Toaletní papír byl problémem od začátku pandemie, ale nyní jsou problémem samotné toalety. S tím, jak se ruší omezení pobytu v domácnosti, mnozí pociťují dlouho odkládané nutkání jít ven, ale to, co některé zastavuje, je obava z jejich nutkání, když jsou venku.

Také na toaletu.

Nenávist riskovat bacily na veřejných toaletách, pokud vůbec najdou nějakou otevřenou, mnohé z nich omezují své vycházky, zatímco jiné jsou kreativní.

Shu Sanatani, dětský kardiolog z kanadského Vancouveru, si nikdy dvakrát nerozmýšlel, než šel na svou obvyklou dvou až tříhodinovou procházku. Teď je pokaždé, když vyrazí ven, tak trochu posedlý.

„Je to očekávání: ‚Co když se mi bude chtít na záchod?“ říká a vysmívá se své obvyklé panice. „Budu muset jít na záchod? Uf, teď přemýšlím o tom, že půjdu na záchod, a teď mám pocit, že musím jít na záchod.“

Nedávno se jeho nejhorší obavy naplnily. Opravdu musel jít. Jeho cesta vedla kolem nespočtu podniků, které byly zavřené, než konečně našel automechanickou dílnu, která byla otevřená. Zaměstnanci ho ale nechtěli pustit dovnitř.

„Panika roste, když se vyčerpá třetí a čtvrtá možnost.“

Uvažoval, že prostě vyjde ven, ale pak si to rozmyslel.

„Neumím si představit, že by bylo populární, kdyby mě někdo viděl, jak nechávám své domnělé virové výtoky někde v jejich petúniích,“ řekl se smíchem. Změnil tedy trasu a konečně našel nemocnici, kam ho opravdu pustili.

Bylo to pro něj úlevné. Pro mnoho lidí je však vyhlídka na použití veřejné toalety sotva uklidňující.

Mezi těmi, kteří se při této představě hroutí, je i 69letá Cheryl Bowlanová, která se stěhuje z Kalifornie do Portlandu v Oregonu a s manželem pojedou 12 hodin. Při všem plánování a balení si teprve nedávno uvědomila, že bude muset využívat veřejná odpočívadla podél dálnice. Z toho ji přepadla jen malá panika.

„Jednou brzy ráno jsem se probudila a najednou, cink, mě to napadlo. Fuj! Hnus!“ vzpomínala. „Denně tam projdou stovky lidí a já to nechtěla dělat.“

Experti tvrdí, že takové obavy jsou opodstatněné.

„Je to bída. Nechutně mizerné,“ řekl Dr. Greg Poland, profesor medicíny a infekčních nemocí na Mayo Clinic v Rochesteru v Minnesotě.

Jen skutečnost, že koupelny bývají velmi frekventované a příliš stísněné pro sociální distanc, je podle něj činí rizikovými. Kromě toho však špatné mytí rukou způsobuje, že kliky, kohoutky a další povrchy jsou kontaminované. A při splachování toalety může vzniknout oblaka vypařených bakterií vysoká až 6 stop, řekl. Zatím sice není prokázáno, že by se koronavirus mohl šířit tímto způsobem, ale je známo, že jiné viry ano.

„Je to opravdu noční můra,“ řekl Poland. S tím vším, co se děje, řekl, „máte továrnu na biologické zbraně v“

Některé podniky se snaží přizpůsobit tím, že instalují například bezdotykové dveře, vodovodní baterie a vysoušeče rukou. Nebo přecházejí na bezdotykové zásobníky na papírové ručníky, aby se vyhnuly možnosti, že sušičky rukou roznášejí vzduchem koronaviry – další potenciální, i když zatím neprokázané riziko.

Podniky také častěji čistí a dezinfikují a při vstupu vyžadují obličejové masky. Některé dokonce najímají hlídače toalet, aby kontrolovali davy a vynucovali si odstup.

Steven Soifer, prezident Americké asociace toalet, která se zasazuje o čisté a bezpečné veřejné toalety, uvedl, že mnoho podniků také instaluje přepážky mezi pisoáry nebo zavírá každý druhý.

„Je tu nový termín,“ řekl. „Říká se tomu ‚sociální piss-tancing‘. „

Soifer doufá, že zvýšená informovanost, kterou přinesl COVID-19, podnítí to, co považuje za dlouho odkládanou revizi veřejných toalet. „Zasazujeme se o revolučnější design toalet s jedinou kabinkou, plně uzavřenými vodními klozety s kryty záchodových prkének“, které jsou typické v Evropě, řekl. „To by vyřešilo mnoho problémů.“

To by však vyžadovalo více peněz, než by mnoho podniků chtělo investovat, a více času, než může mnoho lidí čekat, včetně Cheryl Bowlanové.

„Najednou mě napadlo, že to prostě udělám v autě,“ řekla.

Bowlanová je jednou z rostoucího počtu žen, které si pořídily přenosný pisoár nazvaný Feminal. Je to ergonomická nádobka se šroubovacím uzávěrem, kterou navrhla urologická sestra Linda Asta. Kdysi to byl úzce specializovaný produkt pro venkovní typy nebo pacienty upoutané na lůžko, nyní je to masově rozšířený a velmi žádaný artikl.

„Najednou se prodej během měsíce a půl vlastně zečtyřnásobil,“ řekla Asta.

Na trhu je také řada dalších pisoárů a přenosných nočníků pro muže a ženy a také dámské nálevky, včetně Go Girl a Shewee. Adyn Sonju, partnerka společnosti The Tinkle Belle, uvedla, že její výrobek umožňuje ženám „chodit všude tam, kam chodí muži“, a má podle jejích slov zabudovanou funkci ždímání, která eliminuje potřebu toaletního papíru.

„Je to osvobozující, když můžete jít kamkoli a víte, že můžete jít, jen když potřebujete,“ řekla Sonju. „Prostě to nosíte s sebou jako přenosnou toaletu.“

SaniGirl je jednorázová varianta, jejíž celoroční prodej se podle zakladatelky Susan Thompsonové letos na jaře ztrojnásobí. Myslí si, že výrobek nejen „změní životy žen, které se odváží zpět a začnou žít svůj život“, ale vzhledem k nově zvýšenému povědomí veřejnosti o bakteriích a „šoku“ z pandemie může také navždy změnit chování na toaletách. Dodává, že někteří zákazníci je používají i na veřejných toaletách, aby nemuseli sedět nebo se dotýkat tolika povrchů.

Přenosné výrobky s sebou nesou svá rizika, pokud je nedržíte na správném místě, takže většina výrobců doporučuje nácvik doma. Určitě nechcete, aby váš první pokus byl na cestách nebo po několika skleničkách během noční zábavy. Ale po několika (doufejme) zkušebních jízdách doma bude prý bezpečnější jít na cesty.