Vztahy dětí s vrstevníky.

Dětská přátelství mají nevyhnutelné vzestupy a pády. Přesto pocity spokojenosti a bezpečí, které většina dětí z interakcí s vrstevníky získává, převažují nad občasnými problémy. Pro řadu dětí jsou však vrstevnické vztahy trvale problematické. Některé děti jsou vrstevníky aktivně odmítány. Jiné jsou prostě ignorovány nebo zanedbávány. Dokonce se ukazuje, že některé oblíbené děti mají mnoho kamarádů, ale přesto se cítí osamělé a nešťastné.

PROČ JSOU VZTAHY S VRSTEVNÍKY DŮLEŽITÉ?

Děti, které nejsou schopny navázat blízké nebo uspokojivé vztahy s vrstevníky, by měly rodiče i učitele znepokojovat. Za prvé, tyto děti přicházejí o možnost osvojit si sociální dovednosti, které budou důležité po celý jejich život. Zvláště důležité jsou dovednosti potřebné k navazování a udržování sociálních vztahů a k řešení sociálních konfliktů, včetně komunikace, kompromisu a taktu (Asher a kol. 1982). Děti, které nemají stálé kontakty s vrstevníky, mohou také přijít o příležitost vybudovat si pocit sociální sebedůvěry.

Tyto děti si mohou vypěstovat malou víru ve vlastní schopnosti dosáhnout mezilidských cílů, a proto je snadno přemohou běžné vzestupy a pády sociální interakce. Důsledky pro budoucí sociální a profesní přizpůsobení těchto dětí jsou zřejmé.

Děti bez uspokojivých přátelských vztahů mohou konečně trpět bolestnými pocity izolace (Asher a kol. 1984). Škola může být pro děti nepříjemným místem. Nakonec se mohou stát záškoláky nebo školu úplně opustit (Kupersmidt 1983). Nebo se děti při hledání pocitu sounáležitosti se skupinou mohou stát zranitelnými vůči vlivu delikventních nebo drogově závislých vrstevníků (Isaacs 1985).

KTERÉ FAKTORY PŘISPÍVAJÍ K PROBLÉMŮM S VZTAHY S VRSTEVNÍKY?

Když se dospělí dozvědí o dětech s výraznými problémy ve vztazích s vrstevníky, měli by se zaměřit na to, proč k těmto problémům dochází. Nedávný výzkum naštěstí rozšířil pohled na následující faktory, které přispívají k problémům dětí s vrstevnickými vztahy.

Sociální chování

Některé děti se chovají agresivně nebo rušivě, a proto jsou vrstevníky odmítány. Jiné děti se z interakcí s vrstevníky stahují, a tím omezují svou schopnost získat přijetí a přátelství (Coie a Kupersmidt 1983; Dodge 1983). Každý typ neefektivního vzorce sociálního chování může pramenit z různých základních příčin. Jednou z možných příčin je nedostatek znalostí o účinných interakčních strategiích. Další potenciální příčina se týká emočních stavů dětí.

Děti, které jsou úzkostné nebo mají strach ze vztahů s vrstevníky, se pravděpodobně nebudou chovat efektivně. K neefektivnímu sociálnímu chování mohou přispívat i akademické problémy. Děti, které se nedokážou zapojit do plnění pracovních úkolů ve třídě, často ruší a dráždí své vrstevníky (Burton v tisku).

Odlišnost

Podobnost podporuje sociální přijetí. Naopak děti mají tendenci setkávat se se sociálním odmítnutím, pokud jsou vnímány jako odlišné od svých vrstevníků. K tomu může dojít, když jsou děti jiného etnika nebo pohlaví, jsou fyzicky neatraktivní nebo handicapované nebo jsou ve třídě nováčky (Asher a kol. 1982).

Rodinné problémy

Rodinné problémy mohou mít škodlivý vliv na vrstevnické vztahy dětí. Například děti rozvádějících se rodičů mohou ve škole projevovat pocity hněvu a vyvolávat tak odmítání ze strany vrstevníků. Děti s rodinnými problémy, například s alkoholismem rodičů, se mohou zdráhat přivést si domů kamarády a v důsledku toho se vyhýbat blízkým přátelstvím.

Odmítání

I když děti překonají okolnosti, které je původně přivedly k problémům s vrstevníky, pověst společenského vyděděnce se mění velmi obtížně.

Jak mohou děti překonat problémy s vrstevnickými vztahy?“

Děti potřebují pomoc dospělých, pokud mají překonat vážné problémy s vrstevnickými vztahy. Nejúspěšnější strategie pomoci odpovídají specifickým potřebám daných dětí.

Trénink sociálních dovedností

Děti, jejichž chování vede k odmítání ve společnosti, se často potřebují naučit novým mezilidským dovednostem. V takových případech může být pro zlepšení vrstevnických vztahů dětí účinná specifická výuka o způsobech, jak učinit vrstevnické interakce vzájemně uspokojujícími a produktivními (Asher a kol. 1982).

