Většina lidí občas zažívá pocity úzkosti nebo deprese. Smutek, ztráta zaměstnání, rozvod, nemoc a další stresory mohou vést k pocitům smutku, obav, frustrace a osamělosti. Jsou to normální reakce na obtížné životní situace.

Někteří lidé zažívají tyto pocity denně, aniž by měli známý stresor. To může narušovat schopnost vykonávat každodenní činnosti, jako je včasný příchod do práce, řádná péče o sebe nebo péče o děti. V takovém případě mohou lidé trpět depresí, úzkostí nebo kombinací obojího.

Deprese a úzkost se mohou vyskytovat současně. Studie ukazují, že 10 až 20 % dospělých v daném 12měsíčním období navštíví svého lékaře primární péče během epizody depresivní nebo úzkostné poruchy a že téměř 50 % z nich bude trpět komorbidní, sekundární depresivní nebo úzkostnou poruchou.

Přítomnost souběžné depresivní a úzkostné poruchy je spojena s větší chronicitou, pomalejším zotavováním, zvýšenou mírou recidivy a psychosociálním postižením.

Vždy je užitečné vědět, na jaké příznaky si dát pozor a jaká je nejúčinnější léčba.

Příznaky velké depresivní poruchy

Základním rysem velké depresivní poruchy je období dvou týdnů, během kterého je buď depresivní nálada po většinu dne téměř každý den, nebo ztráta zájmu či potěšení z téměř všech činností. Mezi další možné příznaky patří např:

• Významný úbytek hmotnosti, pokud nedržíte dietu, nebo přibývání na váze a změny chuti k jídlu
• Nespavost nebo hyperspavost téměř každý den
• Psychomotorická agitovanost nebo retardace téměř každý den
• Únava nebo ztráta energie téměř každý den
• Pocity bezcennosti nebo nadměrné viny
• Snížená schopnost myslet nebo se soustředit, a/nebo nerozhodnost
• Vyskytující se myšlenky na smrt, opakované sebevražedné myšlenky bez plánu nebo pokus o sebevraždu či sebevražedný plán

Příznaky velké depresivní poruchy způsobují významné potíže nebo zhoršení v sociální, pracovní nebo jiné oblasti fungování.

Příznaky generalizované úzkostné poruchy

Základním rysem generalizované úzkostné poruchy je nadměrná úzkost a obavy z řady událostí nebo činností. Intenzita obav je neúměrná pravděpodobnosti očekávané události. Nadměrné obavy nebo úzkost se vyskytují častěji než v jiných dnech po dobu nejméně šesti měsíců.

Úzkost a obavy jsou spojeny s nejméně třemi (nebo více) z následujících příznaků, přičemž alespoň některé příznaky jsou přítomny častěji než jiné během šestiměsíčního období:

• Bezstarostnost nebo pocit nabitého klíče či napětí
• Snadná unavitelnost
• Složitá koncentrace nebo prázdná mysl
• Podrážděnost
• Svalové napětí
• Narušení spánku

Pro splnění kritérií generalizované úzkostné poruchy, úzkost, obavy nebo fyzické příznaky způsobují významné potíže v sociální, pracovní nebo jiné oblasti fungování.

Existuje několik znaků, které oddělují generalizovanou úzkostnou poruchu od nepatologické úzkosti.

• Úzkosti jsou nadměrné a obvykle narušují psychosociální fungování
• Úzkosti jsou více pronikavé, výrazné a obtěžující
• Úzkosti mají delší trvání
• Úzkosti jsou častěji doprovázeny fyzickými příznaky (neklid, klíčkem)

U osob s generalizovanou úzkostnou poruchou se pravděpodobně vyskytují somatické příznaky (pocení, nevolnost, průjem), svalové napětí a přehnaná úleková reakce.

Léčba úzkosti a deprese

Léčebný plán pro souběžně se vyskytující úzkost a depresi by měl být navržen tak, aby pomohl člověku zvládnout a zmírnit příznaky obou poruch současně.

Několik forem psychoterapie je široce dostupných a účinných jak pro úzkost, tak pro depresi.

• Kognitivně behaviorální terapie (KBT): Tato krátkodobá terapie pracuje na nahrazení negativních a neproduktivních myšlenkových vzorců realističtějšími a užitečnějšími. Tato léčba se zaměřuje na přijetí konkrétních kroků ke zvládnutí a zmírnění příznaků.
• Interpersonální „talk“ terapie: Tato terapie zaměřená na připoutání se soustředí na řešení mezilidských problémů a na zotavení symptomů.
• Terapie zaměřená na řešení problémů: Tato léčba pomáhá lidem naučit se nástroje, jak účinně zvládat negativní dopady stresujících životních událostí.

Obě úzkostné a depresivní poruchy reagují na léčbu selektivními inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) a inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu (SNRI).

Dlouhodobá kombinovaná léčba (psychoterapie a medikamentózní léčba) je obvykle doporučována lidem se současným výskytem úzkosti a deprese.