Etika sledování

Úvod do sledování

Sledování je, jednoduše řečeno, pozorování a/nebo monitorování osoby. Tento pojem, pocházející z francouzského slova „dívat se“, zahrnuje nejen vizuální pozorování, ale také kontrolu veškerého chování, řeči a jednání. Mezi nejznámější příklady sledování patří sledovací kamery, odposlechy, sledování pomocí GPS a sledování internetu.

Jednosměrné pozorování je svým způsobem výrazem kontroly. Stejně jako může být nepříjemné a nepřátelské, když se na vás delší dobu dívá cizí člověk, neliší se to od toho, když jste pod neustálým dohledem, až na to, že dohled je často prováděn skrytě a na příkaz nějaké autority.

Dnešní technologické možnosti posouvají dohled na novou úroveň; k pozorování jednotlivců již nejsou nutné špionážní brýle a „shazování“ z okapu střechy – vláda může využívat a využívá metody, které umožňují sledovat veškeré chování a jednání lidí, aniž by musel být špion fyzicky přítomen. Je zřejmé, že tyto technologické pokroky mají hluboký dopad, pokud jde o etiku podrobování jednotlivce sledování&emdash;v naší moderní společnosti, kde je tolik našich činů pozorovatelných, zaznamenatelných, vyhledatelných a sledovatelných, je blízké sledování mnohem dotěrnější než v minulosti.

Sledování a fyzické prohlídky

Zajímavé na vládním sledování je zejména to, že ve Spojených státech se na sledování nevztahují stejné standardy odpovědnosti&emdash;protože ústava chrání americké občany před nepřiměřenými prohlídkami a zabavením, fyzické prohlídky osob nelze provádět bez soudního příkazu vydaného soudcem. Po přijetí zákona FISA a následných zákonů však občané nemají stejnou ochranu, pokud jde o elektronické sledování. Vzhledem k tomu, že od 70. let 20. století došlo k obrovským změnám v technologii a životním stylu, lze elektronický dohled považovat za mnohem invazivnější než fyzickou prohlídku, avšak jak bylo objasněno v právní části těchto webových stránek, ve skutečnosti je pro vládní agenty mnohem snazší provádět dohled. Proč existuje takový nepoměr mezi těmito normami je pro nás otázkou vážného znepokojení.“

„Pokud jste neudělali nic špatného, nemáte se čeho bát.“

Toto je typický argument, který používají vlády a další skupiny, aby ospravedlnily své špehovací aktivity. Při zběžném pohledu se zdá, že dává smysl&emdash;protože většina lidí jsou občané dodržující zákony, většina z nich zdánlivě nebude cílem sledování a to neovlivní jejich životy, zatímco jejich život bude pohodlnější a bezpečnější díky eliminaci zločinců. Vládou používané kamery s uzavřeným televizním okruhem na veřejných prostranstvích, odposlechy bez soudního příkazu a kontroly záznamů v knihovnách tak mají potenciál zachránit životy před zločinci a teroristy jen s minimálním zásahem do soukromí občanů.

Nejprve jako mentální cvičení žádáme čtenáře, aby zvážil, že tyto argumenty by se daly snadno aplikovat na požadavek, aby všichni občané nosili zařízení pro sledování polohy&emdash;to by značně usnadnilo sledování trestných činů a že by se dalo snadno argumentovat, že lidé, kteří odmítají nosit tato zařízení, tak činí pouze proto, že mají co skrývat. Je samozřejmé, že většina lidí v naší společnosti by se proti tomuto řešení ohradila, ne proto, že by chtěli páchat nějaké přestupky, ale proto, že je invazivní a náchylné ke zneužití. Nyní si uvědomte, že vzhledem k současným technologiím má vláda již dnes možnost v rozumné míře sledovat pohyb známého cíle a má snadný přístup k informacím, jako jsou nákupní zvyklosti, aktivity na internetu, telefonní hovory a pošta. Ačkoli zavedení povinného sledování polohy celé populace je jistě invazivnější než výše uvedené, tvrdíme, že současná praxe je analogická, extrémní a stejně nepřijatelná.

Dále tento argument nebere v úvahu řadu důležitých otázek při shromažďování osobně identifikovatelných údajů nebo záznamů&emdash;za prvé, že takové praktiky vytvářejí archiv informací, který je náchylný ke zneužití důvěryhodnými zasvěcenými osobami; jeden příklad se objevil v září 2007, kdy byl Benjamin Robinson, zvláštní agent ministerstva obchodu, obviněn z používání vládní databáze nazvané Treasury Enforcement Communications System (TECS) ke sledování cestovních zvyklostí bývalé přítelkyně a její rodiny. Záznamy ukazují, že než byl dopaden, použil tento systém nezákonně nejméně 163krát (Mark 2007). S rozšiřováním sledování může být takových zneužití stále více a mohou být ještě závažnější, protože se zvyšuje množství shromažďovaných osobních údajů.

Povolení skrytého sledování v jedné formě, byť v omezeném rozsahu a pro konkrétní případ, navíc povzbuzuje vládu k rozšiřování takových sledovacích programů v budoucnu. Domníváme se, že nebezpečí scénáře „kluzkého svahu“ nelze odmítnout jako paranoiu – jako prominentní příklad lze uvést shromažďování biometrických údajů, které se v posledních několika letech nesmírně rozšířilo. Mnoho škol ve Velké Británii sbírá otisky prstů dětí již od šesti let bez souhlasu rodičů (Doward 2006) a snímání otisků prstů v amerických školách je rozšířeno od poloviny osmdesátých let (NYT National Desk 1983). Nyní se diskuse přesunula ke sběru DNA&emdash;britská policie nyní prosazuje sběr DNA dětí, které „vykazují chování naznačující, že by se v pozdějším životě mohly stát zločinci“ (Townsend a Asthana 2008), zatímco bývalý starosta New Yorku Rudy Giuliani podporoval sběr údajů o DNA novorozenců (Lambert 1998).

