Letitá debata o tom, zda a kdy by ženy měly nosit legíny na veřejnosti, jaksi stále zuří.

Jak informoval deník Washington Post, Maryann Whiteová, žena, která se označila za katolickou matku čtyř synů, způsobila na půdě univerzity Notre Dame rozruch, když napsala dopis redakci studentských novin. V dopise nazvaném „Problém s legínami“ vyjádřila své znepokojení nad tím, že na podzim loňského roku viděla na mši v kampusu vysokoškoláky v legínách. Obsahuje mnoho neuvěřitelných slovních obratů, například: „Zajímalo by mě, proč nikomu nepřijde divné, že módní průmysl způsobil, že ženy dobrovolně takto odhalují své spodní partie,“ nebo: „Myslela jsem na všechny ostatní muže kolem nás i za námi, kteří nemohli nevidět jejich pozadí.“

Dopis také označuje legíny za „problém, který mohou vyřešit pouze dívky“, a ženy, které je nosí, popisuje jako exhibicionistky, které nutí mladé chlapce konfrontovat jejich „černě obnažená pozadí“. Když se White zasazuje o to, aby se studenti Notre Dame postavili do čela revoluce proti legínám, ptá se: „Mohli byste příště, až půjdete nakupovat, myslet na matky synů a zvážit, zda místo nich nezvolit džíny?“

V reakci na to studenti Notre Dame zorganizovali superobvyklý protest: Přibližně tisíc studentů se přihlásilo na facebookovou událost na oslavu Dne legín a souhlasilo s tím, že v úterý přijdou do třídy v legínách. Doktorandka Dani Greenová řekla deníku Washington Post, že bylo „těžké poznat“, kdo se protestu účastní a kdo má legíny na sobě jen proto, že je má na sobě. Někteří studenti také sdíleli fotografie svého oblečení na Twitteru. (Tohle jsou ve skutečnosti šortky na kolo, ale bod sdělen!)

Pokud vám to všechno zní povědomě, je to proto, že debata o athleisure jako kalhotách se objevila už desítky a desítkykrát. Legíny nikdy nejsou jen legíny. Dívky a ženy je nikdy nemohou jen tak v klidu nosit a stížnosti na ně nelze jen tak ignorovat – extrémně stará a extrémně dlouhá konverzace o tom, co je vhodné nosit a co je vhodné říkat o tom, co nosí ostatní, se vždycky zřejmě stane celostátní zprávou.

Většina módních blogerů vám řekne, že legíny poprvé vyvolaly názory a komentáře, když se staly jednou z charakteristických sartoriálních voleb herečky a „it girl“ Edie Sedgwickové, nejznámější na focení pro Vogue v roce 1965. Nešlo o to, že by Edie neměla ukazovat tvar svého zadku, ale o to, že byla příliš bohatá a okouzlující na sportovní oblečení. V sedmdesátých letech přišla móda lesklejších legín, kterou odstartoval kostým Olivie Newton-Johnové v Pomádě a kterou převzalo i disko. V 80. letech pak přišla technicolorová fitness mánie a opět Olivia Newton-Johnová. Legíny si nikdy nedaly pauzu; jejich tvar se měnil podle módních trendů po celá devadesátá léta a na začátku století. Historie legín pravidelně opomíjí roli, kterou v letech 2006 až 2010 hrála kultura nákupních center. Legíny Wet Seal se někdy prodávaly třeba tři za 10 dolarů? A nosily se pod džínové sukně nebo chlapecké mikiny. Abyste vypadali hrozně! Tato krátká fáze superlevných, často nechtěně průhledných legín byla zlatým dolem pro bulvární blogerky a bohužel se shodovala s krátkým rozkvětem „páskových šatů na džínách“.