Intervence při souvisejících problémech

Pokud se vrstevnické problémy vyskytují současně se závažnými studijními problémy, mohou děti potřebovat intenzivní studijní intervenci, mají-li se stát akceptovanými členy svých třídních kolektivů (Coie a Krehbiel 1984). Podobně by měla být dětem poskytnuta školní podpora při řešení rodinných problémů, pokud je to možné, aby se minimalizovaly možné nepříznivé dopady na vrstevnické vztahy dětí.

Ohrožující sociální zkušenosti

Velké skupiny mohou být pro děti, kterým chybí sebedůvěra, ohrožující. Plachým dětem proto mohou prospět příležitosti k interakci s vrstevníky v malých skupinách. Rodiče mohou stydlivé děti povzbuzovat, aby si spolužáky zvali po jednom ke zvláštním aktivitám. Nebo lze stydlivé děti podporovat v rozvíjení vnějších zájmů, jako je hudba nebo umění, které poskytnou přirozený základ pro interakci s ostatními dětmi. Oba tyto přístupy mohou posílit sebevědomí stydlivých dětí a mohou jim přitom pomoci navázat přátelství.

Spolupráce ve třídě

Spolupráce ve skupině může podpořit přijetí dětí, které se snaží zlepšit svou sociální pověst, včetně dětí, které spolužáci považují za odlišné. V rámci tohoto systému učitelé zadávají malým pracovním skupinám zajímavé úkoly. Členové skupiny musí na splnění úkolů spolupracovat. Přitom musí komunikovat s vrstevníky, kterým by se obvykle vyhýbali, a často objevují nové důvody, proč je mají rádi (Bierman a Furman 1984; Isaacs 1985).

OBECNÉ POKYNY PRO DOSPĚLÉ

Kromě intervence při konkrétních problémech s vrstevníky existuje několik obecných strategií, které mohou pomoci všem dětem udržet si zdravý pohled na vlastní sociální život (Burton v tisku):

–Dejte dětem výslovné příležitosti, aby se svěřily se svými případnými obavami souvisejícími s vrstevníky. Projevte respekt k jedinečným sociálním potřebám dětí. Některé děti mohou být spokojené s několika málo kamarády. Některé oblíbené děti mohou mít tak vysoké nároky, že se nikdy nebudou cítit společensky úspěšné.

–Vytvářejte dětem sociální možnosti, aniž byste na ně vytvářeli nátlak. Dbejte na to, abyste dětem nesdělovali očekávání, že by je měli mít rádi „všichni a pořád“.

ZÁVĚRY

Shrnuto a podtrženo, poselství týkající se vrstevnických vztahů dětí je jasné. Vztahy s vrstevníky se významně podílejí na kvalitě současného života dětí i na jejich budoucím vývoji. Dětem, které mají potíže ve vztazích s vrstevníky, lze pomoci. Taková intervence je nejúčinnější, pokud je přizpůsobena konkrétní povaze problémů dětí s vrstevníky.

VÍCE INFORMACÍ

Asher, S. R., S. Hymel a P. D. Renshaw. „Osamělost u dětí“. CHILD DEVELOPMENT 55 (1984):1456-1464.

Asher, S. R., P. D. Renshaw a S. Hymel. „Vztahy s vrstevníky a rozvoj sociálních dovedností“. In THE YOUNG CHILD: REVIEWS OF RESEARCH (Mladé dítě: přehled výzkumů). VOLUME 3, edited by S. G. Moore and C. R. Cooper. Washington, D.C.: National Association for the Education of Young Children, 1982.

Bierman, K. L., and W. Furman. „The Effects of Social Skills Training and Peer Involvement on the Social Adjustment of Preadolescents“ (Vliv nácviku sociálních dovedností a zapojení vrstevníků na sociální přizpůsobení dospívajících). CHILD DEVELOPMENT 55 (1984):151-162.

Burton, C. B. „Problems in Children’s Peer Relations: A Broadening Perspective“. In CURRENT TOPICS IN EARLY CHILDHOOD EDUCATION (Aktuální témata v raném dětství). VOLUME 7, edited by L. G. Katz. Norwood, NJ: Ablex, v tisku.

Coie, J. D., and G. Krehbiel. „Effects of Academic Tutoring on the Social Status of Low-achieving, Socially Rejected Children“ (Účinky akademického doučování na sociální status špatně prospívajících, sociálně odmítaných dětí). CHILD DEVELOPMENT 55 (1984):1465-1478.

Coie, J. D., and J. B. Kupersmidt. „Behaviorální analýza vznikajícího sociálního statusu v chlapeckých skupinách“. CHILD DEVELOPMENT 54 (1983):1400-1416.

Dodge, K. „Behavioral Antecedents of Peer Social Status“. CHILD DEVELOPMENT 54 (1983):1386-1399.

Isaacs, S. „Popularity“. PARENTS‘ MAGAZINE (srpen 1985):58-62.

Kupersmidt, J. B. „Predicting Delinquency and Academic Problems from Childhood Peer Status“. Příspěvek přednesený na dvouletém zasedání Společnosti pro výzkum vývoje dítěte, Detroit, Michigan, 21.-24. dubna 1983.