Při shromažďování údajů je i ze strany vládních úředníků zpochybňováno, zda tyto údaje zůstanou po jejich shromáždění využity ke stanovenému účelu: Evropský inspektor ochrany údajů připustil, že i když jsou dvě databáze informací vytvořeny pro konkrétní, odlišné účely, v rámci jevu známého jako „function creep“ mohou být vzájemně spojeny a vytvořit třetí s účelem, pro který první dvě nebyly vytvořeny (eGov Monitor Weekly 2006). Tato nejedinečnost a neměnnost informací poskytuje velký potenciál pro zneužití jednotlivci i institucemi.

Kdy je sledování vhodné?

Mnoho různých skupin definuje vhodné hranice pro sledování různými způsoby. Jedním z názorů, který jsme shledali zajímavým, je názor profesora M.I.T. Garyho Marxe, který tvrdí, že před zavedením dohledu bychom měli navrhované metody vyhodnotit položením řady otázek, které vyjmenováváme níže:

A. Prostředky

Škoda: způsobuje technika neoprávněnou fyzickou nebo psychickou újmu?

Hranice: překračuje technika bez dovolení osobní hranici (ať už jde o donucení nebo podvod nebo o tělesnou, vztahovou či prostorovou hranici)?

Důvěra: porušuje technika předpoklady, které se týkají zacházení s osobními informacemi, např. žádné tajné nahrávky?

Osobní vztahy: je taktika použita v osobním nebo neosobním prostředí?

Neplatnost: nepřináší technika neplatné výsledky?

B. Kontext shromažďování údajů

Informace: jsou si jednotlivci vědomi, že jsou shromažďovány osobní údaje, kdo o ně usiluje a proč?

Souhlas: souhlasí jednotlivci se shromažďováním údajů?

Zlaté pravidlo: souhlasily by osoby odpovědné za sledování (rozhodnutí o jeho uplatnění i jeho skutečné uplatnění) s tím, aby byly jeho subjekty za podmínek, za nichž ho uplatňují vůči ostatním?

Minimalizace: uplatňuje se zásada minimalizace?

Veřejné rozhodování: bylo rozhodnutí o použití taktiky přijato na základě určité veřejné diskuse a rozhodovacího procesu?

Lidská kontrola: existuje lidská kontrola strojově generovaných výsledků?

Právo na kontrolu: jsou lidé seznámeni s výsledky a způsobem jejich vytvoření?

Právo na námitky a vyjádření stížnosti: existují postupy pro napadení výsledků nebo pro uvedení alternativních údajů či interpretací do záznamu?

Náprava a sankce: pokud bylo s jednotlivcem zacházeno nespravedlivě a byly porušeny postupy, existují vhodné prostředky nápravy? Existují prostředky pro odhalení porušení a sankce, které by podpořily odpovědné chování subjektů provádějících průzkum?

Přiměřená správa a ochrana údajů: lze přiměřeně chránit bezpečnost údajů?

Rovnost-nerovnost, pokud jde o dostupnost a použití: a) jsou prostředky široce dostupné, nebo jsou omezeny pouze na nejbohatší, nejmocnější nebo technologicky nejvyspělejší? b) je v rámci prostředí taktika široce uplatňována na všechny lidi, nebo jen na ty méně mocné nebo neschopné se bránit c) pokud existují prostředky, jak se bránit poskytování osobních údajů, jsou tyto prostředky stejně dostupné, nebo omezené na ty nejprivilegovanější?“

Symbolický význam metody: co použití metody sděluje obecněji?

Vytváření nežádoucích precedentů: je pravděpodobné, že vytvoří precedenty, které povedou k jejímu uplatňování nežádoucím způsobem?

Negativní účinky na osoby provádějící průzkum a třetí strany: existují negativní účinky na osoby mimo subjekt průzkumu?

C. Použití

Přínos: slouží použití taktiky širším společenským cílům, cílům objektu sledování nebo osobním cílům sběratele údajů?

Přiměřenost: existuje vhodná rovnováha mezi důležitostí cíle a náklady na prostředky?

Alternativní prostředky: jsou k dispozici jiné, méně nákladné prostředky?

Důsledky nečinnosti: pokud jsou prostředky velmi nákladné, jaké jsou důsledky nepřijetí žádného opatření v rámci dohledu?

Ochrana: jsou přijata odpovídající opatření k minimalizaci nákladů a rizik?

Vhodné vs. nevhodné cíle: jsou cíle shromažďování údajů legitimní?

Vhodnost souladu mezi prostředky a cílem: existuje jasná vazba mezi shromažďovanými informacemi a sledovaným cílem?

Používání informací k původním vs. jiným nesouvisejícím účelům: jsou osobní údaje používány k důvodům, které se nabízely pro jejich shromažďování a k nimž byl případně udělen souhlas, a zůstávají údaje u původního sběratele, nebo se stěhují jinam?

Nesdílení druhotných zisků z informací: jsou shromážděné osobní údaje používány za účelem zisku bez souhlasu osoby, která je poskytla, nebo bez jejího prospěchu?

Nespravedlivé znevýhodnění: jsou informace používány tak, že způsobují jejich subjektu neoprávněnou újmu nebo znevýhodnění?

Všeobecně se domníváme, že sledování může být etické, ale musí existovat rozumné, veřejně přístupné záznamy a odpovědnost těch, kteří dané sledování schvalují a provádějí.