Ale skutečný odpor proti legínám nastal až s nástupem athleisure ve Spojených státech. Odstartován vzestupem nápadného cvičení a bláznivou popularitou špičkové značky Lululemon zabývající se jógou, povzbuzen high fashionizací streetwearu a kultem tenisek a upevněn účastí přibližně každé čtvrté pracující celebrity se stal nejoblíbenějším a nejlukrativnějším způsobem oblékání – zejména v posledních zhruba pěti letech. Konkurenční Lululemon Fabletics Kate Hudson debutoval v roce 2013, Beyoncé uvedla na trh svou řadu aktivního oblečení v roce 2016, Reebok podepsal smlouvu s Gigi Hadid loni, těsně poté, co Adidas ukradl Kylie Jenner od Pumy. Tento týden společnost Lululemon oznámila rekordní čtvrtletí, kdy zisk meziročně vzrostl o 39 %, a podle posledních odhadů představují jen legíny v USA odvětví v hodnotě jedné miliardy dolarů. První mainstreamový výbuch nošení cvičebního oblečení kolem jako necvičebních sponek se však odehrál mezi ženami ve vysokoškolském věku, což byl pro mnoho lidí problém.

V roce 2008 založila tajemná skupina žen webovou stránku Tights Are Not Pants (Punčocháče nejsou kalhoty), vydala zdarma tisknutelné plakáty hlásící se k jejich věci a napsala otevřený dopis do časopisu Glamour adresovaný Lindsey Lohanové, která si nedávno vzala průsvitné punčocháče pod dlouhou košili a koženou bundu. Anonymní autorka napsala, že když začínaly Tights Are Not Pants, mluvily o legínách a přeháněly pro efekt. „Tehdy byl rozkrok v legínách ještě děsivý. … Byly to salátové časy.“ Toho jara vyšel v Nylonu tištěný článek o hnutí Tights Are Not Pants (bohužel už není k dispozici online), který se stal pravidelnou náplní módních blogerek. V Atlanticu ho propagoval i Matt Yglesias z Voxu, který nyní přes Slack vzkazuje, že se „od těchto názorů distancuje“.

Přibližně v té době se věta „Legíny nejsou kalhoty“ začala objevovat na masově vyráběných tričkách a specializovaných facebookových skupinách a primitivních memech. V roce 2010 zveřejnil Huffington Post (poněkud rasistický) blogový příspěvek s názvem „Legíny nejsou kalhoty“, který mladým černoškám radil, aby přemýšlely jako Michelle Obamová, a ne jako Tyra Banksová, a aby si dvakrát rozmyslely, než se začnou oblékat jako „městská baletka“. Prvním velkým bojištěm války proti legínám se však samozřejmě staly střední a vysoké školy – kde dospělí vtiskli všedním módním volbám předškoláků sexuální význam.

V roce 2012 Jezebel zdokumentovala prvních několik zákazů legín v Kanadě a Minnesotě s charakteristickým povzdechem a jucháním: „Dámy, věděli jsme, že tento den přijde, jen jsme netušili, že to bude trvat tak zatraceně dlouho. Dívky se konečně dostanou do problémů za to, že se chlubí svými křivkami v… legínách?“ V roce 2013 svolala ředitelka kalifornské střední školy Emily Dunnaganová shromáždění 450 dívek ve věku 12 až 14 let a zdůraznila jim, že nesmí nosit legíny bez šatů nebo sukně přes ně. Později řekla televizi ABC News: „Když se dívky ohýbají v legínách, šíří se nitky a v tu chvíli to opravdu začíná být problém.“

Podobná politika byla v roce 2014 zavedena na střední škole v Evanstonu ve státě Illinois, což se dostalo do celostátního povědomí poté, co matka jedné z postižených studentek napsala na Facebooku otevřený dopis ředitelce s argumentem, že pozastavování se nad výběrem dívčího oblečení a jeho rozebírání přispívá ke kultuře znásilnění. Následovala obzvlášť směšná situace na střední škole v Severní Dakotě: Tam zástupce ředitele ilustroval svou prezentaci proti legínám ukázkami z filmu Pretty Woman a tvrdil, že legíny jsou běžnou uniformou sexuálních pracovnic, a proto je třeba se jim vyhnout.

