marshallovy ostrovy, Nový Zéland, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Kostarika, Singapur, Slovinsko, Spojené království, Švédsko a Švýcarsko.

Tento seznam zahrnuje pouze země, které přijaly čistě nulový cíl v zákoně nebo jiném politickém dokumentu. Nezahrnuje cíle v politických projevech, jako je například pozoruhodné oznámení Číny. Energy and Intelligence Climate Unit udržuje aktualizovaný seznam prohlášení o čisté nule zde. Od června 2020 se 120 zemí zavázalo pracovat na dosažení čistých nulových cílů prostřednictvím Aliance pro klimatické ambice, včetně všech nejméně rozvinutých zemí a několika zemí s vysokými emisemi. Nicméně pouze přibližně 10 % celosvětových emisí je pokryto nějakou formou přijatého čistého nulového cíle. Některé cíle čisté nuly byly začleněny přímo do závazků zemí v rámci Pařížské dohody.

Jak dosáhneme čistých nulových emisí?“

Politika, technologie a chování se musí změnit plošně. Například při cestách k 1,5 stupňům C se předpokládá, že obnovitelné zdroje budou do roku 2050 dodávat 70-85 % elektřiny. V dopravě mají zásadní význam opatření v oblasti energetické účinnosti a přechodu na jiná paliva. Zlepšení účinnosti výroby potravin, změna stravovacích návyků, zastavení odlesňování, obnova znehodnocené půdy a snížení ztrát a plýtvání potravinami mají rovněž významný potenciál ke snížení emisí. Je velmi důležité, aby strukturální a ekonomická transformace nezbytná k omezení oteplování na 1,5 °C probíhala spravedlivým způsobem, zejména pro pracovníky vázané na průmyslová odvětví s vysokým podílem uhlíku. Dobrou zprávou je, že většina technologií, které potřebujeme, je k dispozici a jsou cenově stále konkurenceschopnější než vysokoemisní alternativy. Solární a větrná energie nyní poskytuje nejlevnější energii pro 67 % světa. Trhy se probouzejí a uvědomují si tyto příležitosti a rizika vysokoemisní ekonomiky a v souladu s tím se mění.

Dále bude třeba investovat do odstraňování uhlíku. Různé cesty, které IPCC vyhodnotil pro dosažení 1,5 stupně C, počítají s různou úrovní odstraňování uhlíku, ale všechny s ním do určité míry počítají. Odstraňování CO2 z atmosféry bude nutné ke kompenzaci emisí z odvětví, v nichž je dosažení nulových emisí obtížnější, jako je například letectví. Odstranění uhlíku lze dosáhnout několika způsoby, včetně přístupů založených na půdě (jako je obnova lesů a zvýšení absorpce uhlíku v půdě) a technologických přístupů (jako je přímé zachycování a ukládání uhlíku ve vzduchu nebo mineralizace).

Zavazuje Pařížská dohoda země k dosažení čistých nulových emisí?

Krátce řečeno, ano.

Pařížská dohoda má dlouhodobý cíl dosáhnout „rovnováhy mezi antropogenními emisemi ze zdrojů a pohlcováním skleníkových plynů propadem ve druhé polovině tohoto století , a to na základě spravedlnosti a v kontextu udržitelného rozvoje a úsilí o vymýcení chudoby“. Koncept vyváženosti emisí a pohlcování se podobá dosažení čistých nulových emisí.

Současně s konečným cílem omezit oteplování výrazně pod 2 stupně C a usilovat o dosažení 1,5 stupně C zavazuje Pařížská dohoda vlády k razantnímu snížení emisí a zintenzivnění úsilí o dosažení čistých nulových emisí včas, aby se zabránilo nejhorším důsledkům změny klimatu. Rámec Pařížské dohody rovněž vyzývá země, aby do roku 2020 předložily dlouhodobé strategie rozvoje s nízkými emisemi. Tyto strategie mohou být nástrojem pro stanovení čistě nulových cílů a nastínit, jakým způsobem chtějí země takový přechod uskutečnit.

Závazky k vytvoření odvážných krátkodobých a dlouhodobých cílů, které by byly v souladu s budoucností s čistě nulovými emisemi, by byly důležitým signálem pro všechny úrovně státní správy, soukromý sektor i veřejnost, že vedoucí představitelé sázejí na bezpečnou a prosperující budoucnost, nikoliv na budoucnost zničenou dopady klimatických změn.