Ne každé téma si zaslouží přístup „obou stran“. Některé názory prostě nejsou podloženy empirickými důkazy nebo jsou založeny na nepravdivých informacích. A novináři si musí dávat pozor, aby je neprezentovali jako legitimní debaty. Pokud tak činí, vytvářejí „falešnou ekvivalenci“.

Učitelé: Zapojte své studenty do diskuse na webu KQED Learn, bezpečném místě pro studenty středních a vysokých škol, kde mohou zkoumat kontroverzní témata a podělit se o svůj názor. Kliknutím na toto video a plán lekce na KQED Learn.

Co je to falešná ekvivalence?

Je to, když postavíte dvě protichůdné strany sporu a vytvoříte dojem, že mají stejnou váhu, i když ve skutečnosti tomu tak není. A prezentovat oba tyto názory jako platné je logický klam neboli „falešná ekvivalence“.

Proč se falešné ekvivalence vyskytují v žurnalistice?

Když jsou zprávy aktuální, musí se novináři často rozhodovat rychle a nemají moc času na ověřování faktů. Propagandisté – lidé, kteří chtějí využít média k šíření určité věci nebo přesvědčení – často využívají chaosu, který vzniká v souvislosti s aktuálními zprávami, k šíření fám a konspiračních teorií. Často si vytvářejí falešné účty na sociálních sítích a pak používají další falešné účty k tomu, aby příspěvek komentovali a lajkovali. Dokonce i vyškolení novináři mohou naletět falešným příspěvkům, pokud jsou široce sdíleny skutečně vypadajícími účty na místech, jako je Twitter nebo Facebook. K falešným ekvivalencím dochází také tehdy, když zpravodajské kanály vyzvou dvě protichůdné „strany“ v nějakém problému k vzájemné debatě, ale jedna strana se neopírá o pádné důkazy na podporu svých argumentů. Oběma stranám je věnován stejný vysílací čas a stejná váha – vzniká falešný dojem rovnocennosti. Falešný argument se často rozšíří na sociálních sítích dříve, než se ho podaří vyvrátit.