Ne každý správce školy legíny zakázal – někteří požadovali, aby se přes ně nosila sukně ke kolenům – ale všem zřejmě uniklo, že debata sexualizuje mladé dívky stejně jako superúzké legíny, ne-li více.

V roce 2015 škola na Cape Cod zakázala legíny, protože chtěla své žáky naučit oblékat se profesionálně (jsou to přece děti!), a další pravidla oblékání se na Facebooku rozšířila poté, co texaská střední škola poslala na celý den domů dívku v legínách. David Moore, republikánský zástupce státu Montana, se dostal na titulní stránky novin, protože tvrdil, že „kalhoty na jógu by měly být na veřejnosti nezákonné“, a pokusil se přepracovat zákony o neslušném obnažování ve svém státě tak, aby zakazovaly jakékoli oblečení, které „vzbuzuje dojem nebo simuluje“ zadek, genitálie, pánevní oblasti (?) nebo ženské bradavky.

Bylo to přibližně ve stejné době, kdy jedna křesťanská blogerka z Oregonu vystoupila v pořadu Good Morning America, kde hovořila o svém rozhodnutí odstranit ze svého šatníku „chlípné“ legíny – opatření, které přijala, aby se ochránila před pohledy mužů. Bylo to těsně předtím, než televize Fox & Friends uspořádala „vážený panel otců, kteří měli rozhodnout, zda nechají své dcery nosit legíny do školy“. Ke své cti Willie Robertson z Kačeří dynastie uvedl, že mu to nevadí. Nebylo mu však přičteno ke cti, že se přesto zúčastnil následné improvizované on-air game-show, v níž ženy v různých stylech legín do tělocvičny defilovaly před porotou a byly hodnoceny podle toho, jak „vhodně“ vypadaly. Muži poměrně vášnivě debatovali o tom, které legíny jsou nejhorší a které jsou v pořádku.

Ano! Sémantická debata o tom, zda jsou legíny kalhoty, možná nikdy nebude vyřešena, ale debata o tom, zda by si ženy měly vybírat oblečení s ohledem na údajně nekontrolovatelné choutky mužů, by už opravdu měla být.

V roce 2016 napsal jeden muž z Rhode Islandu do místních novin dopis o tom, že ženy starší 20 let by neměly nosit legíny, protože jim nelichotí. (Jeho dopis obsahuje vykřičník „Fuj!“, což mi vlastně přijde docela vtipné). Jeho sousedé prý měli v plánu projít kolem jeho domu v legínách, ale nepodařilo se mi o této události najít další článek. Dokonce ani tento muž nebyl tak otravný jako tento jiný: ředitel střední školy v Jižní Karolíně, který prohlásil, že o nošení legín by měli uvažovat pouze studenti, kteří mají velikost 2 nebo menší.

To vše samozřejmě vede k velkému: k incidentu s legínami v letadle v roce 2017.

V březnu 2017 zakázala společnost United Airlines dvěma mladým dívkám vstup do letadla, protože měly na sobě legíny – údajně v rozporu s pravidly oblékání, která letecká společnost sepsala speciálně pro své zaměstnance a jejich děti a která platí vždy, když letí zdarma v rámci firemních výhod. Bylo to celé utrpení. Byly to desítky myšlenkových pochodů. Byly tam segmenty ranní show. Byly tu pokusy konkurenčních leteckých společností působit naopak pohodově a zábavně. Podle NBC News internet „vybuchl.“

United neustoupila a její mluvčí Jonathan Guerin řekl deníku New York Times: „Chceme, aby se lidé při cestování cítili pohodlně, pokud je to úhledné a v dobrém vkusu pro dané prostředí.“ Nepřijatelné jsou podle něj také trička s výstřihem do půli těla a žabky. Aktivistka Shannon Wattsová na Twitteru živě přenášela zacházení United s oběma dívkami, jehož byla náhodou svědkem, a bezvýsledně poukazovala na to, že dospělý muž, který cestoval s nimi, měl na sobě šortky, které mu sahaly dva nebo tři centimetry nad kolena, „a nebyl s tím žádný problém“.

V posledních několika letech se teenageři začali úspěšně bouřit – mimo jiné na dříve protilegínové střední škole v Evanstonu – proti nespravedlivým pravidlům oblékání s argumentem, že jsou nejen sexistická, ale i nerovnoměrně prosazovaná. V roce 2018 Monique Morrisová, autorka knihy Pushout: The Criminalization of Black Girls in Schools (Kriminalizace černošských dívek ve školách), řekla serveru Vox: „Mnoho pravidel oblékání dává dospělým možnost hlídat těla černošských dívek,“ a dodala, že správci se opírají o rasistické stereotypy o tom, že černošské dívky jsou více sexuální a méně ženské než dívky jiných ras. Studie Georgetown Law provedená v roce 2017 také zjistila, že kodexy oblékání často obsahují subjektivní výrazy jako „odhalující“ nebo „těsný“, které by mohly být interpretovány způsobem, který příliš trestá dívky s křivějšími těly.

Diskuze přesto neutichla. Pokaždé, když přijde řeč na legíny nebo kalhoty na jógu, objeví se potřeba znovu vysvětlit, že existence ženského těla není sama o sobě urážlivá. To je jedno z přehlížených břemen boje proti misogynii:

V roce 2018 byla únava z obhajoby legín poměrně rozšířená. Poté, co v únoru téhož roku vyšel v New York Times hluboce idiotský názorový sloupek o zločinnosti kalhot na jógu, zveřejnila Jezebel reakci s názvem „Hell Yeah, We’re Fighting About Leggings Again“, která začínala slovy: „Alespoň jednou za rok propukne na internetu divoká hádka o tom, zda je či není v pořádku, aby ženy nosily legíny. Hlavy se kutálejí, zuby skřípou a Twitter se modrá od zmínek.“ Článek v NYT – který zřejmě napsala reportérka Flora Zhangová pod pseudonymem Honor Jonesová – nesl název „Proč jsou kalhoty na jógu pro ženy špatné“ a Jezebel navrhla, aby byl přejmenován na „Proč jsou kalhoty na jógu pro Honor Jonesovou špatné, ale tento článek je dobrý pro provoz“.

Je to rozhovor, který jsme v tuto chvíli vedli už příliš mnohokrát. A málokdy s mrknutím oka uznáme, že legíny … ani nejsou sexy.

V nedávné historii athleisure hovořil Derek Thompson z časopisu Atlantic s historičkou módy z Nevadské univerzity Deirdre Clementeovou, která mu řekla, že legíny jako kalhoty nejsou jen o nástupu syntetických vláken nebo trendu performativní wellness kultury, ale o stoleté cestě ke kultuře ležérnosti: „Před sto lety byste měli denní oblečení na ulici, oblečení na večeři do restaurace, oblečení do divadla a tolik žánrů oblékání. Tyto bariéry padly. Athleisure je definitivní prolomení bariér.“

To, jak se stavíte k legínám, nemusí mít nic společného s tím, co si myslíte o tom, zda by ženy měly neustále chránit muže před vizuálními podněty, nebo zda si osobně myslíte, že jsou na jiných lichotivé. Možná to má spíš co do činění s tím, jak jste posedlí obecnou slušností.

Pro pořádek: Myslím si, že nosit legíny do kostela je mírně neslušné, stejně jako jsem si myslel, že je mírně neslušné, když jsem si minulý měsíc vzal legíny do Guggenheimu a když jsem se setkal s generálním ředitelem společnosti, pro kterou pracuji, když jsem měl na sobě pantofle. Mnohem neslušnější je však téměř v jakékoli situaci extrémně emotivně reagovat na způsob, jakým se někdo rozhodne zakrýt si zadek, a zejména ho pak vyjadřovat. Takto by měly vypadat nepodstatné soukromé myšlenky: uctivě zahalené. Prosím, mějte trochu skromnosti.

Oprava:

Chcete další příběhy z The Goods by Vox? Přihlaste se k odběru našeho newsletteru zde.